pinus@chicago

První příspěvky se na tomto blogu objevily před pěti lety. Nic ale netrvá věčně a nové okolnosti a pracovní povinnosti mě vedou k tomu, abych blogování ukončil.

Děkuji všem, kdo přispívali do komentářů a zvyšovali kvalitu diskuse. Sem tam se tady možná objeví nějaký příspěvek, který ale zřejmě nebude o ekonomii a bude spíše sloužit k tomu, abych předešel automatickému smazání blogu.

Někdy v budoucnu se třeba k ekonomickému blogování vrátím, ale teď nemůžu odhadnout, zda či kdy se tak stane.

Ten graf zná každý, kdo prošel jakýmkoliv kurzem ekonomie. Na vertikální ose množství coby nezávislá proměnná (proč tomu tak je?) a na horizontální ose množství jako závislá proměnná. Na grafu klesající poptávková křivka a rostoucí nabídková křivka. V průsečíku obou křivek bod rovnováhy.

Zdroj: Wikipedia

Vypadá to jednoduše, ale za tímto grafem a jeho zjednodušeným vysvětlením ve skutečnosti stojí dost velké množství ekonomické teorie. Bohužel, pokud budete tuto teorii ignorovat, snadno se vám stane, že napíšete článek jako Martin Mojžiš v Týždni, který úplně mine podstatu celého problému. Článek má být úvodem k sérii rozhovorů, na kterou se velmi těším, ale on samotný selhává.

Celý článek

Následující text uveřejnily Hospodářské noviny ve zkrácené verzi pod názvem Příliš drahé důchodové fondy. Na textu pracovali zejména Libor Dušek a Ondřej Schneider, a dále Jaroslav Borovička, Štěpán Jurajda, Marek Kapička, Jakub Kastl, Filip Matějka a Jakub Steiner. Článek na svém blogu rovněž přetiskl Ondřej Schneider.

Napřed dobrá zpráva: česká vláda konečně má plán, jak reformovat český penzijní systém, který patří k nejzastaralejším v Evropě. Česko reformu potřebuje, potřebuje ji rychle a potřebuje, aby budoucí důchodci, jejichž počet prudce poroste, nezáviseli jen a jen na státních důchodech jako dnes. Vláda zde prolomila tabu a navrhuje dobrovolné spoření v důchodových fondech výměnou za nižší pojistné. I přesto ale s vládním návrhem reformy jako ekonomové nemůžeme souhlasit. Nekritizujeme jej „zleva“ či „zprava“, ale „zdola“ – za to, že příliš nepomůže lidem, kteří budou ve fondech spořit.

Obohacení důchodového systému o spoření v soukromých fondech by mohlo zvýšit příjmy budoucím generacím důchodců a snížit jejich dnešní totální závislost na státu. Systém fondů ale musí být nastaven tak, aby běžným lidem přinášel slušné výnosy a aby většina lidí do něj dobrovolně přešla a odlehčila tak břemenu, které za několik desítek let ponesou daňoví poplatníci při vyplácení státních důchodů. Fondy musí mít nízké náklady, vzájemně si konkurovat, volit vhodné investiční strategie a být dobře regulované. Systém je nutné dobře nastavit hned na začátku – případné zásadní chyby nás budou poškozovat po desítky let a maximálně se budou záplatovat dalšími dílčími reformami.

Celý článek

Něco na odlehčení, pouze pro ty, kdo si pamatují alespoň jeden kurz mikroekonomie.

Odkud se to vzalo? Ze života.

Každá změna rozložení daňové zátěže okamžitě vede k diskusi, kdy si skupina, jejíž daňová zátěž se má zvýšit, začne stěžovat, proč takové zvýšení daní povede k její likvidaci. Existuje určitý pocit trvalé nárokovatelnosti dříve vybojovaných výhod.

Nejinak tomu je i v případě současného sjednocování sazby daně z přidané hodnoty. Samotné sjednocování sazby DPH lze přitom oprávněně kritizovat – ani ne proto, že zvyšujeme daňovou sazbu u určitých výrobků, ale proto, že sjednocení sazby DPH je v tomto případě jednoznačným zvýšením celkové daňové zátěže. Vláda sice operuje nutností vykrýt výpadek příjmů průběžného důchodového systému v souvislosti s úpravami odvodů, ale ve skutečnosti je zvýšení DPH mnohem vyšší, než by odpovídalo očekávanému výpadku.

To je však na samostatnou diskusi, vraťme se k problematice zdanění jednotlivých výrobků. Zřejmě nejhlasitěji se nyní ozvali nakladatelé v souvislosti se zvýšením DPH na knihy. Podle nich bude mít zvýšení DPH pro knižní sektor naprosto fatální důsledky. Zřejmě neobsáhlejší argument lze najít zde (nebo přímo na stránkách Národní knihovny ČR). V něm se tvrdí:

Protože se zmíněný článek pokouší i o ekonomickou analýzu, podíváme se na ni detailněji. Použijeme ta samá data, která používá článek, a ta obohatíme o údaje, které shromažďuje Národní knihovna ČR, a s komentářem publikuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). SČKN je ostatně i autorem Výzvy na obranu knih. Data používají počet vydaných titulů, protože objemy prodejů nejsou nikde k dispozici – budeme předpokládat, stejně jako zmiňovaná studie, že počet vydaných titulů podává dobrý obraz o celkovém knižním trhu.

Celý článek

Do obhajoby rozdílné výše odvodů pro OSVČ a zaměstnance se tentokrát pustil Petr Šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky. Téma už bylo mnohokrát diskutováno, například u výzkumníků, ale protože ho vláda zřejmě v blízké době hodlá znovu otevřít, tak stojí za to si argumenty zopakovat.

Za výchozí bod můžeme vzít situaci, kdy je zdanění zaměstnanců a OSVČ stejné (pod zdaněním zde mám na mysli souhrnnou míru odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení a daň z příjmu). To se zdá být spravedlivé, ale ekonomicky to nemusí být smysluplné. Vláda totiž kromě vlastních daňových příjmů může daňový systém optimalizovat tak, aby byl co nejméně distortivní, nebo aby kompenzoval existující externality.

V první řadě vyřídíme otázku nespravedlnosti. Je samo o sobě nespravedlivé danit zaměstnance a OSVČ jinou sazbou? V principu ne, protože si každý může zvolit, zda chce být zaměstnancem nebo OSVČ. V některých oborech je to zřejmě obtížnější než v jiných, ale i tak lze spravedlností argumentovat jen v omezené míře.

Celý článek

Dnešní anketa v Hospodářských novinách se proměnila v reklamu na CERGE-EI – pět ze šesti dotázaných buď studovalo nebo působí právě tam. Jedním z dotázaných byl i Filip Pertold, působící na Aarhus University v Dánsku. Ani jeho odpověď se do novin zdaleka nevešla, a proto ji přinášíme zde.

Konkurenceschopnost ekonomiky, či státu lze asi velmi obtížně komplexně a zároveň jednoznačně měřit. Každý stát má jinou strukturu ekonomiky, je jinak závislý na mezinárodním obchodě a dominují v něm jiná ekonomická odvětví, která mohou být sama o sobě velmi specifická. Jako index konkurenceschopnosti můžeme udávat různé poměry nákladů na pracovní sílu na produkci statků a služeb, ale i to nebude příliš přesné, protože různá ekonomická odvětví mají odlišnou senzitivitu na mzdové náklady.

Celý článek

Výhodou blogu je, že na něm lze opublikovat spoustu materiálu, který se nevejde do novin, jako v případě poslední ankety v HN. Ta je nadepsaná "Pokusili jsme se získat názory nadaných lidí, kteří ještě nezastávají vysoké nebo prestižní funkce hlavních ekonomů bank či členů NERVu". To je velmi vtipný úvod, protože prvním dotázaným je Jakub Steiner, který je assistant professor na Northwestern University (MEDS), což je zřejmě prestižnější pozice než jakou zastává jakýkoliv hlavní ekonom českých bank nebo člen NERVu.

Co je to vlastně konkurenceschopnost a jak ji co nejlépe měřit? Má mezinárodní srovnávání konkurenceschopnosti nějaký význam nebo jde o, jak kdysi napsal Paul Krugman, nebezpečnou obsesi?

Konkurenceschopnost země může být skutečně velmi zavádějícím pojmem, jak Paul Krugman argumentuje ve svém výborném článku z roku 1994 [pdf]. Pokud chápeme konkurenceschopnost země jako schopnost prodávat domácí výrobky na zahraničních trzích, pak každá otevřená ekonomika musí být nezbytně konkurenceschopná – pokud nějaké produkty dováží, pak musí i nějaké produkty vyvážet, aby alespoň dlouhodobě vyrovnala obchodní bilanci.

Celý článek

Tento článek ve zkrácené podobě byl publikován v Hospodářských novinách. V HN vynechali komentář o dopadu růstu Číny na příjmy. K tomu doplňuji sofistikovanější komentář na konci tohoto blog postu.

Mladoboleslavská Škoda Auto představila další část své dlouhodobé strategie, ve které jednu z klíčových rolí hraje zvyšování odbytu na čínském trhu. Přitom se však zdá, že celkový vývoj našich obchodních vztahů s Čínou je jednoznačně negativní – mimořádně nevyvážený zahraniční obchod vytváří obrovský schodek, snižuje české mzdy a dlouhodobě vede k likvidaci české ekonomiky. Skutečnost je však jiná.

Celý článek

Katastrofální příspěvek do diskuse o důchodové reformě přinesli ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. Ačkoliv oba jsou chytří lidé s velmi rozumnými názory, dokázali vyprodukovat takovéto video.

Cílem autorů zřejmě bylo rozproudit debatu nad implementací důchodové reformy. Udělali to však tím nejhorším možným způsobem – způsobem, který nás posouvá zase o něco dále od racionálních argumentů a o něco blíže k hádkám postaveným na demagogii. A takových diskusí u nás máme víc než dost.

Přitom z celého videa plyne prakticky jen jediná informace – Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora jsou proti povinnému spoření v důchodových fondech. Tím, že slovo povinné tak zdůrazňují, chtějí pravděpodobně naznačit, že určitá míra spoření je pro dnešní mladé lidi zřejmě nezbytná, pokud si do budoucna chtějí po odchodu do důchodu užívat rozumné životní úrovně – sami to ostatně říkají na konci videa.

Celý článek

Tento článek obsahuje několik volně souvisejících poznámek, které patří do kategorie komentářů k ekonomicky pomýlenému článku Kde teda budeme pracovat, když se všechno bude vyrábět v Číně?

Kabelky

K napsání článku mě přivedl blog post na Marginal Revolution, upozorňující na nový tržní segment na čínském trhu – luxusní pánské kabelky. Článek popisuje, jak si mladí úspěšní čínští muži kupují drahé kabelky jako doplňky symbolizující úspěch v obchodním světě.

Celý článek

Hospodářské noviny přinesly pozoruhodný článek, založený na pozorování, že na začátku měsíce ceny akcií většinou rostou. K němu přidaly bombastický titulek: "Jak jistě vydělat na burze? Kupte akcie 1. března, statistiky nelžou".

Jak s takovým článkem naložit? Buď ho rovnou založíme do kategorie bludů (k čemuž titulek článku přímo svádí), a nebo začneme pátrat po vysvětlení. Odmítneme iracionální chování, které dokáže "vysvětlit" jakoukoliv anomálii a budeme hledat hmatatelné faktory.

Celý článek

Energetický regulační úřad na konci prosince 2010 odhadoval, že do konce roku budou do sítě připojeny solární elektrárny se špičkovým výkonem 1650 MWp.

To se zdálo být jako velmi nízké číslo, protože by to znamenalo, že se v prosinci 2010 připojilo pouze 260 MWp solárních elektráren – méně než v listopadu 2010 nebo v prosinci 2009. Navíc se koncem roku do sítě připojovaly opravdu velké elektrárny – jen šest největších mělo souhrnný výkon 90 MWp.

Ve svém článku z přelomu roku jsem zmiňoval, že pokud na trhu nedošly panely, lze si tak nízký celkový připojený výkon jen těžko představit. Nicméně i po Novém roce ERÚ a s ním i ostatní média zopakovali, že připojených elektráren bylo ke konci roku skutečně 1650 MWp.

Ovšem nyní ERÚ přinesl opravená čísla – a skutečný špičkový výkon připojených solárních elektráren ke konci roku činí 1820 MWp. Stejně jako loni tedy došlo k významné úpravě směrem nahoru. ERÚ říká, že prvotní odhad nezahrnoval elektrárny připojené přes lokální distributory, kteří oznamují úřadu nově připojené zdroje až později.

Celý článek

Článek bez grafů byl publikován v Hospodářských novinách (v tomto okamžiku pouze v placené verzi).

Na podzim loňského roku oznámil americký Fed druhou vlnu kvantitativního uvolňování. Jeho cílem je snížit dlouhodobé úrokové sazby prostřednictvím přímých nákupů dlouhodobých vládních dluhopisů. Ačkoliv však Fed od podzimu nakoupil dluhopisy za zhruba 300 miliard dolarů, dlouhodobé úrokové míry neklesly. Naopak, v říjnu a listopadu mírně rostly, aby se poté ustálily na vyšší hladině.

Celý článek

Hospodářské noviny mě požádaly o odpovědi na otázky týkající se vzniku a chování ekonomických bublin. Nakonec z odpovědí použily jen malou část, takže tady jsou odpovědi v původním znění (bez titulků). Na velmi podobné otázky odpovídal i Miroslav Zajíček.

Z vyznění publikovaného článku a mých odpovědí je patrné, že existuje významový rozdíl v tom, jak média a ekonomové chápou pojem ekonomická bublina. V ekonomii je pojem ekonomická bublina jasně vymezen (viz níže), zatímco publikovaný článek chápe tento pojem šířeji, takže za bublinu označí i mnohé jiné cenové výkyvy.

A teď už k vlastním otázkám:

Celý článek

Diskontování budoucnosti dnes chápeme jako zcela přirozenou součást ekonomického uvažování. Ale ne vždy tomu tak bylo:

Celý článek

Stížnosti na to, jak spekulanti zvyšují ceny potravin na světových trzích, mi připomněly, abych se podíval na jednu starší záležitost.

Pamatujete si, jak loni proběhla novinami zpráva o Anthony Wardovi, spoluzakladateli investiční firmy Armajaro, který skoupil futures na kakao za 20 miliard korun (658 milionů liber)? Prý se jednalo o téměř veškeré kakao v Evropě, šlo o největší nákup za posledních 14 let, měly vzrůst ceny čokolády, a tak dále.

Tak masivní nákup se zcela jistě musel projevit dramatickým výkyvem cen, že?

Celý článek

Zajímavou interpretaci makroekonomického vývoje České republiky nastiňuje Jiří Dolejš. Protože jsme v předchozím příspěvku použili data z Maddisonovy databáze pro porovnání Dánska a Československa, resp. České republiky, není nic snažšího než použít stejnou databázi na to, abychom se podívali na oprávněnost Dolejšových výroků. Podobné výroky jako ty jeho se totiž objevují poměrně často, takže stojí za to v nich udělat pořádek.

Za zmínku zejména dvě tvrzení:

O pevnějším právním rámci není pochyb, ten bychom chtěli vždy. Ale se zbytkem nelze souhlasit, alespoň ne v okamžiku, kdy Českou republiku porovnáme s ostatními zeměmi. K tomu se ale dostaneme, nejprve druhý citát (zvýraznění přidáno):

Označení solidní tempo je samozřejmě subjektivní, takže na něj má autor právo. Pak ale říká, že v průběhu socialistického experimentu nebyl hospodářský vývoj, měřený růstem HDP, nikdy ani solidní. Druhé zvýrazněné tvrzení už je prostá lež: Nikdy v minulosti neexistovalo desetiletí, kdy by Česká republika nebo Československo doháněly západní svět rychleji, než tomu bylo v posledních deseti letech. To si ukážeme na sérii grafů, z nichž ten poslední má zřejmě největší vypovídací sílu, ale k němuž potřebujeme i grafy předchozí, abychom dokázali, že jsme ten poslední graf nevytvořili cílenou manipulací dat.

Celý článek

Neuvěřitelné ekvilibristiky s čísly se dopustil na serveru Vaše věc Jiří Řezník. Ve svém příspěvku se snaží ukázat, jak dobře si vedlo socialistické Československo v porovnání se západním světem. Pro srovnání si vybírá Dánsko – nemůžu posoudit, proč si vybral právě Dánsko, ale k širšímu srovnání se dostaneme částečně zde, a pak někdy jindy.

Hospodářský růst socialistických zemí je jen obtížně měřitelný. Jednou z oprávněných kritik hrubého domácího produktu jako měřítka ekonomického výkonu je, že je ekonomicky smysluplný, pouze pokud sčítáme hodnotu výrobků oceněných v tržních cenách. V plánované ekonomice s administrativními cenami to je samozřejmě poněkud problematické, ale dejme tomu, že máme data, která se s tímto problémem dokážou vyrovnat.

Pokud nějaká srovnatelná data existují, pak jsou to zřejmě data z projektu Anguse Maddisona (kterým se dnes neřekne jinak než Maddisonova data). Angus Maddison se snažil vytvořit konzistentní dlouhodobé časové řady HDP a populace pro široké spektrum zemí a ačkoliv loni zemřel, projekt dále pokračuje.

Celý článek

Slovenské odborové svazy chtějí vyhlásit referendum, ve kterém by občané mimo jiné odpovídali na otázku:

Zní to skoro jako ekonomické perpetuum mobile – méně práce za stejnou odměnu. Odboráři navíc argumentují, že zkrácení pracovní doby povede ke snížení nezaměstnanosti. Kdo by odpověděl ne?

Odpověď je samozřejmě mnohem komplikovanější.

Celý článek

Anonymní přispěvatel zanechal pod mým předchozím komentářem sérii otázek, které stojí za to zodpovědět – mimo jiné proto, že někdo vložil odkaz na tento článek na facebookovou stránku Děkujeme, odcházíme.

Otázky je zároveň dobré zodpovědět, aby se vyjasnily některé aspekty, které možná z předchozího příspěvku nebyly zřejmé. Ale než se k otázkám dostaneme, stojí za to uvést několik poznámek.

Celý článek

Gary Becker před Vánocemi oslavil osmdesátiny a jeho práci krátce připomněl na Leblogu Libor Dušek. Jak Libor poznamenal, Gary Becker se i v osmdesáti letech aktivně podílí na seminářích a výuce, velmi mnoho cestuje a přednáší po světě a o víkendu pravidelně tráví buď sobotní nebo nedělní odpoledne na katedře prací (to je čas, kdy ho alespoň nikdo neruší). Pro zájemce je k dispozici The Becker-Posner blog, který Becker píše s Richardem Posnerem.

Celý článek

Většina současných měn není přímo krytých konkrétní hmotnou hodnotou – jejich hodnota spočívá na důvěře, že bankovky a mince bude možné vyměnit za hmotné statky i v budoucnosti. Občas se však vyskytne výjimka.

Svým způsobem nyní dosáhlo takového výjimečného postavení i Zimbabwe. Tento ráj na zemi, kde nejprve vyhnali vykořisťovatelské farmáře, aby nastolili efektivní hospodaření založené na zaměstnaneckém vlastnictví f(a/i)rem, a následně moudře vložili monetární politiku do rukou revolučního zachránce, dokázal něco, o čem řada jiných zemí jen sní.

Celý článek

Hospodářské noviny před Novým rokem přinesly článek o tom, jak se investoři do solárních elektráren snaží (z pochopitelných důvodů) dokončit všechny své projekty do konce roku. V článku přitom uvedly seznam deseti největších elektráren dokončených do konce roku 2010 a odhad celkového nainstalovaného výkonu.

V desítce největších elektráren jich bude šest spuštěných v prosinci 2010. Jen těchto šest elektráren bude mít souhrnný výkon přibližně 90 MWp.

Co je však zvláštní, je odhad Hospodářských novin, podle něhož budou do konce roku v provozu (tedy alespoň s platným povolením) solární elektrárny s celkovým nainstalovaným výkonem 1650 MWp. Ve světle ostatních údajů se toto číslo zdá velmi malé.

Celý článek

Téměř čtyři tisíce lékařů podaly ke konci prosince výpovědi. Od 1. března tak nemusí nastoupit do práce. Odhlédněme od všech morálních aspektů ohledně výše lékařských platů. Je strategie lékařů racionální?

Stát je na trhu práce části lékařských profesí poměrně silným monopsonistou, a tak se lékaři odhodali k poměrně razantnímu kroku a na straně nabídky vytvořili silný oligopol: společně podali hromadné výpovědi. Spustili tak dynamickou hru, kde na jedné straně stojí oni a na druhé straně stojí stát (tedy vláda a veřejná zdravotnická zařízení).

Ideálním prostředkem k analýze toho, kam tato hra může dospět, je koncept rovnováhy v podhrách (subgame perfect equilibrium). Každý krok, který dnes hráči provedou, vede k nové situaci zítra, ve které se hráči opět mohou rozhodnout, co udělají.

Celý článek

Součástí práce každého výzkumníka je i hodnocení práce ostatních, a tedy i hodnocení žádostí o granty. Grantové přihlášky je přitom velmi obtížné posuzovat – narozdíl od článků se nejedná o hotovou práci, kde by šlo hodnotit dosažené výsledky, ale musíte odhadovat potenciál žadatele a jeho schopnost pracovat na problému, který navrhuje, a jeho šance dojít k nějakým výsledkům. Oddělit tak musíte nerealistické návrhy od těch realistických. A protože hodnotitelé nemají nadpřirozené schopnosti, je na žadateli, aby hodnotitele o smysluplnosti návrhu přesvědčil.

Protože mám určitou zkušenost s hodnocením grantů podávaných českými výzkumníky v ekonomii, není od věci sepsat některé charakteristické nedostatky, které se opakovaně s různými obměnami objevují. Zkušenosti ukazují, že průměrná kvalita žádostí o grant za světem stále pokulhává (alespoň v ekonomii). Ačkoliv mnohé následující poznámky znějí jako naprosto samozřejmé, je až s podivem, v kolika případech se jich žadatelé nedrží.

Celý článek

Ačkoliv je tento příspěvek motivovaný děním v Sazce, týká se spíše obecnější problematiky.

Dovést k bankrotu (či v lepším případě k nucené restrukturalizaci) společnost, která má dominantní postavení v mimořádně lukrativním odvětví a která má rovněž silné lobbystické kontakty na politickou sféru, vyžaduje značnou dávku umění. Je to něco podobného (byť v menším měřítku), jako kdyby Martin Roman přivedl k bankrotu ČEZ. Sazka to přesto dokázala.

Nad poměry v Sazce se kromě mnoha jiných zamýšlí i Jiří Hlavenka. Zásadní příčina dnešní situace je přitom zřejmá – naprostá absence vlastnické kontroly. Můžeme vinu svádět na zátěž spojenou s financováním Sazka Areny nebo na sice schopný management v čele s Alešem Hušákem, který ale jednal zejména ve svůj vlastní prospěch (to neznamená, že by management jednal přímo nezákonně, vztah mezi managementem a vlastníky umožňuje velkou smluvní volnost, kterou management dokázal beze zbytku využít).

Všechny tyto aspekty si ale vlastníci mohli a měli ohlídat – byly to věci známé po dlouhá léta. Realita však byla taková, že funkcionáři sportovních svazů, měli v rukou společnost s miliardovými výnosy, se kterou si absolutně nevěděli rady. Jiří Hlavenka ve svém článku odkazuje na výroky členů dozorčí rady, kteří si ani nedokázali zjistit příjmy nejvyšších členů managementu. Minoritních spoluvlastníků přitom bylo příliš mnoho na to, aby se dohodli na jakémkoliv razantním postupu.

Problém rozdrobené vlastnické struktury je v ekonomické literatuře dobře znám a lze ho ilustrovat na několika praktických příkladech.

Celý článek

Aneb proč by měl každý rozumný ekolog rovněž kritizovat solární dotace

V jednom ze svých dřívějších článků jsem rozebíral, že klíčovým problémem spojeným s dotacemi na výkup elektrické energie vyrobené v solárních elektrárnách není samotné zvýšení cen elektřiny, ale transfer bohatství ve společnosti. Je proto škoda, že se ve veřejné diskusi prakticky výhradně zmiňuje pouze nárůst koncových cen.

Pro jednoduchost ignorujme v první části diskuse ekologický aspekt výroby energie z obnovitelných zdrojů. Ten samozřejmě není zanedbatelný, ale lze ho od zbývající diskuse oddělit. Vrátíme se k němu v druhé části.

Ekolog Jan Beránek se v jednom ze svých posledních článků snaží argumentovat, že nárůst koncových cen elektřiny způsobený úhradou solárních dotací je velmi malý, takže se náklady spojenými s těmito dotacemi nemusíme příliš zabývat. Jeho výpočet značně podhodnocuje cenový nárůst, ovšem i kdyby byl provedený správně, tak se jedná jen o klamný argument (logical fallacy).

Celý článek

Ministr Drábek bere důchodovou reformu poněkud vážněji než jeho předchůdci, i když návrhy jsou zatím jen mlhavé, takže těžko hodnotit. Na jednu věc se ale zapomíná – přechodu na kapitálové důchodové spoření by velmi prospělo, kdyby Česká republika přijala euro.

Euro a důchodová reforma vypadají jako dva zcela nesouvisející cíle. Nesouvisející jsou však pouze zdánlivě – a sice pokud přijmeme naivní (nebo záměrně zavádějící?) představu o kapitálovém důchodovém spoření, kterou například nastiňuje Vladimír Špidla. Ten se snaží připodobnit kapitálový důchodový systém ke střádání peněz na běžném účtu. To ale není jeho hlavní podstatou.

Celý článek

Za listopad se nainstalovalo téměř 400 MWp nového výkonu. Do konce roku zbývá ještě jeden měsíc, přitom zkušenosti předchozích let ukazují, že právě prosinec je z hlediska nově instalovaných kapacit zdaleka nejvyšší, stačí se podívat na graf vývoje z loňského roku.

Stojí za to aktualizovat graf, který jsem publikoval v září. V něm jsou uvedeny odhady různých organizací ohledně instalovaného výkonu na konci roku. Původní zářijové odhady všech institucí s výjimkou ČEZu a analytických společností již byly překonány, jednotlivé instituce pak v průběhu času postupně upravovaly svoje odhady směrem vzhůru.

Celý článek

Protože jsem nedávno psal o vysokorychlostních železnicích a také o čínské investiční politice, nebude na škodu obě témata zkombinovat a zmínit čínské investice do vysokorychlostních železnic.

Pro čínskou vládu představují investice do vysokorychlostních železnic důkaz ekonomické i technologické síly a rentabilita projektu je vedlejší. Do roku 2020 tak vláda plánuje postavit 16 tisíc kilometrů tratí na rychlosti vyšší než 250 km/h. Magnetický rychlovlak z šanghajského letiště je nejrychlejším komerčně provozovaným vlakem, i když cesta trvá jen 7 minut a bylo místo něj možné postavit klasickou trať za poloviční cenu, s nímž by cesta trvala o dvě minuty déle. Ale takhle to hezky vypadá (i když vlak vytížený zrovna není a vláda ho masivně dotuje).

Celý článek

V nejistých ekonomických časech je nejistý ekonom v nevýhodě. Zatímco on férově přizná, že ekonomická teorie má kvůli větší nejistotě menší vypovídací schopnost, hlas ideologa, který žádné argumenty nepotřebuje, má stále stejnou sílu.

Přesně tak tomu je i s politikou kvantitativního uvolňování, k jejíž druhé vlně se odhodlala americká centrální banka. Je normální přiznat, že naše vědomosti o potenciálních dopadech tohoto kroku jsou slabší než obvykle, protože vzhledem k tomu, že se jedná o jen výjimečně používaný typ monetární politiky, máme jen velmi málo historických dat z podobných epizod. Tomu odpovídají i velmi rozdílné a opatrné názory na to, jaké dopady bude kvantitativní uvolňování mít (já osobně sdílím názor, že se jedná o poněkud riskantní krok správným směrem, i když dopady zřejmě budou malé).

Celý článek

Osobní železniční doprava v Evropě a USA je naprosto neporovnatelná. Zatímco evropské státy masivně investují do vysokorychlostních tratí, USA jsou rychlostmi svých několika rychlejších vlakových tratí na úrovni českých koridorů, s výjimkou některých segmentů tratě Washington – New York – Boston, kde vyklápěcí Acela dosáhne rychlostí nad 200 km/h. Všude jinde je 160 km/h úspěch a vlak z Washingtonu do Chicaga potřebuje na 1100 km více než 17 hodin.

Dokonce ani budoucí plány nejsou příliš ambiciózní. Hovoří se sice o budování dedikovaných spojení projektovaných na rychlosti kolem 350 km/h, ale projekty, do kterých se dnes skutečně investuje z peněz poskytnutých v rámci Obamova stimulačního balíčku, ve velké většině případů urychlují existující tratě na rychlosti kolem 160 km/h.

Příčin, proč se osobní železnice v USA příliš neujala, je mnoho. Klíčovou příčinou je samozřejmě geografie – velká centra jsou v USA od sebe většinou vzdálena natolik, že mezi nimi železnice nedokáže konkurovat letadlům. Výjimkou je východní pobřeží, kde funguje výše zmíněný koridor Washington – Boston, a potom některé roztříštěné úseky. Nejčastěji se mluví o vybudování vysokorychlostního spojení mezi Los Angeles a San Franciscem, ovšem i tady je vzdálenost 650 km (vlaky by teoreticky mohly zastavovat v Bakersfieldu nebo Fresnu). A vzhledem k tomu, že mezi oběma městy funguje mimořádně konkurenční letecké spojení s jednosměrnými letenkami za 50 dolarů, nelze si představit, že by se náklady na budování vysokorychlostního železničního spojení mohly za současných podmínek vrátit.

Celý článek

Mezinárodní politiku Oskara Krejčího jsem před lety s radostí přečetl. Ale článek pro Reflex, který se snaží spekulovat nad tím, zda by bývalo nebylo lepší, kdyby se Česko po roce 1989 vydalo čínskou cestou, je zbytečně komplikovaný.

Oskar Krejčí se snaží celý problém motivovat tím, že kdybychom se vydali cestou čínských reforem, mohli jsme třeba také po desetiletí udržovat vysokou míru růstu HDP. Rozebírá však geopolitickou problematiku, zatímco problém je spíše ekonomický.

Praktický celý problém lze totiž vysvětlit jediným grafem, který zachycuje míru hrubých investic jako podíl na HDP:

Celý článek

V posledních dnech se po světě rozšířila zpráva o tom, že prezident Světové banky Robert Zoellick advokuje myšlenku obnovení zlatého standardu. Celý rozruch byl vyvolán Zoellickovým článkem ve Financial Times The G20 must look beyond Bretton Woods II. A jak se ukazuje, rozruch byl poněkud zbytečný, protože Zoellick zlatý standard nenavrhoval.

Ve svém článku navrhoval systém kooperace měnových politik, podobný ekonomickým dohodám z Plazy a Louvre v 80.letech 20.století. Hluboko v článku pak také napsal dvě věty, které vzbudily onen rozruch:

Tím měl Zoellick na mysli, že cena zlata (a potenciálně dalších investičních aktiv) by měla být sledována tvůrci monetární politiky jako indikátor inflačních očekávání, nikoliv že bychom měli přejít ke zlatému standardu. Je však pravda, že v současném nejistém světě, kdy se každý pídí po sebemenším náznaku jakéhokoliv záměru, to byla slova neopatrná. Zoellick detailně vysvětluje, co svými slovy myslel, na videu zde.

Proč ne zlatý standard

Zlatý standard je uspořádání, kterým bychom si opravdu příliš nepomohli, zejména ne v současné nestabilní situaci, kdy se ekonomické podmínky v jednotlivých zemích vyvíjejí dramaticky odlišným směrem. Vytvořením světového zlatého standardu totiž zafixujeme všechny nominální měnové kurzy a vytvoříme jednotnou světovou měnu. Ta je sice prostá všech možných zásahů centrálních bank, které jsou trnem v oku těm, pro něž jsou centrální banky zdrojem všeho zla, avšak jinak přináší přesně ty nevýhody, jako každá jiná centrální měna nebo systém pevných měnových kurzů.

Celý článek

Zdroj: xkcd.com

P.S. Jak xkcd správně poznamenává, neschopnost těchto metod vytvořit masivní zisky pro kapitalistické firmy nelze zaměňovat se schopností firem prodat tyto metody lidem, kteří naopak věří tomu, že fungují.

Celý článek

Existují skupiny lidí, které využijí prakticky každé příležitosti k tomu, aby zdůraznily úplnou neschopnost současné ekonomie a finanční teorie, aniž by rozlišovaly mezi přednostmi a skutečnými slabinami. Když se však náhodou podaří těmito kritizovanými metodami dojít k výsledku, který se jim líbí, jde kritika rázem stranou a výsledek se uveřejňuje jako hotová věc.

Ironií osudu je, když se takto odprezentovaná hotová věc ukáže jako naprosto nejhorší možná aplikace daných metod, založená pouze na jejich slabinách.

Novým takovým příkladem je Karlem Dolejším odprezentovaná studie dvou autorek z University of California Davis. V článku Future Sustainability Forecasting by Exchange Markets: Basic Theory and an Application, který napsaly Nataliya Malyshkina a Deb Niemeier, je ukázáno, že střední odhad doby, kdy budou k dispozici průmyslově použitelné akternativy k ropě, je 131 let.

Celý článek

V tomto týdnu bude blogování kvůli nedostatku času spíše méně časté a stručnější.

Je jasné, že srážková daň ve výši 26% na dotace poskytnuté na výrobu elektřiny v solárních elektrárnách nemohla zůstat bez hlasité odezvy. Česká průmyslová fotovoltaická asociace (CZEPHO) varuje před arbitrážemi:

Nechme stranou takové detaily jako že existují tajemné věci jako refinancování úvěrů nebo že je s podivem, jak můžou solárníci požadovat trojnásobek toho, co jim stát na dani vezme. Rovněž se nechci zabývat tím, nakolik je taková arbitráž vlastně reálná – na jednu stranu má stát daňovou suverenitu, na druhou stranu jsou selektivní daně extrémní metodou. Takže tuto otázku lépe přenechám právníkům.

Celý článek

Udržovat každoročně vyrovnaný rozpočet vyžaduje značnou dávku rozpočtové sebekázně, která není obvykle politicky dosažitelná. Kromě toho v ekonomice s reálnými nebo nominálními frikcemi většinou existuje i dobrý důvod, proč provádět proticyklickou fiskální politiku – schodky v recesích budou spláceny z přebytků v expanzích.

S českou fiskální politikou je to těžké. Ani v dobách největšího růstu před pěti lety nedokázala vytvořit dosáhnout přebytkového hospodaření. Česká republika tak zcela jistě do recese vstupovala se strukturálním deficitem, na který se nabalil ještě deficit cyklický.

Česká vláda se tak, podobně jako další evropské vlády, odhodlala k úsporným opatřením. Ty zatím z velké části zůstávají na papíře. Položme si však otázku, zda by česká vláda skutečně měla provádět opatření směřující se snižování schodku. Ponechme stranou, zda tak udělá cestou zvyšování daní nebo snižování výdajů, z makroekonomického hlediska mají oba kroky v krátkém období analogické dopady.

Celý článek

Odpůrci školného tvrdí, že zavedení i nízkého školného je ze společenského hlediska nevýhodné. Dejme tomu, že mají pravdu. Co to tedy vlastně znamená a co bychom s tím měli dělat? Pokud je tedy i nízké školné škodlivé, neměli bychom zavést negativní školné?

Jedním z klíčových argumentů odpůrců je, že školné znemožní studium chudším studentům, kteří si nebudou moci školné dovolit. Kromě toho i studenti, kteří studiem projdou, na tom budou hůře, protože budou skončí s nižšími úsporami nebo větším dluhem.

Ignorujme teď všechny ostatní efekty školného – například že školy budou moci využít školné ke zkvalitnění výuky, na stipendia pro výborné nebo chudé studenty, nebo na zaplacení doktorandů, kteří budou více pomáhat profesorům s výukou nebo výzkumem, jak je to bežné jinde; například že na daních ušetří ti, kteří vysokoškolským studiem neprojdou a přesto jej platí skrze daňový systém; například že stát bude moci absolventům pedagogických fakult školné odpustit, pokud studenti skutečně nastoupí jako učitelé, takže na pegagogických fakultách bude studovat méně studentů, kteří je využívají například ke studiu jazyků, a poté se nikdy učitelem nestanou; nebo například na podstatné rozdíly v různých typech školného (odložené vs. neodložené školné). Tyto efekty jsou jistě rozsáhlé, nicméně odpůrci školného dominantně argumentují právě finančními náklady pro studenty (těch, pro které jsou klíčové jiné argumenty, se následující stať nemusí týkat).

Celý článek

Soukromí podnikatelé narozdíl od zaměstnanců přiznávají své příjmy finančnímu úřadu sami. Pokud jsou tyto příjmy špatně verifikovatelné a případný očekávaný trest za prohřešky nízký, pak budou mít tendenci část příjmů zatajit, aby se vyhnuli placení daní. Děje se tak všude, nejen v České republice. V USA analyzuje finanční správa (Internal Revenue Service) chování daňových poplatníků a vydává stostránkové manuály [pdf], jak dobrovolné vykazování příjmů zkvalitnit.

Pro ekonomy je zatajování příjmů problematické i z jiného důvodu. V posledních desetiletích jsou shromažďována panelová data popisující spotřební chování domácností, založená na dotazníkových šetřeních – viz například Panel study on income dynamics, nebo Consumer expenditure survey. Jednou z důležitých veličin ovlivňující chování jednotlivců je přitom samozřejmě jejich příjem, na který se dotazník ptá.

Celý článek

Se zajímavým objevem přišel, kde jinde než na Britských listech, jeden z příležitostně přispívajících autorů. Dokázal, jak matematické zaokrouhlování ceny celkového nákupu vede k nespravedlivému vztahu mezi prodávajícím a kupujícím.

Celý článek

Následující graf zřejmě není tak překvapivý, ale data mám v tabulkách, tak proč je neukázat. Graf ukazuje vývoj průměrné velikosti všech existujících (tedy ne nově instalovaných) solárních elektráren v čase.

Průměrná velikost solárních elektráren v čase roste a kdybychom se zaměřili pouze na průměrnou velikost nově instalovaných elektráren, byl by graf ještě mnohem strmější. O něco zajímavější je však sezónní vývoj – průměrná velikost vždy naroste ke konci roku a pak klesá.

Celý článek

V letošním roce se komise rozhodla ocenit studium trhů, kde rovnováhy není dosahováno centralizovaně pomocí Walrasovského dražitele (Walrasian auctioneer), nýbrž kde existují náklady spojené s hledáním protistrany. Párování poptávajících a nabízejících tak probíhá s frikcemi, které mimo jiné způsobují, že neplatí teorémy o blahobytu, a tedy že tržní rovnováha nemusí být společensky optimální. Tato teorie se souhrnně označuje jako teorie hledání a párování (search and matching theory).

Ačkoliv klasickým případem využití teorie hledání a párování je trh práce, existuje celá řada aplikací v oblastech jako trh peněz nebo trh nemovitostí.

Celý článek

Pigouovské daně slouží ke kompenzaci negativních externalit. Ačkoliv nemá smysl daňově zatěžovat každou maličkou externalitu, protože to bychom se zbláznili z administrativy, existuje shoda na tom, že výrazné externality by zatíženy být měly.

Nikdo nepolemizuje s tím, že silniční přeprava skutečně způsobuje negativní externality v podobě zatížení životního prostředí i kvality lidského života (v podobě hluku či prachu). Bez silniční přepravy se neobejdeme, takže zakazovat ji by bylo kontraproduktivní, nicméně je férové, aby ti, kteří z ní benefitují, hradili její skutečné náklady.

Pigouovská daň je tedy namístě. Jenže jak vysoká by měla být? V zemích Evropské unie činí daňové zatížení benzínu a nafty zhruba dvě třetiny jejich ceny (daň je tedy 200%), navíc další daně a poplatky jsou spojené s koupí a provozem automobilů.

Celý článek

Je obdivuhodné, kolik se v posledních dnech objevuje v novinách článků, které argumentují tím, že dopady solárních dotací lze nejrůznějšími mechanismy vyřešit tak, že se koncové ceny elektřiny nezvýší. Prakticky všechny však nepřinášejí vůbec žádné řešení, jen přesouvají problém jinam a mění distribuci břemene nákladů ve společnosti.

Co vlastně řešíme

Skutečné společenské náklady solárních elektráren spočívají v dražší výrobě elektrického proudu. I kdyby provozovatelé solárních elektráren získali pouze nulový ekonomický zisk, stále bude výroba o dost dražší než elektřina z konvenčních zdrojů. Tyto náklady můžeme následně upravit o nejrůznější externality, ať už kladné nebo záporné (tedy o čistou Pigouovskou daň).

Všechny ostatní platby majitelům solárních elektráren nad rámec nulového ekonomického zisku jsou jen redistribucí bohatství, a to redistribucí, která je často spojená s dalšími distorzemi, protože většina zdrojů pro redistribuci je získávána proporcionálním zdaněním. Pod pojmem "vyřešit" problém se solární energií tedy média ve skutečnosti rozumí implementaci nejrůznějších variant, jak tuto redistribuci provést, a to s co možná nejmenšími negativními dopady.

Optimální řešení

Je paradoxní, že společensky optimálním řešením je v tuto chvíli využívat postavené solární elektrárny co možná nejvíce. Náklady na stavbu jsou již utopené, takže je v zájmu společnosti jako celku využívat zdroje s nízkými mezními náklady.

Celý článek

Oblíbenou stížností na levné čínské dovozy je argument, že levná pracovní síla pracující za "hrst rýže" ubírá pracovní místa v rozvinutých ekonomikách – tento mzdový dumping činí draze placenou práci v Evropě a USA nekonkurenceschopnou.

Problém však není pouze v tom, že čínský manuálně pracující pobírá desetkrát nižší mzdu než ten evropský. Problém je i v tom, že je v řadě pracovních pozic i pětkrát produktivnější.

Následující video ilustruje, co mám na mysli.

Celý článek

Známý aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz přišel s novým objevem – na dotacích solárních elektráren vydělaly také banky.

Samozřejmě, že to tak musí být. Investoři do solárních elektráren se nezřídka rekrutují z kruhů blízkých politice, protože mají blízko k těm, kteří o dotacích přímo rozhodují, a tedy mají informační výhodu. Mají náhle v rukou obrovské uměle vytvořené investiční příležitosti, mnohem větší než je jejich kapitál.

Celý článek

Cílem benevolentní vlády je maximalizace společenského užitku. V ekonomickém modelování je obvyklé tuto funkci vyjádřit jako vážený průměr užitků jednotlivých členů společnosti (složitější funkce mohou modelovat sofistikovanější společenské efekty). Volba funkce společenského užitku potom implikuje i hospodářskou politiku, která požadovaného cíle nejlépe dosáhne.

Otázka výběru agregační funkce, kterou benevolentní vláda používá, je samozřejmě normativní – nedokážeme objektivně zvolit tu "správnou". Nicméně pokud jsou lidé racionální, pak výběr vhodné funkce společenského užitku, která zagreguje individuální užitky, je v podstatě jedinou zásadní otázkou. Tím, že vláda maximalizuje zagregované individuální užitky, jedná v zájmu jednotlivců. Samozřejmě, že konkrétní vláda může některé jednotlivce preferovat více a jiné méně, ovšem tento přístup je z alespoň z metodologického hlediska nekontroverzní (politicky bude kontroverzní v podstatě každá vládní politika).

Jak však bude situace vypadat, když předpokládáme, že jsou lidé neracionální?

Celý článek

Monetární ekonomie a politika v posledních desetiletích prošla radikální proměnou směrem k vědeckému pojetí – v mnohem větším měřítku spoléhá na modelování, testování hypotéz a práci s daty. Centrální banky dnes mají výzkumná oddělení a jejich zaměstnanci běžně publikují vědecké články.

Naproti tomu fiskální politika takovým přerodem nikdy neprošla (čest výjimkám). Ministerstva financí žádná výzkumná oddělení nemají, rozpočty se dělají ve velké míře od oka, aniž by se podrobně a systematicky zkoumaly dopady na ekonomiku. Přitom objem prostředků, přerozdělovaný státem pomocí fiskální politiky, je tak obrovský, že má na ekonomiku mnohem větší dopady než činnost centrální banky.

Nedostatek ekonomického výzkumu v oblasti detailních dopadů fiskální politiky pak má nedozírné následky. Když se Obamova administrativa pokusila předem vyhodnotit dopady stimulačního balíku (což jí slouží ke cti, co bychom za to v České republice dali), tak narazila na problém s modely, které používala. Ty totiž nebyly na vyhodnocování dopadů tak rozsáhlých politik vůbec stavěné (a už méně ke cti členům Obamovy administrativy slouží, že výstupy těchto modelů brali až příliš vážně). Ačkoliv tyto modely byly alespoň teoreticky schopné postihnout dopadů politik jako "mezní změna vládních výdajů" nebo "mezní změna daní z příjmů", nebyly stavěné na důležité otázky typu "Jak se změní očekávání lidí o dlouhodobé stabilitě vládních financí, když provedeme reformu zdravotního pojištění?". Přitom právě tyto otázky jsou pro zkoumání dopadů fiskální politiky naprosto zásadní. I když se někteří ekonomové touto problematikou zabývají, jejich výzkum prakticky nijak neovlivnil fungování fiskální politiky.

Proč tomu tak je? Člověka jako první napadne skutečnost, že centrální banky jsou do jisté míry nezávislé instituce, které zkoumají objektivní dopady monetární politiky, zatímco fiskální politika je vysoce politizovaný proces, kde politikům jde hlavně o to, aby na jejich počínání nebylo příliš vidět.

To však není dostačující odpověď, protože otázku přesouvá jen o kousek dále.

Celý článek

Takhle vypadala dopravní situace na Jižní spojce minulý týden. Graf znázorňuje prodloužení dojezdové doby na jednotlivých trasách v Praze oproti bezproblémovému průjezdu.

Celý článek

Thomson Reuters zveřejnil své predikce laureátů Nobelovy ceny pro rok 2010. Nás samozřejmě zajímá ta za ekonomii.

Metoda, kterou Thomson Reuters používá, je založena na statistické analýze citačních dat a vykazuje celkem slušnou úspěšnost. Nutno podotknout, že letošní kandidáti nejsou nutně nejsilnějšími kandidáty na vítězství – jsou nejsilnější z těch, které Thomson Reuters ještě netipoval v předchozích letech.

Celý článek

Věrný čtenář blogu žádá o několik poznámek k textu Davida Colandera, určenému pro jednu z komisí Kongresu Spojených států.

Než tak učiním, je vhodné zmínit dvě věci.

První se týká samotné podstaty slyšení před Kongresem. Špičkoví akademičtí ekonomové předstupují jako odborníci před jednotlivé komise Kongresu USA dost často a je jim detailně nasloucháno. Colanderovo vystoupení bylo součástí širší diskuse ze 20.července 2010, kde vystupovali například i V.V. Chari (University of Minnesota) nebo Robert Solow (emeritní profesor MIT). Celé slyšení mělo kongresmanům osvětlit z nejrůznějších úhlů, co dokáže a co nedokáže současná makroekonomie.

Dokážete si představit, že by něco takového fungovalo v českých podmínkách? Že by například lidé z CERGE-EI, FSV, FNH VŠE nebo výzkumného oddělení ČNB pravidelně předstupovali ve veřejných slyšeních před poslance, aby je de facto vzdělávali v ekonomické vědě? Bezpochyby by to bylo užitečné a potřebné, ale jak vzdálen český parlament takovým slyšením je?

Druhá se týká samotného Davida Colandera, protože ten zřejmě v Česku zase až tak známý není. Jedná se o známého metodika ekonomické vědy a ekonomického vzdělávání, který zdůrazňuje korektní aplikace ekonomických modelů. Velkou výhodu má v tom, že jeho akademická práce v makroekonomii nestojí přísně v rámci určitého proudu – může tak kritizovat napříč přístupy, aniž by mu hrozilo, že bude stranit sobě. Nejedná se však přitom o kritika, který by moderní makroekonomii nerozuměl – naopak, je například autorem populární učebnice makroekonomie.

A teď už k samotnému textu, který každému doporučuji k přečtení. Na tomto místě uvedu jen několik poznámek. Řada lidí totiž čte některé Colanderovy články tak, jakoby říkal, že současná makroekonomie je zcela k ničemu. Takový výklad je však na míle vzdálen tomu, co chce Colander říci.

Celý článek

ACEA zveřejnila nová data o registracích aut v červenci a srpnu 2010 v jednotlivých evropských zemích. iDnes si ze zveřejněných údajů vybrala srovnání prodejů v lednu-srpnu 2010 a lednu-srpnu 2009. To bohužel není právě nejvhodnější, protože srovnáváme rok 2010 s velmi netypickým základem.

U iDnes tak jako země s nejvyšším nárůstem prodejů vyhrává Irsko, ale to hlavně díky tomu, že v roce 2009 poklesly tamní prodeje o 70 % oproti dlouhodobému průměru, takže se letošní rok porovnává oproti velmi nízkému základu. Naproti tomu velmi špatně dopadly Německo a Slovensko, které si zase ve skutečnosti nevedly tak zle.

Následující graf proto porovnává prodeje oproti dlouhodobým průměrům (obvykle 1999-2008). Pro každou zemi je zakreslena procentuální změna prodejů v roce 2009 oproti průměru, a rovněž procentuální změna za leden-srpen 2010 oproti průměru měsíců leden-srpen. Země jsou seřazeny podle úspěšnosti v roce 2009.

Celý článek

Následující úryvek napsal jeden známý ekonom, uhádnete který? Rozřešení pod citátem.

Celý článek

V předchozích článcích jsem se zabýval pochybnými dopady šrotovného na prodeje aut v Německu i velkými rozpočtovými náklady šrotovného na Slovensku.

Nyní máme k dispozici i studii, která hodnotí dopady šrotovného v USA. Atif Mian a Amir Sufi z University of Chicago ukazují (The Effects of Fiscal Stimulus: Evidence from the 2009 'Cash for Clunkers' Program [pdf]), že šrotovné v USA způsobilo takřka výhradně mezičasovou substituci:

Celý článek

V jednom z předchozích článků jsem se otřel o predikční schopnost České agentury pro solární zdroje při odhadování instalovaného výkonu solárních elektráren na konci roku 2009. V posledních dnech se přitom s odhady instalovaného výkonu ke konci roku 2010 doslova roztrhl pytel. Abychom podali poněkud lepší kvantitativní srovnání těchto odhadů, porovnává je následující graf s časovou řadou skutečně instalovaného výkonu v průběhu roku 2010.

Graf vyžaduje vysvětlení. Tmavě modrá čára znázorňuje skutečný instalovaný výkon v příslušných měsících. Barevné body pak vyjadřují odhady instalovaného výkonu ke konci roku 2010. Horizontální vzdálenost zachycuje datum, kdy byl daný odhad učiněn. Odhady tedy cílují úroveň, na kterou by se modrá čára měla dostat na konci roku.

Celý článek

Trexima uveřejnila nová data na rozdělení mezd v soukromém sektoru. Na rozdíl od předchozích čvrtletí tentokrát denní tisk předběhneme a ukážeme si, že mzdové nůžky se opět nerozevírají – právě naopak. Vzápětí však zdůrazníme, že to není nezbytně důvod k radosti.

V této souvislosti by jistě stálo za přípomínku, že by bylo vhodné, kdyby renomované deníky podpořily svou podivnou argumentaci také časovými řadami (nutno podotknout, že odkazovaný článek na iHned je opravdu mimořádně špatný).

Celý článek

Známý aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz Pavel Baroch přichází ve svém ekologickém boji s novou zprávou:

Naše Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru dospěla k závěru, že míra zkreslení v tomto případě přesáhla únosnou hranici a je třeba zasáhnout. Míra zkreslení je tady tak vysoká, že se porovnávání výše uvedených čísel v podstatě rovná lhaní.

Celý článek

To by v tento okamžik rád věděl každý, protože od toho se budou odvíjet náklady, které v příštích dvaceti letech budeme platit. V médiích se objevuje celé spektrum čísel. Kdo je však bezpečně na dolním okraji celého spektra, jsou zástupci České agentury pro obnovitelné zdroje (v médiích se objevuje zejména Bronislav Bechník) se svými vlastními expertními odhady (jako by najednou nebylo v módě chlubit se vlastními úspěchy).

Sám se nijak neodvážím odhadnout, který z odhadů je reálný. Nicméně na důvěryhodnosti agentuře nepřidává to, že se stejný Bronislav Bechník na oficiálních webových stránkách chlubí tím, jak agentura hrubě podcenila nové instalace solárních elektráren v minulém roce:

Celý článek

Když dojde na vyčíslení budoucích nákladů na dotace solární energie v Česku, létají vzduchem stamiliardy korun. Ve skutečnosti samozřejmě přesně nevíme, kolik to bude, dokud na konci roku nezjistíme, kolik zdrojů se podařilo investorům do sítě připojit. Co však můžeme udělat, je alespoň zjistit, jak současné náklady vlastně vypočítat.

Jak správně poznamenává aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz, sečíst nominální hodnoty nestačí. Musíme diskontovat.

Celý článek

Dělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní je založeno na principu vzájemné kontroly a rovnováhy. Někdy se však stává, že daná složka moci rozhoduje sama o sobě.

Podobně jako poslanci rozhodují o vlastních platech, tak i Ústavní soud s radostí rozhoduje o platech soudcovských. V dnes zveřejněném rozhodnutí tak opět dal najevo, že nepřipustí snižování soudcovských platů, a cituje přitom svůj starší nález:

Celý článek

Výrok Paula Krugmana o tom, že se současná ekonomie nachází v "temných dobách" (Dark Age of Macroeconomics), dnes zná téměř každý ekonom. Původním podnětem pro vznik tohoto výroku byla chybná argumentace Eugena Famy, který se snažil zdůvodnit neefektivitu vládních výdajů údajnou účetní identitou mezi úsporami a investicemi (S = I), aniž by si uvědomil, že se nejedná o účetní identitu, ale rovnovážnou podmínku. Krugman však označení Dark Age of Macroeconomics vztáhl v podstatě na celou moderní makroekonomii, se speciální důrazem na makroekonomii spadající do "Chicago School". Řada dalších ekonomů a médií pak tento citát přejala jako Krugmanovu básnickou licenci.

Paul Krugman však není originálním autorem tohoto slovního spojení. Ba co více, v původním významu byla tato slova použita pro kritiku keynesiánské školy.

Celý článek

V letech 2008-2009 přistoupila řada zemí k zákazu krátkých prodejů vybraných akciových titulů. Zdůrazňovanou motivací byla snaha redukovat volatilitu tržních cen a zabránit jejich propadu.

Dopadům zákazu krátkých prodejů v USA jsem se věnoval ve starším příspěvku. Alessandro Beber a Marco Pagano mají článek nazvaný Short-Selling Bans around the World: Evidence from the 2007-2009 Crisis [pdf]. V něm analyzují 17,000 akciových titulů ze 30 zemí.

Celý článek je uveden dvěma výroky Christophera Coxe, předsedy SEC. Ten 19. září 2008 zavedení zákazu krátkých prodejů obhajoval:

Ovšem již 31. prosince 2008 se nechal slyšet:

Celý článek

Sociální dumping je termín popisující stav, kdy firmy v určité (obvykle méně rozvinuté) zemi dosahují nižších výrobních nákladů, a tím i konkurenční výhody, díky nižším výdajům na pracovní sílu, relativně k její produktivitě.

Argument založený na sociálním dumpingu nezřídka používají firmy v rozvinutých zemích, aby prosadily protekcionistická opatření vůči dovozcům vyrábějícím v zemích s levnější pracovní silou. Lobbující firmy tvrdí, že zaprvé je taková konkurenční výhoda zahraničních výrobců nespravedlivá a zadruhé zahraniční výrobci své zaměstnance v podstatě vykořisťují, protože jim platí příliš nízké (dumpingové) mdzy a nedodržují sociální standardy nebo zásady pracovního práva běžné ve vyspělém světě.

Ponechme stranou empirickou stránku tohoto tvrzení a podívejme se na to, jak snadno je argument založený na "sociálním dumpingu" zneužitelný. Kdo například určí, co je dostatečným sociálním nebo pracovním standardem v jiné zemi, aby výrobci z dané země neměli "nespravedlivou" konkurenční výhodu?

Argumentace sociálním dumpingem byla a je zneužívána nesčetněkrát. Nový rozměr pojmu sociální dumping však nasadil Jean-Claude Juncker, lucemburský premiér předsedající zasedání ministrů financí EU, který ze sociálního dumpingu obvinil Německo (viz Luxemburger Wort).

Celý článek

Technická analýza chování akciových trhů spočívá v odhalování statistických závislostí v kurzových datech a predikci budoucího vývoje na základě pozorování systematických vzorců v předchozích datech. Kolik různých ukazatelů lze v pomocí metod technické analýzy vykonstruovat, naznačují třeba i anglický a český článek na Wikipedii.

Technická analýza je takovou rezignací na ekonomii. Nezajímá ji stav ekonomiky a výhled do budoucna. Zajímá ji odhalování pravidel typu "když ceny tři dny po sobě rostly, tak čtvrtý den poklesnou", na jejichž základě lze údajně pomocí vhodných obchodních strategií dosahovat abnormálních výnosů.

Rezignace na ekonomii samozřejmě způsobuje, že technická analýza nemůže nikdy přežít Lucasovu kritiku. Zároveň technická analýza popírá i sama sebe – pokud by skutečně spolehlivě fungovala, tak by se budoucí trend okamžitě odrazil v dnešních cenách a trend by zmizel. Zastánci technické analýzy musí tedy doufat, že jejich metoda funguje a zároveň ji přitom nesmí používat mnoho lidí, aby se kurzotvorné signály, které technická analýza odhalí, v tržních cenách nestačily projevit.

Celý článek

Přestože se v Německu objevují známky hospodářského oživení, prodej osobních aut podle očekávání zaostávají. Po červnu, který dopadl o něco lépe, byl červenec co se týče prodejů nejhorším červencem (přinejmenším) od roku 1990.

Registrace osobních aut v Německu do července 2010. Zelená čára je průměr za roky 1999-2008, černá čára rok 2009, fialová čára rok 2010. Modrá čára znázorňuje rozdíl mezi rokem 2009 a průměrem let 1999-2008, oranžová čára rozdíl mezi průměrem let 1999-2008 a rokem 2010.

Zdroj: KBA, kfz-betrieb online

Celý článek

V minulém roce vylétl jako kometa nově impaktovaný časopis Zemědělská ekonomika vydávaný Českou zemědělskou univerzitou v Praze, kterému byl přiřazen impact factor 0,716. To je o hodně více než dosavadní české a slovenské ekonomické časopisy Finance a úvěr (IF 0,264, vydává FSV UK), Politická ekonomie (IF 0,500, vydává VŠE) a Ekonomický časopis (IF 0,237, vydává Slovenská akademie věd). Aby to nestačilo, Zemědělská ekonomika dokonce přeskočila i svou známou anglickou jmenovkyni Agricultural Economics, která má impact factor 0,673.

Tím pohár trpělivosti přetekl. V tomto článku si na datech z Web of Science ukážeme, jak české ekonomické časopisy rozsáhlým způsobem ohýbají podstatu citačních mechanismů, aby dosáhly vysokých impact factorů. Převážná většina citací jsou autocitace článků v rámci daného časopisu. Například Zemědělské ekonomice klesne impact factor po vyřazení autocitací z 0,716 na pouhých 0,099 (zatímco třeba Agricultural Economics zůstane téměř neměnná z 0,673 na 0,630). Takové rozsáhlé manipulace by se klidně daly označit jako přesahující hranice akademické etiky.

Celý článek

Otázku, zda by měly být neděli zavřené hypermarkety, můžeme rozebrat ze dvou pohledů. Prvním přístupem je subjektivní hodnotový soud – v neděli by mělo zavřeno, protože se nám to tak prostě líbí. Už Stigler a Becker ve svém De Gustibus Non Est Disputandum argumentovali, že pokud se ekonomická diskuse dostane až na úroveň preferencí jednotlivých lidí, pak není o čem diskutovat – když má někdo přímý užitek ze zavřených hypermarketů, pak to musíme brát jako fakt. Pokud je tento užitek dostatečně velký u dostatečně velké skupiny lidí, pak je zřejmě optimální hospodářskou politikou v neděli obchody zavřít. (Samozřejmě při tom musíme vyřešit kolizi s jinými hodnotovými soudy, zejména ohledně osobních svobod a toho, jaká má společnost pravidla pro nařizování vynutitelných pravidel, ale to je pro podstatu tohoto příspěvku vedlejší.)

Problém s tímto přístupem je dvojí. Zaprvé, takové preference jsou poměrně těžko empiricky ověřitelné. Asi jen málo lidí bolí srdce z toho, že je někde na kraji města v neděli otevřený hypermarket, protože máme vždy svobodnou volbu tam nejít. Zadruhé, tento přístup nemůže nikoho přesvědčit k tomu, aby začal politiku zavřených hypermarketů podporovat. Pokud druhá osoba řekne, že mu nedělní otevřené obchody nevadí, pak to podporovatel zavření musí akceptovat, protože oba názory jsou stejně relevantní.

Celý článek

Výzkum je pro vědce něco jako vlastní dítě, a proto se jím vždy rádi pochlubí. V ekonomii (a zřejmě i v každé jiné vědě) platí, že praktický každý má webovou stránku, na které jsou odkazy na texty vlastních článků. Jen názvy nestačí – pokud si ostatní nemohou moje práce přečíst, jako bych neexistoval.

Je pravda, že některé vědecké časopisy stále uplatňují pravidla, že uveřejněné články nesmějí být volně k dispozici jinde, například na stránkách autora. Pokud máte k danému časopisu přístup například přes univerzitu, pak to opět není problém. Pokud nemáte, pak ale nastupuje Google Scholar, který prakticky vždy nějakou verzi hledaného článku najde.

Zkrátka – je v zájmu každého vědce, který se chce prosadit, aby sám udělal svoje publikace dostupné.

V Čechách to ale často funguje jinak.

Celý článek

V dalším ze svých pravidelných článků pro Hospodářské noviny se Tomáš Sedláček pouští do kritiky současného přístupu k výuce ekonomie. Vadí mu, že se učí "mainstreamová" matematická ekonomie, místo toho aby se používalo podobné pojetí jako třeba ve filozofii, kde se nejprve podrobně rozpitvává historický vývoj:

Od Tomáše Sedláčka zřejmě ani jiný postoj očekávat nemůžeme. Ovšem jeho kritika je mylná. Studium ekonomie se totiž vyvíjí úplně stejně jako každá jiná nauka, ve které převládla vědecká metoda. Stačí se podívat na fyziku, chemii nebo biologii – tam se studenti prvního ročníku vysoké školy také dopodrobna učí aktuální stav poznání v daném oboru, nikoliv to, jak se obor historicky vyvíjel. Studentům fyziky také není dána volba, jestli se budou o světle učit jako o vlně, nebo o částici – soudobým poznáním je dualismus vlna-částice, a tak se to také budou učit.

Celý článek

Slovo zátěžové zda patří do uvozovek, protože smyslem zátěžových testů obvykle bývá prověřit schopnost bank přestát obtížné ekonomické situace.

Testy, kterými neprošlo 7 z 91 testovaných bank, však měly zajímavě nastavenou laťku toho, co znamená obtížná situace.

Celý článek

V Německu schválili změnu ústavního zákona, podle kterého musí spolková vláda od roku 2016 udržovat strukturální deficit v maximální výši 0,35% HDP. To stále umožní proticyklickou fiskální politiku, nicméně z dlouhodobého hlediska musí být rozpočet téměř vyrovnaný, což díky hospodářskému růstu povede k výraznému poklesu rovnovážného poměru vládního dluhu k HDP. Kromě toho nebudou smět mít jednotlivé spolkové země od roku 2020 žádný strukturální deficit na zemské úrovni.

Díky zlepšení hospodářské situace Německo také snížilo odhad rozpočtového schodku pro rok 2010 z 5,5% na 4,5% HDP. V roce 2012 by schodek měl dále klesnout na 3% HDP.

Fiskální politika Německa tak stojí v ostrém kontrastu s politikou USA. Nově uveřejněný průběžný výhled (Mid-session review, pdf – strana 6), uveřejňuje tabulku s rozpočtovým výhledem na příštích 10 let (americká vláda je povinna tyto dlouhodobé výhledy uvádět a předkládat je Congressional Budget Office):

Celý článek

The Economist uveřejnil článek o perspektivách ekonomického modelování pomocí modelů založených na heterogenních agentech (heterogeneous agent models – HAM). Od Economistu je pěkné, že se o tuto oblast ekonomického modelování zajímá – jedná se o perspektivní oblast (i můj článek o přežití na finančních trzích má heterogenní agenty). Nicméně je zapotřebí také trochu zkrotit poněkud naivní optimismus, kterým Economist oplývá.

Je pravda, že modely založené na chování jednotlivých agentů se celkem úspěšně používají například pro předpovídání dynamiky dopravních systémů. Zpětné vazby v takovém systému vedou k nelineární dynamice, která pak ukazuje například vytváření zácp a úzká hrdla v systému.

Když to funguje v dopravě, proč by nemohly modely stejně dobře fungovat v ekonomii? Zásadní problémem je rozsah rozhodovacího prostoru, které má daný agent v modelu k dispozici. V dopravě jsou rozhodovací pravidla, kterými se lidé řídí, poměrně jednoduchá. Pokud známe, odkud kam chce kdo dojet, a zároveň známe síť a propustnout ulic (což jsou jednoduché technologické parametry), pak dokážeme poměrně dobře popsat rozhodovací pravidla, kterými se agent řídí, i jak bude pravděpodobně měnit plán své cesty v okamžiku, kdy narazí na obtíže.

Celý článek

V předchozím článku jsem zmínil, že v současné recesi vzrostla produktivita měřená TFP. Na dnešním semináři ukazoval Iourii Manovskii jiný graf. Na něm znázorňuje produktivitu práce a ukazuje, jak v průběhu recese poklesla. Kde je problém?

Ve dvou věcech. Za prvé, total factor productivity (TFP) a produktivita práce jsou odlišné koncepty. Produktivita práce měří produkci na jednotku práce. TFP je reziduum v produkční funkci, například A ve vztahu Y = A f(K,L). Odráží tedy i změny v oběmu a využití (utilization) kapitálu.

Celý článek

Americká ekonomika prochází poměrně atypickým obdobím. Ačkoliv prudce klesla zaměstnanost, produkce klesla mnohem méně. Klasická produkční funkce tak implikuje, že výrazně vzrostla celková faktorová produktivita (total factor productivity, TFP).

Jedním z vysvětlení je kompoziční efekt ve složení pracovní síly. Firmy se na začátku výrazné recese zbavily nejméně produktivních zaměstnanců, takže průměrná produktivita práce vzrostla. Z dat ovšem vyplývá, že tito propuštění zaměstnanci by museli (přinejmenším ve stávající ekonomické situaci) mít mezní produktivitu poměrně blízkou nule. Obšírněji se této problematice věnuje například Tyler Cowen.

Nicolas Petrosky-Nadeau z Carnegie Mellon University se snaží vysvětlit růst TFP v průběhu recese jiným kompozičním efektem (TFP during a Credit Crunch, pdf).

Celý článek

Jonathan Katz z katedry fyziky na Washingtonské univerzitě v St. Louis napsal krátkou stať Deception and Denial in Iraq: The Intelligent Adversary Corollary.

Ačkoliv se jedná o v populární formě napsaný článek na téma výzvědných služeb a kontrarozvěděk, lze lehce rozpoznat herně-teoretická témata (například higher-order beliefs a formování ekvilibria) a témata z teorie rozhodování.

Celý článek

Na letním institutu NBER prezentovali Charles Jones a Peter Klenow článek, který vyhodnocuje životní úroveň obyvatel jednotlivých zemí (Beyond GDP? Welfare across Countries and Time [pdf]. Místo obvyklého HDP konstruují agregátní užitkovou funkci, která bere do úvahy průměrnou úroveň spotřeby, délku dožití, objem volného času a rozdělení spotřeby (nebo bohatství) v dané společnosti.

Myšlenka vzít do úvahy míru nerovnosti ve spotřebě je založená na morálním konceptu Rawlsovského závoje nevědomosti. Ten uvažuje váš užitek z toho, že se narodíte jako náhodně vybraný člen dané společnosti. Averze k riziku pak způsobí, že velká příjmová nerovnost ex ante negativně ovlivňuje očekávaný užitek.

Celý článek

V první části článku jsme argumentoval, že ekologická náročnost přepravy potravin z hlediska produkce skleníkových plynů je malá relativně k celkové náročnosti výroby potravin. Druhá část byla o tom, proč agregované statistiky zkreslují údaje o tom, že by se neefektivně převážely stejné výrobky sem a tam. Tato část už se bude méně týkat přepravy a ekologických dopadů, avšak dotýká se dalšího argumentu, který je často zkresleně používán ve prospěch lokální produkce.

Podpora lokální ekonomiky

Argument založený na podpoře lokální ekonomiky spočívá v tom, že je lepší zaplatit korunu místnímu farmáři než farmáři odjinud, protože díky tomu zůstane bohatství (ona koruna) v lokální ekonomice a náš region se proto bude mít lépe.

Tento argument byl jednu dobu velmi rozšířen. Jedná se totiž o převyprávěnou verzi merkantilismu – ekonomické teorie, která byla populární někdy v 17.století, od té doby však pro svou nelogičnost ztratila na významu.

Celý článek

Toto je pokračování předchozího článku na stejné téma. V předchozí části jsme se věnovali objemu skleníkových plynů, které jsou vyprodukovány při přepravě potravin, v porovnání s celkovou náročností produkce potravin. Nyní pokračujeme dalším argumentem, který často zmiňují zastánci lokální produkce.

Přeprava stejných druhů výrobků tam a zpátky

Častým argumentem je ten, že se "stejné" zboží ze země vyváží a zároveň se do ní dováží, což je zbytečné plýtvání. Například v článku o bramborákové akci Hnutí Duha se tvrdí:

Celý článek

Buying local, tedy myšlenka nakupování od místních výrobců, se objevuje i v Čechách. Z velké části se jedná o marketingový tah (minulý týden se nám například ve Wholefoods snažili vnutit "lokální" jogurt vyráběný někde na severu Wisconsinu, což je od nás přes pět set kilometrů), ale marketing k obchodu patří. Buying local může také mít příznivý společenský aspekt – přátelit se se sousedem zemědělcem, od kterého kupujete lokální zemědělské výrobky, je fajn věc. Někdy můžete mít také větší kontrolu nad tím, co vlastně jíte. Takže v principu proč ne.

Co je však špatně, jsou nesmyslné nebo zavádějící argumenty, na které se propagátoři buying local snaží kupující nachytat, případně (a to ještě hůře) na které se snaží získat různé subvence. Třemi hlavními jsou obrovská ekologická náročnost přepravy potravin, přeprava stejných výrobků napříč Evropou a podpora lokální ekonomiky. V této části článku se podíváme na ten první argument.

Celý článek

O vývoji cen technologických akcií v 90.letech se toho napsalo hodně. Prudký nárůst cen a následný pokles bývá často označován jako bublina – tedy situace, kdy se ceny akcií dočasně odpoutaly od svých fundamentálních hodnot (ať už fundamentální hodnota znamená cokoliv, pro účely tohoto článku to není tak podstatné).

Řada lidí také argumentuje tím, že nárůst cen v 90.letech byl iracionální a následně vedl k neefektivní alokaci zdrojů. Zda byl nárůst cen opravdu iracionální, zůstává otázkou – existují modely (a jeden si zde popíšeme), které nárůst cen internetových titulů a jejich následný pokles dokáží docela dobře racionalizovat a zbývá tedy určit, zda jsou takové modely věrohodné. V tomto článku se pokusím vysvětlit jiný argument. Tvrdím, že pokud trh s technologickými akciemi v 90.letech racionální byl (a možná byl, možná ne), tak to bylo společensky neefektivní.

Celý článek

Vladimír Špidla bývá často označován za velmi nevýrazného politika, ale narozdíl od ostatních jsou jeho výroky méně ideologické a více logicky i odborně konzistentní. Jeho poznámky k důchodové reformě proto uvádějí i řadu zajímavých myšlenek. Je však zajímavé, že si server Britské listy, který tyto poznámky otiskl, do nadpisu vybral právě tu jednu větu, která v celé Špidlově stati dává nejmenší smysl.

Vladimír Špidla napsal:

To je zajímavé tvrzení, protože podle úplně stejné logiky by stát neměl mít právo nařídit povinné odvody do současného systému průběžného financování důchodů. Tam totiž přispěvatelé též přispívají, aniž by stát byl ochoten nebo schopen garantovat výnos – nebo snad víte, o kolik se zvýší váš státní důchod za třicet let, pokud dnes státu přispějete o tisícikorunu navíc? Ve skutečnosti nemáte nejmenší tušení, protože politická pravidla pro vyplácení důchodů se mohou mnohokrát změnit a pravděpodobně i změní.

Celý článek

V rámci boje za odstranění stravenek se opět dozvídáme, že stravenkový systém zvyšuje výnosy státního rozpočtu. Kdokoliv, kdo něco takového tvrdí, by zároveň měl nahlas volat:

Tentokrát se restaurační a stravenkové lobby podařilo do Hospodářských novin propašovat článek, který tvrdí:

1. 0,6 až 1 miliarda korun bude činit úspora státu při zrušení daňového zvýhodnění stravenek


2. 1,3 miliardy korun je přínos stravenkového systému do státního rozpočtu, zejména z DPH a daní v restauracích


3. 312 milionů korun je odhadovaný celkový přínos stravenkových systémů pro stát

Zatímco v Evropě se hovoří o úsporných opatřeních, v USA se ozývají hlasy, že by americká vláda měla využít nízkých dlouhodobých úrokových měr a více si půjčovat. Jedním z hlasitých zastánců je i Paul Krugman, který dokonce chce trestat Německo za to, že místo zvýšení vládních výdajů sahá k úsporám.

Logika argumentu je následující: Každý ekonomický subjekt (domácnost, firma, vláda) se rozhoduje o půjčkách tak, že porovnává výnos z investice, kterou zafinancuje pomocí půjčky, s náklady v podobě úrokových splátek. To je zcela běžný a korektní postup.

Americká vláda (ale i další země) se nyní nachází v situaci, kdy dlouhodobé úrokové míry poklesly, přičemž recese výrazně zvýšila nezaměstnanost. Oslabení ekonomiky tedy zvýšilo míru společenského výnosu u investic, které by mohla vláda financovat z vládních výdajů, přičemž se zároveň snížily náklady na financování půjček, které by tyto investice pokryly. Pokud se vláda před recesí nacházela na optimální trajektorii, pak logickou odezvou na zhoršení ekonomických podmínek a snížení úrokových měr je více si půjčovat.

Počkat. Tak jednoduché to zase není.

V tomto článku nechci rozebírat účinnost fiskálních výdajů. To je na samostatnou diskusi. Čím se chci zabývat, je argument o levném financování půjček.

Celý článek

V předchozích článcích jsem se speciálně zaměřil na prodeje aut v Německu a na odhad dopadů šrotovného na státní rozpočet na Slovensku.

V obou zemích bylo šrotovné vypláceno, a tak stojí za to porovnat prodeje aut v Německu a na Slovensku s prodeji v České republice, kde šrotovné zavedeno nebylo.

Následující graf uvádí, jak se vyvíjely kumulativní prodeje od začátku roku 2009 v těchto třech zemích. Od kumulativních prodejů v každé zemi je odečten dlouhodobý průměr prodejů v dané zemi (v Německu je to 1999-2008, v Česku a na Slovensku 2003-2008, taková jsou dostupná data) a čísla jsou pro porovnatelnost vydělená průměrnými prodeji v dané zemi za rok 2007.

Celý článek

V dnešním článku o evropském šrotovném na iDnes, do kterého jsem také přispěl, říká šéf Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) Ivan Hodač:

Snaha prezentovat šrotovné jako rozpočtově neutrální nebo dokonce přebytkové opatření je scestné. Jak dodává článek na iDnes, mezičasová substituce způsobí, že se rozpočtová ztráta jen přesune do období po ukončení dotačního opatření. Situace je však ještě horší. Stát totiž zároveň dotuje kupující, kteří by si koupili auto i bez poskytnutí šrotovného.

Celý článek

Philip Babcock a Mindy Marks uveřejnili provokativní článek s názvem The falling time cost of college: Evidence from half a century of time use data [placené pdf, volné pdf]. V něm dokumentují, jak se v průběhu několika desetiletí snižuje čas, který v průběhu týdne stráví vysokoškolští studenti návštěvou přednášek a studiem.

Autoři ve studii analyzují data, sesbíraná v různých projektech zkoumajících využití času studenty. Tato data jsou v poslední době stále více populární – sledované osoby musí vyplňovat kartičky, do kterých zaznamenávají, co přesně v průběhu daného dne dělali (např. po čtvrthodinách). Babcock a Marks nacházejí dlouhodobě sestupný trend.

Celý článek

Německý Kraftfahrt-Bundesamt zveřejnil prodeje osobních aut v Německu za květen 2010. Těmto číslům se na tomto blogu už delší dobu věnujeme, protože ukazují, do jaké míry funguje mezičasová substituce v nákupech statků dlouhodobé spotřeby. V roce 2009 německá vláda spustila málo vídaný ekonomický experiment – masivní dotace na nákup nových aut. To skutečně přimělo řadu lidí, aby si auto koupili (a v roce 2009 bylo v Německu zaregistrováno nejvíce aut za posledních 10 let). Zvýšené prodeje ale ještě nejsou důvodem k radosti – řada lidí si auto koupila namísto jiných statků a řada lidí jen předsunula koupi auta, takže bylo možné očekávat, že navýšení v roce 2009 bude vykompenzováno poklesem v roce 2010.

Před třemi měsíci jsem psal:

A jak vypadá realita?

Celý článek

Řada kritiků mainstreamové ekonomie jí vyčítá předpoklad, že ekonomika je v ekvilibriu. To je pravda – ekvilibrium je zcela centrálním prvkem moderních ekonomických modelů. V tomto příspěvku si však ukážeme, že většina těchto kritiků nechápe (nebo chápe, ale ignoruje), co moderní ekonomie pod pojmem ekvilibrium rozumí.

Výsledkem jsou návrhy na odvržení současné ekonomické teorie, zdůvodňované tak, že současné teorii přisoudíme omezení a nedostatky, které vůbec nemá. Ve skutečnosti ale potřebujeme něco jiného – potřebujeme tvořit nové modely, které popisují jevy, jež byly dlouho na okraji našeho zájmu. To však lze dělat i v rámci současné teorie, kde je ekvilibrium důležitou a užitečnou součástí.

Ekvilibrium v moderní ekonomické teorii

Ekonomická teorie zná konceptů ekvilibria (rovnováhy) více, zmínit můžeme například celou řadu konceptů z teorie her (Bayesovo-Nashovo ekvilibrium je asi nejznámějším). Tady se soustředíme na jeden typ ekvilibria, který mají na mysli právě kritici mainstreamové ekonomie, a sice tržní (Walrasovské) ekvilibrium.

Celý článek

Po jednoduchém cvičení, které na jedné cross-section naznačilo, že riziko defaultu koreluje pozitivně s veřejným dluhem a deficitem a negativně s členstvím v Eurozóně máme možnost se podívat na poněkud detailnější studii.

Jens Hilscher a Yves Nosbusch se v novém čísle Review of Finance snaží vysvětlit default spreads pomocí makroekonomických veličin v článku Determinants of Sovereign Risk: Macroeconomic Fundamentals and the Pricing of Sovereign Debt [pdf].

Celý článek

K článku o Apple a Microsoftu přidám ještě jeden postřeh.

Celý článek

Seznam ekonomických RSS, které vězí v mé RSS čtečce, od roku 2007 zastaral, a proto je na čase sepsat novou verzi.

Není to úplný výběr a naopak – rozhodně nečtu vždy všechno. Výběr z české kotliny je na konci. Mnoho dalších blogů je odkazováno z těch níže uvedených.

Pokud čtete další, které zde nejsou, ale stojí za doporučení, pište do komentářů!

Celý článek

To si v Řecku také říkali.

Celý článek

Apple se stal největší technologickou firmou světa a pokračuje v úspěšném tažení díky spektru svých i-výrobků. Pamatujete si, jak se řada lidí Applu smála, když svou poslední novinku nazval iPad (v angličtině pad znamená rovněž vložka)? Dnes si na to nikdo ani nevzpomene. Nedávno jsme si iPad vyzkoušeli v prodejně a je pravda, že co se týče uživatelské přívětivosti, je rozhraní naprosto nedostižné.

To je ale jen na okraj. Zajímavější je srovnání Applu a Microsoftu. Není od věci si připomenout tiskovou zprávu Microsoftu z roku 1997:

Celý článek

Disclaimer: Autor je stále volně propojen s CERGE-EI.

Jan Švejnar splnil, co kdysi dávno slíbil, a rozjíždí projekt think tanku, který se má zaměřit na hospodářskou analýzu podloženou rigorózní ekonomickou teorií.

Think tank dostal název Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu – což samozřejmě vytvoří moc hezký akronym IDEA, stejný v češtině i angličtině.

Název ale není důležitý, důležité je, co instituce dělá. IDEA je bezesporu dobrou myšlenkou :-), podobný institut totiž na české scéně citelně chybí. Na výše zmiňovaném odkaze se slibem sice Ivan Langer píše, že v Česku takové think tanky dávno jsou, jenže nemá pravdu.

Celý článek

Zaměření společnosti na spotřebu a zaměření na hospodářský růst – to jsou dvě věci, které kritizují ti, kdo si představují nějakou alternativní cestu společenského rozvoje. Ani si při tom neuvědomují, že tyto dvě kritiky v podstatě stojí v rozporu.

Do pasti vlastní nekonzistence se přitom ve svých filozofických úvahách chytí i tací, kteří ekonomické vzdělání mají. Stává se to ve chvílích, kdy ekonomická logika padá na úkor snahy zalíbit se davům (následující příklad jsem vybral proto, že je na očích, nicméně není nijak výjimečný a existují i mnohem horší).

Na jednu stranu tak jsou tito autoři schopni psát o tom, že je současná společnost založena na nepřiměřené spotřebě:

Celý článek

Greg Mankiw odkazuje na čerstvé názory některých ekonomů na současnou situaci Řecka.

Martin Feldstein se ptá, jak omezit nezodpovědnou fiskální politiku. Za příklad dává USA, kde jednotlivé státy nesmí financovat běžné výdaje pomocí deficitů – deficitně mohou být financovány pouze investice a u nich musí být jasně specifikováno, jak bude dluh splacen:

Proč mají státy USA taková ústavní pravidla? Historicky pocházejí už z 19.století, kdy se jednotlivé státy USA chovaly fiskálně mimořádně nezodpovědně a procházely dlouhou sérií bankrotů. Tyto bankroty měly nepříznivé dopady na fungování celé unie, a proto byla do státních ústav vnucena tato přísná pravidla. Současná Evropská unie tak do určité míry přípomíná právě USA z 19.století ...

John Cochrane říká, že záchranný balíček, na kterém se evropské vlády dohodly, nemůže fungovat:

Celý článek

Credit default swaps (CDS) nemají právě na růžích ustláno. Nepřehledná struktura finančního trhu s těmito deriváty přispěla k nedávné finanční krizi a je jistě namístě zapřemýšlet, jak změnit uspořádání jejich obchodování. CDS se však nyní staly velmi snadným terčem a některá kritika není oprávněná.

Do takové mylné kritiky se pustila i Ilona Švihlíková. Protože svůj článek uveřejnila na serveru, který otiskne prakticky cokoliv, možná by to stálo za přehlédnutí. Nicméně autorka uvádí, že "vyučuje na Vysoké škole ekonomické", a to už na pouhé pokrčení rameny není.

Celý článek

S počtem obyvatel Detroitu to jde nahoru dolů. 300 tisíc v roce 1900, 1,8 milionu v roce 1950 a pouze 950 tisíc dnes, přičemž pokles nadále pokračuje.

Detroit se tak podobá zlatokopeckým ghost towns ve velkém měřítku. V první polovině 20.století přilákal průmyslový rozmach stovky tisíc lidí, kteří se usadili v okolí centra. Stejně rychle jako přišli však tito lidé i odešli – buď se přestěhovali do lepších oblastí dále od města, nebo opustili Detroit úplně.

Celý článek

Jednou z klíčových myšlenek keynesiánské školy je aktivní fiskální politika, která by zmírňovala hospodářský cyklus. John Maynard Keynes a jeho následovníci tvrdili, že recese jsou způsobené zejména poklesem poptávky. Nedůvěra spotřebitelů a firem v budoucí vývoj ekonomiky je nutí k omezení spotřeby a investic a zvýšení úspor, takže klesá hospodářský produkt. Snížení produkce zvyšuje nezaměstnanost a díle tak snižuje koupěschopnost obyvatel, takže se celý problém jen prohlubuje.

Keynes tvrdil, že právě ve zmírňování recesí spočívá jedna z klíčových rolí vlády. V průběhu recese by vláda neměla podlehnout skeptickému názoru spotřebitelů a měla by naopak vyplnit chybějící soukromé výdaje vládní spotřebou, a to i za cenu toho, že se zadluží. Vláda tak působí jako proticyklický mechanismus – když lidé věří ve špatnou budoucnost a šetří, tak by vláda měla činit pravý opak.

Celý článek

Volby nanečisto vypadaly jako poměrně nevinná záležitost. Studenti středních škol si měli zahrát hru na volby, výsledky se měly zagregovat a zveřejnit. Studenti se mohli dozvědět, co si myslí jejich vrstevníci, a strany třeba mohly zauvažovat nad tím, proč je teenageři volí či nevolí a co s tím dělat. Nějaké velké riziko nikomu nehrozilo – vzhledem k tomu, že se jednalo jen o hru, tak v podstatě každý mohl nad výsledky mávnout rukou s tím, že nic nevypovídají o tom, jak by studenti volili, kdyby šli k volbám doopravdy.

ČSSD však zpanikařila a ze studentské hry udělala kovbojku. Na sekvenci kroků si přitom můžeme krásně ilustrovat, jak strategicky nezvládnuté celé stranické jednání bylo.

Celý článek

Před půl stoletím (v roce 1958) si američtí pěstitelé cibule vymohli úpravu zákona, který upravuje obchodování komoditních derivátů. Ten tak definuje komoditu takto:

Čím je cibule výjimečná? Ničím. Pěstitelé cibule však doufali (marně), že zákaz derivátových obchodů sníží volatilitu tržních cen, a měli dostatečnou lobbovací sílu, aby výjimku prosadili (nyní ji chtějí zase zrušit).

Kdo by však chtěl další výjimku získat, je hollywoodský filmový průmysl.

Celý článek

Ano, skutečně mám na mysli zotročení kapitálu, ne zotročení kapitálem.

Rozhovor s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem je celkem nezajímavý, až na pár výjimečných momentů. V nich Vojtěch Filip hovoří o dlouhodobých ideálech své strany.

Komunistická myšlenka sice zní hezky, ale má vážný problém. Začíná totiž od konce – od předpokladu, že nějaké výrobní prostředky (kapitál) máme, a ty nám bude sloužit.

Celý článek

Mentalitu Řeků podle vlastních zkušeností na svém blogu popisuje pěkně píšící Češka žijící na Korfu.

Celý článek

Současná řecká katastrofa je ukázkou toho, jak je možné odsouvat problémy, vytvořené příšernou hospodářskou politikou, po několik desetiletí do budoucnosti – a to pomocí kumulování vládního dluhu, masivních subvencí z evropských fondů, falšování vlastních statistik i nízkých úrokových měr, které Řecku v podstatě spadly z nebe po vstupu do eurozóny.

Falšování i nízké úrokové míry však přišly až v okamžiku, kdy už Řecko v problémech bylo. Pro pochopení toho, jak se Řecko do potíží dostalo, je potřeba jít až do 70.let, kdy se Řecko zbavilo vojenské diktatury. Skutečným hrobníkem Řecka byl prakticky bezpochyby Andreas Papandreou a jeho první vláda v letech 1981-89. O tom, jak se této vládě podařilo zvýšit státní dluh, píše například Pavel Kohout. Tady se podíváme na širší ekonomickou perspektivu.

Celý článek

Názor, že klesající mezní užitek ospravedlňuje progresivní zdanění, se objevuje stále znovu, a proto je potřeba stále znovu tento omyl vyvracet.

Tentokrát píše Jan Čapek z Ernst and Young:

Žádná taková ekonomická teorie bohužel neexistuje a Jan Čapek se dopouští hned dvou omylů.

Celý článek

Po dvou měsících je opět dobré se podívat na pokračování německého experimentu se šrotovným. Před dvěma měsíci jsem psal:

A jak vypadá realita?

Celý článek

A nikdo neví, jestli to bude stačit.

Členské země Eurozóny se společně s MMF nakonec dohodly na poskytnutí pomoci Řecku. Protože 110 miliard eur je poněkud obtížně představitelných, je možná vhodné jiné přirovnání – v přepočtu na jednoho obyvatele je to zhruba trojnásobek toho, co vláda USA vydala na pomoc finančnímu sektoru, automobilovému průmyslu a na stimulační balíček dohromady.

Celý článek

Jaké jsou předpoklady pro to, aby země přestála současnou hospodářskou recesi co možná nejlépe? To není jednoduchá otázka a roli hraje celá řada faktorů. Přesto bychom rádi přišli alespoň na ty nejdůležitější – a už máme dost dat k tomu, abychom se mohli podívat na to, jak se evropským zemím v recesi daří.

K sepsání tohoto příspěvku mě přiměly dvě věci. První je debata Pavla Kohouta a Tomáše Sedláčka o tom, zda euro jednotlivé země před problémy chrání či naopak. Pavel Kohout soudí, že euro členským zemím převážně škodí. Naproti tomu Tomáš Sedláček argumentuje, že euro je symbolem stability.

Ačkoliv oba přinášejí některé smysluplné argumenty, ani jeden z nich se není ochoten podívat na tvrdá data. Diskuse se tak stává pouze filozofickým uvažováním na ekonomickou teorií, které může rozsoudit pouze empirie.

Druhým motivem byl článek na aktuálně.cz, který tvrdí (resp. cituje Financial Times Deutschland), že jedním z významných faktorů, které zhoršují situaci jednotlivých zemí, jsou nízké daně. To je na první pohled poněkud zvláštní úvaha – co by mělo vadit, je vysoké zadlužení a vysoké schodky rozpočtu, nikoliv nízké daně. Naopak – dalo by se argumentovat tím, že nízké daně jsou vlastně prospěšné, protože v případě rozpočtových problémů je možné daně bez problémů zvyšovat, zatímco pokud je daňové zatížení vysoké, není již odkud brát.

Celý článek

Výhodou adresných sociálních dávek jsou rozpočtové úspory – dávku získávají jen potřební. Nevýhodou jsou vysoké implicitní mezní daně, které odrazují od práce.

Řada sociálních dávek je vázána na výši příjmu – na dávku má domácnost nárok, pouze pokud její příjem nepřesáhne určitou hranici. Ponechme nyní stranou jiné aspekty sociálních dávek a podívejme se pouze na dopady dávek na nabídku práce.

Státem poskytované dávky skrze příjmový efekt snižují nabídku práce (tedy ochotu příjemce pracovat), to je však pouze jeden ze dvou dopadů. Druhým faktorem je mechanismus, jakým příjemce ztrácí na adresné dávky nárok s tím, jak roste jeho příjem.

Snižování adresné dávky spolu se zvyšujícím se příjmem má totiž úplně stejný dopad jako mezní daň uvalená na příjem. Pokud jsou adresné dávky nevhodně strukturované, mohou být tyto implicitní mezní daně extrémně vysoké.

Celý článek

Před nedávnem jsem sepsal několik poznámek týkajících se věrohodnosti studie návratnosti investičních pobídek, kterou CzechInvest prezentoval jako doklad své úspěšnosti. Nešlo ani tak o to, že by investiční pobídky byly a priori neúčinné, ale spíše o to, že taková analýza je mnohem složitější, než se CzechInvest, Deloitte, a někteří další jedinci snaží prezentovat, a že vydávat taková čísla za pravdu je přinejmenším sporné.

Věrný čtenář blogu odkazuje na komentář, který před časem napsal současný ředitel CERGE-EI Štěpán Jurajda. V něm je velmi přístupnou formou popsáno ještě širší spektrum problémů, které s vyhodnocením dopadů investičních pobídek a samotných přímých zahraničních investic souvisejí.

Celý článek

Politici si v letošní předvolební kampani našli lákavý terč – nepopulární ČEZ. Jejich počínání je však poněkud schizofrenní. Na jednu stranu se těší na rozdělování zisků, které ČEZ vytváří, na druhou stranu zároveň slibují výrazné snižování cen elektřiny. Oba cíle jsou zřejmě protichůdné a vzhledem k tomu, že lákadlo oněch zisků, které bude moci vládnoucí strana přerozdělovat, je v praxi silnější, nebude to s budoucím snižováním ceny tak horké.

Ostatně ceny v České republice nejsou v porovnání s Evropou nijak vysoké. Informace z následujícího grafu se v různých obměnách objevily na mnoha místech, nicméně opakování je matka moudrosti. Zelená čára zachycuje vývoj cen v České republice, modrá čára ve starých členských zemích Evropské unie, a červená čára v desítce zemí, které přistoupily v roce 2004.

Celý článek

Jan Čulík se chlubí, že voda ve Skotsku "patří všem", lidé v domácnostech nemají vodoměry a účty za spotřebu vody se neplatí (náklady na dodávky vody se platí z daní, které ale nejsou odstupňované podle spotřeby). Taková radost je na Britských listech, které pravidelně hlásají, že nás spotřební společnost žene do záhuby, poněkud překvapivá.

Cena spotřebního statku, která je nižší než mezní náklady, totiž vede k neefektivní nadspotřebě.

Takže jak to ve Skotsku s tou vodou, která je "zdarma", vypadá? Spotřeba je vysoká a roste. V roce 2006 spotřeboval průměrný Skot za den 140 litrů vody, v roce 2009 už to bylo 153 litrů.

Celý článek

Je velmi dobře známo, že mezi ekonomy a ekonomickými teoriemi existují často významné rozdíly. Je to dáné podstatou vědeckého procesu a charakterem ekonomických dat. Věda funguje na bázi vyvracení teorií a s daty, která má ekonomie k dispozici, to často jde velmi pomalu.

Obtížná vyvratitelnost různých názorů však neznamená, že je korektní, že rozdílné teorie používáte, jak se vám zrovna hodí. Názorová rozdílnost mezi jednotlivými lidmi je něco jiného než názorová nekonzistence jednoho člověka.Když se ale dá člověk na politiku, na konzistenci svých názorů často zapomene.

Jiří Havel tak s klidným svědomím chválí vestavěně stabilizátory ...

... a přitom zároveň kritizuje velký schodek státního rozpočtu v roce 2009:

Celý článek

United Airlines, Amsterdam – Chicago. Jako u všech amerických aerolinek se veškerý alkohol musí kupovat. Ale za hotovostní dolary ani eura si ho nekoupíte – jediná možnost je platba kartou.

Hotovost tak už na některých místech není nejlikvidnějším platebním prostředkem.

V médiích se před několika dny objevily závěry studie, která připisuje mimořádně velké úspěchy investičním pobídkám, které poskytly předchozí vlády:

Ovšem už jen letmé čtení naznačuje, že nadšené závěry jsou přinejmenším nadnesené. Klíčové pro správné vyhodnocení dopadů investičních pobídek je však porovnání se situací, která by nastala, kdyby se investiční pobídky nezavedly.

Celý článek

V minulém příspěvku jsem zmínil, jak jsou s oblibou ignorovány dlouhodobé náklady vládních stimulačních balíčků. Harald Uhlig [Uhlig (2010) Some Fiscal Stimulus, AER Papers and Proceedings, pdf] se pokouší o kvantifikaci těchto dlouhodobých dopadů v neoklasickém modelu:

Celý článek

Rozsáhlé vládní výdajové programy, spuštěné v posledních dvou letech, vyvolaly opětovný zájem o analýzu dopadů fiskální politiky na ekonomickou výkonnost. Problémem je, že rozsáhlé makroekonomické modely trpí celou řadou neduhů. Různé modely poskytují velmi odlišné výsledky a identifikace modelů (tedy způsob nastavení parametrů) je často dosti nejasná. Není však zřejmé, jestli se výsledky, které jednotlivé modely poskytují, liší v tom, jakým způsobem jsou zpracována vstupní data a jak funguje vlastní odhad modelu, nebo se liší přímo svou vnitřní ekonomickou dynamikou.

Jinými slovy: rádi bychom věděli, zda jednotlivé modely budou dávat podobné výsledky, pokud se použijí stejná vstupní data, stejná metodika odhadu a stejná interpretace veličin, vystupujících z modelu.

Přesně tohoto projektu se zhostilo výzkumné oddělení Mezinárodního měnového fondu. Výsledkem je 124-stránkový elaborát [Effects of Fiscal Stimulus in Structural Models, pdf], který porovnává 7 různých často používaných modelů.

Celý článek

V jednom z předchozích článků jsem argumentoval, že počet odpracovaných hodin za týden v přepočtu na jednu osobu zůstává v USA (ale i dalších zemích) přibližně konstantní. Agregátní data však skrývají řadu trendů u jednotlivých skupin obyvatel, které se vzájemně zhruba vyruší.

Předně – oproti všem proklamacím, že nás moderní doba nutí více a více pracovat, opak je pravdou. Průměrný počet týdenně odpracovaných hodin pro ty, kteří skutečně pracují, dlouhodobě klesá. V první polovině 19.století činil průměrný pracovní týden v USA téměř 70 hodin, na začátku 20.století to bylo ještě více než 55 hodin. Kolem roku 1970 se počet odpracovaných hodin v přepočtu na jednoho zaměstnance stabilizoval na dnešní úrovni. Následující graf skládá časové řady z několika zdrojů:

Celý článek

SMS zprávy bývají často označovány za mimořádně drahý způsob přenosu informace. Bratru dvě koruny za 160 znaků. Doručení většinou prakticky okamžitě.

To ale není nic proti telegramu. Deset slov adresa plus devět slov sdělení = 125 korun. Doba doručení = 24 hodin.

Celý článek

Myšlenka Pigouovské daně je již téměř sto let stará. Princip spočívá v uvalení proporcionální daně na činnosti, které vytvářejí negativní externality, resp. proporcionální dotace na ty činnosti, které přinášejí externality pozitivní. Tuto myšlenku rozpracoval Arthur Pigou ve svých dílech Wealth and Welfare (1912) a The Economics of Welfare (1920).

Myšlenka získala znovu na popularitě v posledních letech. Tedy, přesněji řečeno, jako argument byla používána již dříve. Klasickými, dlouhodobě používanými příklady byly spotřební daně na alkohol, tabák a benzín. Ovšem v těchto případech už dávno nejde o korekci externalit, ale o prosté naplnění státního rozpočtu. Třeba evropské daně na benzín jsou dnes několikanásobně vyšší než by odpovídal odhadům ekologických dopadů spalování benzínu.

Koncept Pigouovské daně je z hlediska ekonomických principů naprosto korektní a u masivních externalit typu znečišťování životního prostředí je existence takové daně opravnitelná. V poslední době se však tato myšlenka začíná objevovat v případech, kdy není tak zřejmé, jak se konkrétní externalita vlastně projevuje. Druhým problémem je, že ačkoliv určitá daň ještě možná dává sama o sobě smysl, její účinek je překryt jinými subvencemi v rámci složitého daňového systému.

Celý článek

Tomáš Sedláček se v jedné se svých filozofických úvah zamýšlí, kam se poděly úspory času spojené s rozvojem informačních technologií. Ovšem úvaha se omezuje na údiv, točení hlavy a filozoficko-normativní doporučení "Zpomal, ať si to můžeš užít."

To je hledisko filozofa. Ekonom ale začne hledat a najde mnohem širší souvislosti.

Celý článek

Příspěvek Paula Krugmana k teorii volného obchodu a ekonomické geografii je důležitý a právem si za něj zasloužil Nobelovu cenu. Bohužel však Krugman trpí rozdvojením osobnosti – Krugman ekonom bojuje s Krugmanem politikem a sloupkařem. Ukážeme si dva příklady.

Celý článek

Kdo může za rozklad hudebního průmyslu

První poznámkou je odkaz na zamyšlení Patricka Zandla o právech k audiovizuálnímu obsahu na Marigoldu. Shrnutí historického vývoje je výborné:

Celý článek

Carmen Reinhart and Kenneth Rogoff ve své knížce This Time is Different: Eight Centuries of Financial Folly (via Bill Easterly) přinášejí graf vývoje logaritmu HDP v USA za posledních 140 let. Svislé čáry značí bankovní krize (podobné údaje lze nalézt i ve Friedman, Schwartz A Monetary History of the United States).

Celý článek

Boj s nezaměstnaností se z pochopitelných důvodů stává jedním z hlavních bodů předvolební kampaně a strany se předhánějí v návrzích, jak s ní bojovat. Realitou však je, že vláda má jen velmi omezené možnosti, jak nezaměstnanost snížit, dokud nedojde k obnovení ekonomického růstu – a i potom nezaměstnanost obvykle klesá jen pozvolna.

Jedním z nápadů, se kterým přišla ODS, jsou dotace na vznik nových pracovních míst:

O takové myšlence se diskutovalo v USA i některých zemích západní Evropy a je to myšlenka velmi problematická. Obtíž spočívá přesně v tom, o čem jsem psal minule – v substitutabilitě dotací.

Celý článek

Místopředseda rozpočtového výboru Pavel Suchánek (ODS) se domnívá, že peníze mají na sobě natištěný účel svého použití. Pochybné dotace soukromým subjektům v rámci porcování medvěda obhajuje mimo jiné slovy:

I kdyby Sněmovna jachtklubu přímo proplatila faktury za stavbu infrastruktury, neznamená to, že zadotovala právě infrastrukturu. Každá ekonomická jednotka funguje jako celek – koruna z dotace je stejná jako koruna z výnosů nebo koruna z členských příspěvků. Abychom viděli, co dotace skutečně zafinancovala, je zapotřebí se podívat na rozdíly v ekonomickém chování jachtklubu spojené se získáním dotace.

Celý článek

ODS před čtyřmi lety představila myšlenku výrazného zjednodušení daňového systému, zejména u daní z příjmu. Cíl se podařilo naplnit jen částečně, a to ještě takovým způsobem, že se to teď ODS vrací i s úroky.

Předně co se nepodařilo: Nepodařilo se vymýtit kvanta výjimek, což je právě jedna z hlavních věcí, která dělá daň z příjmů tak komplikovanou. Z ekonomického hlediska je to špatně, ale z politického hlediska to tak nebolí, protože hlavní protistrana na odstraňování výjimek také nemá žádný zájem.

Co se podařilo, je zavedení konceptu superhrubé mzdy. Dělení sociálního a zdravotního pojištění na část odváděnou zaměstnancem a zaměstnavatelem je ekonomický nesmysl, který jen svádí ke lživým prohlášením, že zvýšení složky sociálního pojištění, které odvádí zaměstnavatel, se zaměstnanců nijak nedotkne. Dotkne – každé navýšení daně nebo pojištění se rozdělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance v poměru k elasticitám nabídky práce a poptávky po práci, naprosto bez ohledu na to, kdo daň odvádí.

Celý článek

Vliv stahování na zaměstnanost v hudebním a filmovém průmyslu

Lidové noviny v poslední době perlí, tentokrát převzaly zprávu o dopadech stahování na hudební a filmový průmysl a z tiskové zprávy udělaly fakt. S analýzou kvality zveřejněných informací mě už předběhli ve Výzkumném ústavu, takže já se omezím pouze na specifickou záležitost, a sice čísla o zaměstnanosti.

Fonografická lobby už totiž před časem poznala, že argumentace založená na poklesu zisků v průmyslovém odvětví může být snadno rozbita stejně "kvalitním" argumentem o vyděračských megakorporacích, které si pokles zisku stejně zaslouží. Proto začala uveřejňovat statistiky o tom, kolik pracovních míst stahovači zničí. Zřejmě si přečetla knížku Bryana Caplana The Myth of the Rational Voter: Why Democracies Choose Bad Policies a jeho argument o tom, že voliči často zaměňují růst blahobytu s růstem zaměstnanosti.

Tisková zpráva převzatá Lidovými novinami uvádí, že stahování způsobí při pokračujícím trendu ztrátu 1,2 milionu pracovních míst do roku 2015. To vypadá jako velké číslo, ovšem je třeba ho dát do správného kontextu. Zaprvé – i kdyby to číslo odpovídalo realitě, je to skutečně hodně ze společenského hlediska? Zadruhé – odpovídá ono číslo vůbec realitě?

Celý článek

Aleš Michl se snaží rozložit schodek státního rozpočtu na cyklickou a strukturální složku – viz článek na aktuálně.cz a jeho vlastní blog (hat tip: Filip). To je ve své podstatě zajímavá a užitečná věc, i když je v praxi dosti obtížná. Cyklická složka deficitu je způsobená kolísáním hospodářského cyklu, zatímco strukturální část je deficit, který bychom pozorovali, kdyby se ekonomika pohybovala po stabilní (stabilně rostoucí) trajektorii, a lze ho tedy přičíst dlouhodobé nevyrovnanosti státních financí.

Abychom mohli takový rozklad provést, musíme nejprve vytvořit hypotézu (counterfactual) o tom, jak by ekonomika vypadala, kdyby se skutečně nacházela v bodě na stabilní trajektorii. Protože takovou ekonomiku nepozorujeme, je zapotřebí k tomu sestavit teoretický model.

Ten model může být čistě ekonometrický, založený pouze na analýze časových řad, nebo třeba strukturální makroekonomický. Aleš Michl nepíše, jaký model sestavil, ale to je pro účely tohoto příspěvku vedlejší. Tento příspěvek je o tom, jak lze i potenciálně kvalitní ekonomickou analýzu zabít použitím nevhodného znázornění výsledků.

Celý článek

Příběh řeckých státních financí si v ničem nezadá s klasickou řeckou tragédií. Řecká vláda se v rámci domácích politických půtek snažila problémy, které sama vytvořila, hodit na kdekoho – od zlých spekulantů až po válečné Německo. Posledním v řadě obviněných je banka Goldman Sachs, která měla řecké vládě prostřednictvím šikovných finančních transakcí pomoci obrovské schodky zamaskovat.

Rozhovor řecké vlády s Goldman Sachs mohl vypadat asi takto:
Řecká vláda: Zdravím, chtěli bychom zamaskovat schodek státního rozpočtu.
Goldman Sachs: Můžeme vám dluhopisy zkonvertovat na finanční instrumenty, které se ve vašem účetnictví nemusí vykazovat jako schodek. Jak je vykážete, je vaše věc.
Řecká vláda: Super, to je přesně, co potřebujeme, o vykazování se nebojte, to už si zařídíme (jsme přece vláda).

O rozložení viny nechť si každý udělá obrázek sám. Důležitější otázka však je – lze s tím něco dělat?

Celý článek

Ačkoliv jsem rád za každou podrobnou databázi využitelnou k výzkumu, obecně platí, že stát by neměl občany zatěžovat nadbytečným dotazováním, obzvláště pokud může potřebné informace zjistit jiným způsobem. Sčítání lidu v USA a v Česku plní poněkud rozdílné úlohy, takže následující berte jako konstatování faktu, nikoliv hodnotící soud.

Dnes přišel domů formulář na Census 2010. Federální vláda se ptá, kolik lidí bydlí v našem bytě, zda byt vlastníme nebo si ho pronajímáme, a pak ke každé osobě chce jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, rasovou příslušnost a vztah k první osobě. To je všechno.

Kompletní údaje z Censu budou veřejné za 72 let.

České sčítání lidu, chystané na březen 2011, vypadá jinak. Ze zákona č.296/2009 Sb. vyplývá:

Celý článek

Gary Gorton z Yale University se detailně zabývá mechanismy, které přispěly ke vzniku finanční krize, a v současnosti platí za jednoho z největších odborníků. Pro ty, kteří se ve finančním světě tak neorientují, nyní sepsal čtivý text, Otázky a odpovědi o finanční krizi. Jednoznačně doporučuji.

Gorton vidí jako hlavního viníka finanční krize trh s repo instrumenty. Repo (repurchase agreement) je dohoda o zpětném odkupu – jedná se v podstatě o krátkodobou půjčku, kde dlužník musí věřiteli poskytnout do zástavy kvalitní cenné papíry. Na finanční operaci se nevztahuje zákon o bankrotu, takže pokud dlužník zbankrotuje, věřitel si nechá zástavu a nemusí zdlouhavě vyjednávat s běžnými věřiteli.

Trh s repo operacemi narostl díky tomu, jakým způsobem se za posledních třicet let vyvinul bankovní systém. Vedle klasického bankovního sektoru, na kterém banky přijímají vklady a poskytují úvěry, se vyvinul paralelní stínový sektor. Na něm ukládaly finanční instituce jako podílové fondy do bank volné finanční prostředky. A využívaly k tomu právě repo operace.

Celý článek

Lidové noviny v pátek přinesly nový článek s titulkem Platy loni rostly jen bohatým, sociální nůžky se nebezpečně rozevírají.

Protože jsem o mediánové a průměrné mzdě psal před rokem, není nic snažšího než aktualizovat data, která jsou volně dostupná na webu.

Než se k nim dostaneme, je dobré upozornit na jednu věc. Lidové noviny se rozhodly porovnat vývoj průměrné a mediánové mzdy. Mediánovou mzdu sleduje Ministerstvo práce a sociálních věcí prostřednictvím Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV), které pro něj provádí Trexima. Průměrnou mzdu sleduje stejný průzkum ISPV, ovšem zároveň také Český statistický úřad. Metodiky se však liší. Data na měsíční mzdu u ISPV pro čtvrté čtvrtletí roku jsou ve skutečnosti kumulativně za první až čtvrté čtvrtletí, zatímco u Českého statistického úřadu jsou data za čtvrté čtvrtletí skutečně jen za čtvrté čtvrtletí. Časové řady tak nejsou vzájemně konzistentní.

Celý článek

Makroekonomické modely často pracují s Cobb-Douglasovou agregátní produkční funkcí, například . Jednou z jejích implikací je, že podíl celkové odměny každého výrobního faktoru na HDP je konstantní. Odměna kapitálu tak bude tvořit podíl , zatímco práce získá podíl na celkovém HDP.

Dobrý model by samozřejmě měl poskytovat dobré predikce ohledně veličin, které modeluje. Spolehlivá ekonomická data ukazují, že v moderní historii (v USA od Velké deprese) jsou tyto podíly skutečně přibližně konstantní. Podobné výsledky ukazují i odhady třeba pro 19.století.

Gregory Clark z UC Davis teď zašel mnohem dál a ze všech možných dostupných dat se pokusil odhadnout řadu ekonomických veličin v Anglii zpětně až do roku 1200. Následující obrázek ukazuje podíl faktoru práce na celkovém HDP:

Celý článek

Dejme tomu, že chceme, aby rozvoj sportu financoval stát. Třeba proto, že aktivní sportovní činnost přináší řadu kladných společenských externalit. Důvody nyní nejsou podstatné. Chceme se zeptat, jaký způsob financování je vhodný.

Jiří Paroubek má opět nápad:

Politická strategie je tady identická s tou, kterou na Slovensku už léta provozuje Robert Fico. Velké firmy jsou veřejným nepřítelem, odírají poctivé občany a proto je v pořádku z nich dostat více peněz.

Z ekonomického hlediska je to však jeden z nejhloupějších nápadů, jak sport financovat.

Celý článek

Jemen je v nezáviděníhodné situaci. Ačkoliv leží na Arabském poloostrově, nemá právě velká naleziště ropy. A možná ještě horší to je se zásobami vody.

Populace Jemenu rychle roste, to však není největší problém. Nejvíce vody se spotřebuje na pěstování katy, která je díky vysokému obsahu omamných alkaloidů mezi Jemenci velmi oblíbená, je ale také zároveň náročná na zavlažování.

Celý článek

Mezičasová substituce začíná fungovat. Článek na iDnes se sice snaží najít pozitiva:

jenže realita tak růžová není. Leden 2010 byl v registracích nových aut nejhorším lednem za posledních dvanáct let a pravděpodobně nejhorším od sjednocení Německa (v devadesátých letech nemám údaje za každý rok). Únor 2010 je potom druhým nejhorším únorem. A lepší čísla se nedají očekávat ani v příštích měsících.

Celý článek

Následující graf je z článku Philippon, Reshef (2008) Wage and human capital in the U.S. financial industry: 1909-2006 [pdf].

Červená křivka je mzda ve finančním průmyslu relativně ke mzdě v celém soukromém sektoru (mimo zemědělství). Zeleně je vyznačen podíl zaměstnanců ve finančním průmyslu s vyšším než středoškolským vzděláním mínus stejný podíl v celém soukromém sektoru.

Celý článek

Redakci Hospodářských novin: Porovnání mají věc osvětlovat, ne naopak.

Přestože se Hospodářské noviny snaží profilovat jako deník pro ekonomicky alespoň částečně vzdělané lidi, nelze očekávat, že se každý orientuje v každém ekonomickém problému. Proto je v pořádku, když se pro snadnější pochopení problému snaží věc ilustrovat příhodným porovnáním.

Takový je i případ výše státního dluhu. Absolutní hodnota, tedy zhruba 1,2 bilionu korun, má z ekonomického hlediska vypovídací hodnotu pouze tehdy, pokud známe také výši HDP. Proto je pro ilustraci vhodnější volit jiné ukazatele.

Celý článek

Jan Čulík se opět rozhořčil, tentokrát kvůli tomu, že rozvinutý svět prý ignoruje malárii v Africe:

To je docela silný argument. Jan Čulík ho získal na základě rozhovoru s vědci na University of Glasgow, kteří si mu postěžovali, že na "základě morálních argumentů nemůžou dostat peníze na výzkum, musí to být ekonomické argumenty".

A jaká je skutečnost?

Celý článek

Minulý týden se ČSSD zavázala k velmi významnému a velice chvályhodnému kroku:

Nic takového jsme doposud v české politice neviděli a je potřeba ČSSD za tento krok pochválit. Kéž by takové byly všechny politické strany.

Neuplynul ani týden a ČSSD má jedinečnou možnost prokázat, že to se svým prohlášením myslí vážně.

Celý článek

Před dvěma týdny jsem žehral na katastrofální situaci při plánování rozpočtových příjmů a výdajů. Jde o to, že jednotlivé strany navrhují zvyšování státních výdajů (zejména těch mandatorních, které lze jen obtížně vrátit zpět) nebo naopak snižování daňových příjmů, aniž by se příliš trápily středně- a dlouhodobými dopady na státní rozpočet. Navrhoval jsem vytvoření nezávislého Parlamentního úřadu pro rozpočet, jakousi analogii amerického Congressional Budget Office, který by prováděl nezávislé a časově konzistentní vyhodnocování dopadů předložených návrhů na státní rozpočet.

Celý článek

Zaslepená obhajoba je horší než žádná obhajoba.

Finanční krizi posledních dvou let lze zdůvodňovat velmi širokou řadou faktorů – někteří argumentují nevhodnou regulací a zákonodárstvím, jiní nevhodnou politikou centrálních bank či tržním selháním. Detailnější pohled potom odhalí nevhodně nastavené kontrolní mechanismy, morální hazard, či individuálně racionální motivační faktory s ignorovanými externalitami směřujícími ke kumulaci systémového rizika.

Pokud se začneme zabývat těmito podrobnostmi, brzy zjistíme, že hranice mezi selháním regulace a selháním trhu je často mlhavá. Dejme tomu, že regulátor vytvoří pravidla pro vytváření finančních výkazů a pro výpočet rizikovosti finančních institucí, na což finanční instituce zareagují ukrýváním rizikových aktiv do mimorozvahových položek, které pak způsobí problémy se solventností. Jedná se v takovém případě o selhání regulátora (nevhodná regulace), selhání trhu (coby systému, který by ukrývání aktiv odhalil a včas zareagoval snížením tržního ocenění takových institucí), nebo jde selhání jednotlivých institucí a lidí, kteří reagovali na pohnutky a aktiva ukrývali s očekáváním, že v případě systémového kolapsu do hry vstoupí vláda a ztráty zaplatí?

Celý článek

Eduard Janota plánuje daňovou amnestii. Velké strany jsou proti – to není překvapivé, v předvolebním období, kdy noviny každý den odkrývají nějakou korupční aféru, souhlas s takovou amnestií politické body nepřidá. Vyplatí se však obecně takový krok?

Daňová amnestie je populární pojem pro dočasné legislativní opatření, v rámci kterého mohou obyvatelé převést do země peníze a jiná aktiva, držená v zahraničí za účelem vyhnutí se placení daně z příjmů či majetku. Převáděná aktiva budou zatížena určitou daní, občan se však vyhne jiným potenciálním postihům. Česká republika by nebyla zdaleka jedinou zemí, která by k takovému opatření přistoupila – za příklad se u nás dává Itálie, ale daňová amnestie proběhla z rozvinutých zemí i ve Francii, Irsku, Švýcarsku, Belgii, Austrálii, či na Novém Zélandě, a provádějí ji jednotlivé státy USA.

Celý článek

Oligopolní dohody zmenšují spotřebitelům možnost výběru.

Jan Mládek přemýšlí o National Economic Council, Česká republika ale potřebuje Congressional Budget Office.

České noviny minulý týden přinesly rozhovory se dvěma muži, kteří mají velkou šanci, že budou spoluutvářet hospodářskou politiku České republiky v příštích čtyřech letech. Bohuslav Sobotka rozprávěl s Hospodářskými novinami (Máme absolutní morální právo zvednout daně bohatým), zatímco Jan Mládek s Lidovými novinami (Rozpočet bude nutné nějak uplácat).

Několik poznámek, seřazených od nejméně důležité k té nejdůležitější.

Celý článek

Sobotní hádanka.

Ekonomika USA (a podobně ostatní vyspělé ekonomiky) roste zhruba o 2% ročně. Dlouhodobý výnos z držení diverzifikovaného akciového portfolia (měřený např. růstem S&P 500) je zhruba 8% ročně. Obě čísla jsou očištěná o inflaci.

To ale znamená, že poměr tržního ocenění firem a jejich výkonu diverguje k nekonečnu. Z nějakého důvodu si v reálném vyjádření ceníme jednotku produkce každým rokem více a více. Kde je chyba?

Celý článek

O tom, jak ČEZ zachází s lidmi, které podezírá z černých odběrů elektřiny, se v posledních dnech napsalo dost. Nechme stranou právní stránku věci a podívejme se na problém z hlediska ekonomické teorie. Martin Roman, šéf ČEZ, totiž tvrdí, že černé odběry elektřiny zvyšují ceny energií poctivě platícím zákazníkům. Je tomu skutečně tak?

Martin Roman například o odboru netechnických ztrát v rozhovoru pro iHned řekl:

Takové tvrzení ale není vůbec zřejmé a závisí na tom, jak vypadá tvorba ceny elektrické energie. Protože kvůli množství regulací a oligopolnímu postavení distributorů se cena elektřiny tvoří velmi komplikovaným způsobem, podíváme se na některé zjednodušené případy.

Celý článek

Ekonomickému výzkumu dominují americké univerzity. Ačkoliv se přesné pořadí v nejrůznějších žebříčcích liší, bude první třicítka vypadat velmi podobně – velká většina budou univerzity v USA a sem tam se objeví nějaká evropská škola (třeba London School of Economics, Toulouse, University of London, Oxford atd.)

Není to tím, že by výzkumu zcela dominovali Američané – je to proto, že na amerických univerzitách učí a studují ti nejlepší lidé, ať už jsou to Američané, Evropané, nebo jsou odjinud. Časy se sice postupně mění, technologie umožňuje být v kontaktu i přes velké geografické vzdálenosti, ale rozdíly se zmenšují jen pomalu.

Celý článek

V USA se dlouho diskutuje o reformě školství. Jedním z akcentovaných přístupů je přitom dát rodičům více na výběr, do jaké školy děti posílat, a omezit tradiční svážení dětí do škol (busing) pomocí známých žlutých autobusů. Celá problematika je sama o sobě dost složitá (v americkém školním systému mají například silnou pozici odbory), ovšem jsou lidé, kteří ji dokážou udělat ještě složitější.

Skupina výzkumníků se totiž rozhodla, že bude zkoumat dopady této vzdělávací politiky na produkci emisí (Vehicle Emissions during Children’s School Commuting: Impacts of Education Policy (via Don Boudreaux). Výběr školy se totiž zdá být ekologickou hrozbou.

Celý článek

Jedním ze střednědobých cílů nového programu ČSSD je dostat Českou republiku do patnácti let mezi deset ekonomicky nejvyspělejších zemí EU. Řekl to Jan Mládek a tato prognóza se prý opírá o analýzu Valtra Komárka.

Je něco takového realistické?

Celý článek

Kandidáti ucházející se o místo na University of Chicago se zabývají převážně akademickým výzkumem. Čas od času se ale objeví výjimky – poslední byl Leo Bursztyn z Harvardu. Ten se společně s Lucasem Coffmanem zabýval chováním rodin a školní docházkou v nejchudších čtvrtích brazilského hlavního města [The Schooling Decision: Family Preferences, Intergenerational Conflict and Moral Hazard in Brazilian Favelas pdf]. V těchto oblastech mají školy většinou velmi špatnou úroveň a školní docházka (ačkoliv povinná) je často mizerná. Leo a Lucas se snaží hledat metody, jak školní docházku zlepšit.

Celý článek

Pablo Kaluza, Andrea Kölzsch, Michael Gastner a Bernd Blasius (The complex network of global cargo ship movements) zpracovali data z lodních deníků nákladních lodí zaznamenaná v průběhu jednoho roku a vytvořili mapu hustoty lodního provozu (viz Wired Science).

Celý článek

Nedávno jsem psal o tom, jak problematická mohou být zveřejňovaná čísla týkající se globální chudoby. Stojí tedy za to se podívat na nejnovější výzkum, který se snaží pracovat s konzistentními daty. Jak se vyvíjí globální chudoba a nerovnost?

Podíváme se na dva články – jeden od významného profesora rozvojové ekonomie Anguse Deatona z Princetonu, druhý od dvojice Maxim Pinkovskiy a Xavier Sala-i-Martin. Stojí za to upozornit, že data se týkají období do roku 2006 – nezahrnují tedy nedávný nárůst cen ropy a následný růst cen potravin. Ty mohou globální chudobu zhoršit, nicméně v žadném případě nemohou zvrátit dlouhodobý trend. Další upozornění jsou poté v textu.

Celý článek

... lepší než v celé řadě odborně se tvářících internetových článků a diskusí. Party at the Fed!

Spolužák Christian Opp má článek modelující cyklus expanze, stability a úpadku nových průmyslových odvětví. Model je založený na modelu technologických zlepšení (quality ladders, Grossman a Helpman, 1991) a klíčovou roli v něm hrají fondy rizikového kapitálu (venture capital).

V Christianově modelu fondy rizikového kapitálu nejen poskytují financování vynálezcům, kteří mají nápady, ale nemají peníze, ale rovněž mají schopnost rozlišit dobré projekty od těch špatných, takže je fond schopen s větší pravděpodobností financovat pouze dobré projekty.

Celý článek

Bureau of Labor Statistics od roku 2003 pravidelně dělá průzkumy, ve kterých se dotazuje vybrané skupiny lidí na to, jakým způsobem tráví čas. Průzkum se nazývá American Time Use Survey a je velmi detailní – dotazovaní detailně odpovídají, co a přesně kdy dělali v průběhu předchozího dne.

Celý článek

V předchozím příspěvku jsem upozorňoval na to, že měření chudoby pomocí relativních ukazatelů a jejich následné porovnávání napříč heterogenními zeměmi je značně zavádějící. Nyní se podíváme na to, jak lze vytvářet nekonzistentní časové řady ukazatelů absolutní chudoby.

Světová banka publikuje pravidelné zprávy (mimo jiné World Development Reports), ve kterých uvádí ukazatele globální chudoby. Vzhledem k nejrůznějším obtížím se získáváním dat a jejich věrohodností se takové ukazatele konstruují poměrně těžko, nicméně pokud se používá konzistentní metodika, pak mají časové řady alespoň nějakou vypovídací schopnost.

Angus Deaton (via William Easterly) ve své nedávné předsednické přednášce na konferenci American Economic Association v Atlantě upozornil na velmi neobvyklou metodologii, jakou Světová banka používá pro výpočet počtu lidí, kteří na světě žijí v chudobě. Ta vedla k tomu, že kvůli bohatnutí Indie Světová banka v roce 2005 zvýšila odhad počtu lidí žijících v chudobě o 500 milionů.

Celý článek

Rozhovor s Eduardem Janotou vyšel včera na iDnes, takže ho asi již mnozí viděli. Je to docela smutné čtení – Janota, který na ministerstvu financí strávil tolik let, se ani nesnaží skrývat své rozčarování. A nebere si servítky, takže je jasné, že na ministerstvo se už nevrátí, ani kdyby v budoucnu ještě někdy chtěl.

Další odkaz je na rozhovory s profesory z University of Chicago, kterých se ptá John Cassidy z The New Yorker. Postupně (na odkazované stránce odspodu) přichází na řadu Richard Posner, Gene Fama, John Cochrane, Gary Becker, James Heckman, Kevin Murphy a Raghu Rajan. Cassidyho mimo jiné zajímá názor na současnou finanční a ekonomickou krizi, na teorie, které jsou spojované s Chicagem – racionální očekávání, hypotéza efektivních trhů – a na to, co se vlastně rozumí pod pojmem Chicago School. Mimořádně doporučeníhodné (i když dlouhé) čtení.

Záleží na tom, jak definujete chudobu, resp. jak ji definuje Eurostat.

Podle Eurostatu, trpí v Česku chudobou 9% populace, což je nejméně ve celé Evropské unii. Na druhém místě je Slovensko s 11%, pak teprve následují státy západní Evropy.

Kde je potíž? Eurostat definuje chudobu jako život s příjmem nižším než je 60% průměru ekvivalizovaného mediánu v dané zemi. Jestli jste chudý nebo bohatý, nezáleží tedy jen na tom, jaký příjem máte, ale i v jaké zemi žijete.

Celý článek

Akademický život s sebou přináší pravidelnost v podobě ročního cyklu. V oblasti ekonomie a financí na univerzitách vždy v lednu probíhají přijímací přednášky (job market talks), na kterých (skoro)absolventi doktorských programů představují svůj výzkum a ucházejí se o asistentské pozice. Jak trh práce v oblasti ekonomie probíhá, popsal už dříve Libor Dušek. Z českých univerzit systematicky zve kandidáty zřejmě jen CERGE-EI, zde je seznam seminářů z loňského roku.

Protože v Čechách se o akademickém výzkumu v ekonomii příliš nemluví, stojí za to se podívat, jakému výzkumu se věnují začínající nadějní ekonomové.

Celý článek

Předpisy na ochranu spotřebitele jsou často zdůvodňovány nutností napravit nerovný vztah spotřebitele a firmy v tržním prostředí. Protože je firma neporovnatelně větší, je spotřebitel v nevýhodě a je třeba ho před takovým tržním prostředím chránit.

Jedním z příkladů jsou i nedávné snahy evropských i českých státních orgánů stanovovat maximální ceny u některých služeb mobilních operátorů nebo bank. České banky mají v porovnání se zahraničím výrazně nadstandardní poplatky za velmi základní služby. Nový zákon o platebním styku měl některé poplatky (například za blokaci karty) zakázat a tím ochránit klienty před "bankovní zvůlí". Žádné překvapení se však nekonalo a banky poplatky jen přejmenovaly nebo přesunuly na jiné služby.

Celý článek

Po předchozím příspěvku, který se týkal informativnosti HDP, budeme pokračovat v opravách nepřesností a omylů.

Tentokrát v článku Tomáše Sedláčka, který se týkal přínosů vzájemného obchodu. Tomáš píše:

Celý článek

Do českých ekonomických blogů se vnáší filozofování bez obsahu. Zatímco před pár lety se z každé desetiny procenta změny kdejakého ekonomického indikátoru dělaly dalekosáhlé závěry (ve skutečnosti je velká část meziměsíčních fluktuací dílem náhody), v dnešní době jsou tvrdá čísla zřejmě tabu.

Dalším příspěvkem do sbírky je článek jinak dobře píšícího Davida Marka HDP a štěstí. V něm autor kritizuje HDP jako velmi neinformativní veličinu:

Ačkoliv první citovaná věta je principiálně pravdivá, je přinejmenším zavádějící. Informace obsažené v HDP je totiž mnohem více, než se autor snaží naznačit. HDP totiž vyjadřuje vyrobené množství v tržních cenách (případně očištěných o inflaci). Odráží tedy nejen schopnost dané země zboží vyrobit, ale i ochotu obyvatel si dané zboží při daných cenách koupit. Tržní ceny (a skrz ně i HDP) tak odrážejí mezní užitek, který obyvatelé získávají z koupě daného zboží. Stejným způsobem nám ekonomická teorie zároveň umožňuje odvodit mezní ocenění užitečných věcí v lidském životě, které se do HDP nezapočítávají – například volného času.

Celý článek

Oliver Williamson je z dvojice laureátů ten více očekávaný. Polovinu ceny získal za analýzu ekonomického řízení, obzvláště vymezení hranic firmy.

Otázka, proč vlastně existují firmy a kde jsou jejich hranice, vypadá na první pohled jednoduše, ve skutečnosti je však mnohem komplexnější. Ve světě s úplnými trhy bez transkačních nákladů není pro firmy místo – každá transakce může probíhat mezi nezávislými osobami.

Takový svět samozřejmě není, přesto není jednoduché porozumět, proč přesně firmy vznikají, a proč jsou takové, jaké jsou. Nebo jinak – je poměrně jednoduché přijít z celou řadou potenciálních příčin. Ale které jsou ty opravdu důležité?

Celý článek

Letos se o Nobelově ceně za ekonomii mluví daleko méně než v předchozích letech. Thomson Reuters nabídl celé spektrum jmen – od těch více překvapivých (neuroekonom a behaviorální ekonom Ernst Fehr, behaviorální ekonom Matthew Rabin), přes dvojici zabývající se mimo jiné environmentální ekonomií (William Nordhaus a Martin Weitzman), po trojici, která přispěla k porozumění velmi aktuálním problémům monetární ekonomie a politiky (John Taylor, Jordi Galí a Mark Gertler).

Thomson Reuters se v posledních dvou letech sice netrefil, přesto má však zajímavou schopnost se správným odpovědím přiblížit. V roce 2007 tipoval dvojici Robert Wilson a Paul Milgrom za teoretickou a praktickou práci na mechanismech aukcí (cenu v roce 2007 získala trojice Leonid Hurwicz, Eric Maskin a Roger Myerson za velmi příbuznou oblast teorie tvorby ekonomických mechanismů (mechanism design)) a rovněž dvojici Elhanan Helpman a Gene Grossman za příspěvky k pochopení mezinárodního obchodu (přesně za toto získal Nobelovu cenu v roce 2008 Paul Krugman).

Celý článek

Eduard Janota navrhuje změny v odměňování šéfů státních firem, které by vedly ke snížení platů těch manažerů, jejichž firmy neprosperují. To zní jako logické opatření, ovšem situace je ve skutečnosti mnohem složitější. Pravidla odměňování vysokých manažerů, kteří mohou dramaticky ovlivnit směřování firmy, jsou komplikovaným ekonomickým problémem, ve kterém hrají klíčovou roli motivační faktory, asymetrická informace, sklon manažerů k riziku nebo teorie neúplných kontraktů.

Celý článek

Jednou z klíčových oblastí Obamova stimulačního balíčku je i podpora vysokorychlostních železnic v USA. Spojené státy přitom zatím žádnou takovou pořádnou trať nemají. Ve většině případů se totiž geografie USA pro vysokorychlostní železnice nehodí, a když už ano, tak v cestě zase stojí státní železnice Amtrak.

Celý článek

Externality spojené s provozem dopravních prostředků jsou vysoce nelineární. Dokud se v dopravním systému pohybuje jen málo aut, externality jsou v podstatě nulové. Jakmile však jejich počet přeroste kritickou hranici, systém se začne ucpávat a dopad každého dalšího auta na všechny ostatní je obrovský.

Charles Komanoff si dal tu práci, aby vyčíslil externality spojené s provozem aut po Manhattanu. O tom, že Manhattan je v podstatě učebnicovým příkladem přetíženého dopravního systému, kde externality hrají obrovskou roli, není pochyb. Skutečná kvantifikace externalit je však obtížná.

Celý článek

Na růst podílu výdajů na zdravotnictví na celkovém HDP varovně poukazuje řada lidí. Naposledy Hana Brixi na svém blogu odkazuje na studii, kterou vypracoval americký Council of Economic Advisors a která upozorňuje na to, že výdaje na zdravotnictví v USA mohou do roku 2040 dosáhnout až 35% podíl na HDP (podle příloh k dokumentu to vypadá, že pro výpočet používají ekonomické modelování, avšak v tak zjednodušené podobě, že silně pochybuji o jeho smysluplnosti).

Pro některé komentátory je takový podíl zdravotnictví na HDP naprosto nepředstavitelný. Přitom k podobným strukturálním změnám průběžně dochází v celém hospodářství.

Celý článek

Ziskový polostátní ČEZ přijde na přetřes kdykoliv vláda potřebuje nějaký mimořádný zdroj financování. Není tomu jinak ani u naší přechodné vlády – ministr dopravy Gustáv Slámečka navrhnul zalepit díru ve Státním fondu dopravní infrastruktury buď prodejem akcií nebo výplatou mimořádné dividendy. Ministr financí Eduard Janota ale plán odmítl.

Nechme stranou myšlenku prodeje akcií, na který vzhledem k poklesu akciových trhů pravděpodobně není nejlepší doba, a podívejme se na výplatu mimořádné dividendy. A priori není na takové myšlence ještě nic špatného – pokud je firma překapitalizovaná a nemá pro své finanční prostředky vhodné využití, není na místě je ve firmě zadržovat. Jsou tady však dvě ale.

Celý článek

Současná rozháraná politická situace má řadu negativních dopadů. Jedním z nich je i náhlá dohoda obou velkých politických stran o zavedení šrotovného.

Odhlédněme nyní od argumentů týkajících se podpory jednoho průmyslového odvětví na úkor jiných a podívejme se čistě na dopady na státní rozpočet. Peníze na šrotovné musí stát odněkud vzít. Zastánci šrotovného však tvrdí, že stát na šrotovném vlastně nijak netratí, protože se mu peníze vrátí prostřednictvím DPH. To je staví do pozice odmítačů substitučních efektů, jednoho z nejsilnějších projevů lidského ekonomického rozhodování.

Celý článek

Velká část diskuse o současné recesi se v USA točí kolem účinnosti fiskální politiky. Obamova administrativa přišla přitom s konkrétními čísly, která kvantifikovala dopady výdajového balíčku. Ta čísla měla velmi široký interval spolehlivosti a vzápětí se objevily výsledky dalších studií používajících jiné modely, které se snažily přijít s kvantifikací porovnatelných veličin, avšak se zcela odlišnými výsledky. Můžeme tak říci, že spektrum odhadů účinnosti Obamova balíčku je opravdu mimořádně široké a jako základ pro robustní hospodářskou politiku velmi problematické.

Makroekonomičtí skeptici jistě poznamenají, že takové modely jsou k ničemu. Přesto však má podobné modelování svou hodnotu. Ačkoliv výsledky modelů jsou výrazně odlišné, máme díky jejich explicitní formulaci možnost je do detailů rozpitvat a porovnat, abychom zjistili, odkud (z jakých předpokladů) rozdílné výsledky vlastně pocházejí. A následně můžeme vést alespoň jakousi smysluplnou diskusi o tom, který z modelů dává větší smysl.

Protože povědomí o tom, jak takový model vlastně vzniká, je v širších kruzích spíše mlhavé, nebude podle mého na škodu, když se s touto metodologií seznámíme poněkud blíže.

Celý článek

Poslední desetiletí se v USA vyznačovalo nejen výrazným růstem cen nemovitostí, ale i pohyby dalších veličin, které do sebe velmi dobře zapadají (i když samozřejmě nejsou jedinými faktory).

O tom, že politika levných peněz amerického Fedu spolu s dalšími finančními inovacemi umožnila dostupnost hypoték pro mnohem širší část populace, ví dnes každý. Míra vlastnického bydlení vzrostla z dlouhodobě stabilních zhruba 64% až na úroveň 69% [data: U.S. Census Bureau]. Růst poptávky po vlastnickém bydlení se také podstatně spolupodílel na růstu cen nemovitostí, ke kterému rovněž přispíval fakt, že finanční instituce umožnily domácnostem, aby si proti aktivům v podobě domů půjčovaly prostřednictvím spotřebitelských úvěrů.

Celý článek

Základní keynesiánský model i jeho neokeynesiánské varianty jsou ve své podstatě lineární. To znamená, že dopady změn exogenně modelovaných veličin na veličiny endogenní je stejný, ať už se ekonomika nachází v jakémkoliv stavu.

Takové modely jsou obvykle intepretovány jako aproximace prvního řádu kolem nějakého stacionárního bodu. Pokud ekonomika kolísá v blízkosti tohoto bodu, pak z hladkosti funkcí popisujících chování ekonomiky vyplývá "rozumnost" takové aproximace.

Pokud se ale ekonomika od bodu, okolo kterého byl model (alespoň pomyslně) linerizován, odchýlí příliš, původní aproximace se stává nepřesnou. Možným způsobem, jak tuto nepřesnost odhadnout, je proto aproximovat model okolo jiného bodu, ve kterém se ekonomika právě nachází, a používat nově odhadnuté koeficienty.

Celý článek

Produkce červeného masa, zejména hovězího, je jedním z významných přispěvatelů ke tvorbě skleníkových plynů. Krávy totiž při trávení trpí nadýmáním a produkují metan.

Greg Mankiw upozorňuje na svém blogu na článek popisující návrhy na zavedení ekologické daně za každou krávu:

Celý článek

Český statistický úřad vydal nové pravidelné statistiky o vývoji průměrných mezd. Opět se přitom objevily diskuse o tom, že uvádění průměrné mzdy je irelevantní, protože většina lidí na ni stejně nedosáhne a průměrná mzda vůbec nic nevypovídá o tom, kolik berou chudí a kolik bohatí, přičemž bohatí mohou statistiku průměrné mzdy pořádně vychýlit. A každý přitom operuje slovem medián.

Ukážeme si, že průměrná mzda vypovídá o celkovém rozdělení a zejména o růstu mezd v ekonomice mnohem více, než si kritici myslí. Už nyní přitom prozradím koeficient 0,8, který bude hrát důležitou roli níže. Zároveň si vysvětlíme, proč Český statistický úřad vlastně obvykle uvádí průměrnou mzdu a ne mzdu mediánovou.

Celý článek

Zastánci šrotovného kritizují Českou republiku za to, že nezavedením šrotovného snižuje účinnost evropských politik a je jen černým pasažérem, majícím prospěch ze šrotovného fungujícího v okolních zemích.

Ano, mají pravdu. Češi skutečně vydělávají na tom, že se v okolních zemích (zejména v Německu) šrotovné zavedlo. Stejně jako Němci vydělávali na tom, že česká vláda nabízela investiční pobídky zahraničním firmám, které mohly vyvážet v Česku vyrobená levnější auta do Německa. Říká se tomu volný obchod.

Celý článek

O nedávném článku Tomáše Sedláčka, který je filipikou proti formalizaci a matematizaci ekonomie, jsem jsem již dříve sepsal několik poznámek. Na stránkách iHned se současně ozvali i jiní.

Nyní Tomáš Sedláček zřejmě seznal, že výrazně přestřelil, a nasadil mnohem smířlivější tón, kterým se snaží svým kritikům vysvětlit, že to ve skutečnosti myslel mnohem mírněji (kritiky samozřejmě myslím ty, kteří se mu ozvali na iHnedu, pochybuji, že by četl tento blog). Už ani slovo o intelektuálním stop-stavu. Sláva, to je pokrok.

Celý článek

Tento článek je pokračováním kritiky článku Pavla Kohouta na Finmagu, ve kterém chybně používá pojmy Lucasova kritika a hypotéza efektivních trhů.

V předchozím článku jsme si vysvětlili, kde udělal Pavel Kohout chybu s Lucasovou kritikou. Nyní se podíváme na to, jakým způsobem dezinterpretoval hypotézu efektivních trhů, teorii vyvinutou na konci 60. a začátku 70.let Eugenem Famou.

Na jednu stranu je chybná interpretace hypotézy efektivních trhů více zarážející než v případě Lucasovy kritiky – hypotéza efektivních trhů je mnohem častěji zmiňovaná praktiky ve světě financí. Na druhé straně se při její interpretaci také daleko častěji chybuje, a to dokonce tak často, že závažně zavádějící informace obsahuje i příslušný článek na Wikipedii, kterou jinak považuji za solidní zdroj přehledových informací.

Celý článek

Tento článek je první částí kritiky článku Pavla Kohouta na Finmagu, ve kterém chybně používá pojmy Lucasova kritika a hypotéza efektivních trhů. Druhá část, týkající se hypotézy efektivních trhů, je k dispozici zde.

Pavel Kohout ve svém článku na Finmagu ukazuje své nepochopení dvou základních příspěvků moderní makroekonomie a financí – Lucasovy kritiky a Famovy hypotézy efektivních trhů. Jedná o nepochopení tak zásadní, přitom u tak klíčových poznatků, že je zapotřebí tuto problematiku objasnit.

Vysvětlování bude v zájmu přesnosti zřejmě poněkud detailní, a proto ho rozdělím do dvou článků. V této části si vyjasníme Lucasovu kritiku, na hypotézu efektivních trhů se dostane příště.

Předně se podívejme, co pod pojmem Lucasova kritika chápe Pavel Kohout.

Celý článek

Steve Levitt na Freakonomics blogu píše o "chytré" marketingové kampani, kterou používá výrobce džusů Tropicana – pokud "půjdete na stránky Tropicany a vložíte do nich kód na kartonu, Tropicana vaším jménem vyhradí k ochraně zhruba 10 metrů čtverečních tropického pralesa". Levitt spatřuje chytrost kampaně v tom, že si většina lidí myslí, že vyhrazení a ochrana takové plochy je mnohem dražší, než tomu ve skutečnosti je, a tím lidé přikládají politice Tropicany mnohem vyšší subjektivní hodnotu, než odpovídá nákladům.

Celý článek

Cena akcií:

1.listopadu 1990 – 1,50 USD
28.srpna 2000 – 58,88 USD
27.února 2009 – 1,50 USD

Celý článek

Včera jsem psal o knížce Michele Boldrina a Davida Levina Against Intellectual Monopoly. V ní autoři brojí proti současné monopolizující úpravě práv k duševnímu vlastnictví a snaží se ukázat, že škodlivé dopady monopolizace jasně převyšují potenciální klady a že by práva k duševnímu vlastnictví měla být odstraněna. To se týká jak autorského práva tak i patentů.

Roy Blount, prezident amerického Cechu autorů, se ve svém článku v New York Times snaží obhajovat přísnou aplikaci autorského práva u spisovatelů. Dělá to však způsobem, který jasně ukazuje, jak zvráceně je celý systém autorského práva zneužíván.

Samozřejmě jde o technologie. Rozvoj informačních technologií donynějška trápil zejména hudební a filmový průmysl, které se vydali na cestu donkichotského boje s Internetem. Nyní do podobné řeky vstoupil i Blount, a to tím nejtrapnějším způsobem.

Celý článek

Against Intellectual Monopoly je výborná knížka, rozebírající dopady práv k duševnímu vlastnictví na schopnost a ochotu jedinců a firem inovovat a vytvářet nové produktivní myšlenky, a tím na hospodářský rozvoj. Než bych se sepisoval s ucelenou recenzí, odkážu raději na Knihožrútův blog, kde už jedna je, a zaměřím se na specifické body, které mě zaujaly.

Proto si nejprve přečtěte odkazovaný článek, a potom pokračujte zde.

Celý článek

Následující blog Williama Easterlyho ani nevyžaduje žádný komentář.

Celý článek

Člověk naivně uvažující o trhu práce by se mohl domnívat, že rigidní pracovní trh, znemožňující firmám propouštět, je pro zaměstnance lepší – když totiž přijde recese, lidé neztratí práci, protože se jich firma nemůže tak lehce zbavit. Empirické analýzy však jednoznačně ukazují pravý opak.

Vysvětlení je samozřejmě jednoduché – pokud firmy vědí, že bude velmi obtížné zaměstnance propustit, raději je vůbec nebudou najímat. Tím nejvíce trpí zejména ti hůře uplatnitelní. Data dokládají, že zatímco nezaměstnanost ve věkové skupině 25-55 let je v západní Evropě a v USA porovnatelná, západní Evropa je na tom mnohem hůře u lidí mladších 25 let a starších 55 let.

Celý článek

Tomáš Sedláček uveřejnil v Hospodářských novinách článek, ve kterém se opírá do používání matematického modelování v ekonomii. Na blogu iHned mu odpovídá Filip Pertold a já si dovolím jen několik poznámek.

Z článku Tomáše Sedláčka cítím, jako by autorovi unikala podstata používání rigorózních teoretických a kvantitativních metod v ekonomii. Zdá se, jako by věřil, že složitá matematika je přímo cílem těch, kteří ji v ekonomii používají.

Celý článek

Proč se ekonomové v dnešní době rozcházejí jak v přístupech, tak i v doporučeních více než jindy, jsem vysvětloval dříve. Přesto však existují otázky, kde se ekonomové na odpovědích v podstatě shodnou. Greg Mankiw má ve své učebnici seznam, kde na prvních pěti místech jsou (v závorce procento ekonomů, kteří s daným tvrzením souhlasí):

Celý článek

Hledáme 5-6 denní dovolenou na březen. Který ostrov v Karibiku, případně místo na pobřeží Latinské Ameriky, je nejlepší, a proč?

Chceme si hlavně odpočinout, ale i něco vidět.

Nepřichází v úvahu: 1) Kuba (odsud je složitá doprava), 2) kterýkoliv stát, kam Slováci nebo Češi potřebují víza, která se nedají koupit po příletu na letišti, 3) Venezuela (tam už jsem byl).

Za rady a nápady budeme vděční. Nějaké tipy už máme, ale nechci je sem dávat, abych neovlivňoval.

Tenká Galbraithova knížka vznikla ze série přednášek založených na Galbraithových zkušenostech z posice velvyslance USA v Indii. Galbraith v ní popisuje stav společnosti typické v rozvojových zemích, uvržené (alespoň podle něj) do začarovaného kruhu chudoby.

Galbraith vidí svět jako rozdělený do dvou ekvilibrií, ve kterých existují různá sebenaplňující se očekávání lidí. Chudé země jsou chudé, protože lidé v nich žijí ve stavu netečnosti (Galbraith používá pojem accommodation) – všichni kolem nich jsou chudí, a tak se ani oni sami nesnaží. Nashova rovnováha se udržuje tak, že jakákoliv snaha tento bludný kruh rozetnout naráží na neexistující instituce, bez kterých tato snaha nemůže přinést žádné výsledky.

Celý článek

Při návrzích opatření pro stimulaci domácí poptávky je dobré se nejprve podívat, jak se vlastně domácí poptávka vyvíjí. Protože čtvrletní účty za 4.čtvrtletí 2008 ještě nebyly zveřejněny, pokusme se chybějící čísla dopočítat z dat, která jsou dostupná na webu Českého statistického úřadu. Následující výpočty jsou jen hrubé kalkulace, takže budu rád, když je kdokoliv upřesní.

Meziročně vzrostlo HDP ve 4.čtvrletí reálně o 1,0 %, tedy z 908 mld. Kč v roce 2007 na 917 mld. Kč v roce 2008 (v cenách roku 2007). Za stejné období se však bilance zahraničního obchodu zhoršila o 30 mld.

Celý článek

Hojně užívaným indikátorem v makrofinancích je agregátní price/earnings ratio (P/E), tedy poměr celkové hodnoty obchodovaných firem a jejich celkových zisků. Obvykle se pro výpočet používá nějaký široký index, například S&P 500.

Celý článek

Vzpomínáte si na přelom září a října 2008? V té době přišla tehdy ještě republikánská administrativa s rozsáhlým plánem výkupu špatných aktiv. Plán byl neprůhledný, špatně připravený, umožňoval přežít i velmi špatně řízeným finančním institucím a byl nakonec odvolán a nahrazen přímými investicemi do bank.

Republikánská administrativa v čele s Henry Paulsonem utratila zhruba polovinu vyhrazených peněz a druhou předala demokratům, kteří tak dostali šanci, aby s penězi naložili lépe.

Celý článek

Matěj Šuster upozorňuje na článek, který ve Financial Times uveřejnil Clive Crook. V něm autor analyzuje, proč se ekonomické předpovědi a doporučení v dnešní době tak rozcházejí. Crook dochází k závěru, že to je politikaření, které škodí věrohodnosti ekonomie. Jako příklady si bere Paula Krugmana, který si nebezpečně pohrává s myšlenkou protekcionismu, a Roberta Barra, který razantně odmítá poučky o účinnosti fiskální politiky:

Celý článek

V předchozím příspěvku jsem váhal s překladem spojení free lunch. Existuje obecně uznávaný a používaný překlad do češtiny pro známou frázi There is no such thing as a free lunch? Překládá se free lunch obvykle jako oběd zdarma? Nebo se český překlad ještě neustálil?

Pěkná je polská verze, která místo obědu používá pivo nebo klobásu. Pivo zřejmě pochází z IT prostředí.

Gary Becker a Kevin Murphy nejsou z Obamova balíčku právě nadšení. Jejich poznámky přitom platí prakticky v nezměněné podobě i pro jakýkoliv stimulační program, který se rozhodne uskutečnit vláda v České republice.

Becker a Murphy shrnují svůj komentář do čtyř bodů.

Celý článek

Když potřebujete vytvořit hrůzně vypadající graf a obáváte se, že by vám někdo mohl přijít na to, že jste si k výsledném efektu dopomohli nepěknou manipulací s daty, není zřejmě nad to, 'vhodně zvolit' data hned dvakrát.

Podobné 'dvojnásobně vhodné' volby dat se dopustil Barry Ritholtz při porovnávání současného růstu nezaměstnanosti s předchozími recesemi. Nezaměstnanost v USA v lednu 2009 vystoupala na 7,6%, čímž překonala maxima předchozích dvou recesí (i když je třeba říci, že předchozí dvě recese byly z hlediska nezaměstnanosti mimořádně mírné). Navíc nezaměstnanosti téměř určitě ještě dále poroste.

Celý článek

Shepard Fairey se proslavil uměleckým ztvárněním Obamova portrétu z názvem Naděje (Hope), který doslova zaplavil Spojené státy v průběhu volební kampaně.

Nyní však Faireymu jeho radost poněkud zhořkla. Chce se s ním totiž soudit agentura Associated Press (AP), protože tvrdí, že plakát vznikl na základě fotografie, kterou pro ni pořídil fotoreportér Manny Garcia. Associated Press chce především vysoudit autorské poplatky.

Celý článek

Zsolt Darvas a Jean Pisani-Ferry se zabývají dopady finanční krize na riziko defaultu na vládní dluhopisy zemí Evropské unie. Jejich článek obsahuje následující velmi zajímavý graf. Ten vyjadřuje empirický vztah mezi rizikem defaultu jednotlivých zemí a stavem jejich běžného účtu platební bilance (relativně k HDP). Riziko defaultu je měřené pomocí swapů na úvěrový default (credit default swaps) – alespoň tedy vidíme, že ony proklaté CDS jsou i k nečemu dobré.

Graf porovnává jednotlivé země Eurozóny (plus staré členské země EU, které v Eurozóně nejsou) s novými členy EU, které členy Eurozóny nejsou. První skupina zemí je vyznačena modře (jsou v ní zahrnuty i Velká Británie a Švédsko), druhá oranžově (je v ní i Slovensko, protože v prosinci 2008 ještě členem nebylo).

Celý článek

Častým argumentem pro masivní fiskální stimulus v USA je snaha zabránit opakování japonské Lost decade. To implicitně naznačuje, že Japonsko fiskální politiku jako zbraň nepoužilo. Opak je pravdou – použilo, a ve větším rozsahu než nyní plánují USA. Buď však fiskální expanze nefunguje jako taková, nebo ji Japonsko použilo špatně.

Jak uvádí článek v New York Times, jen v průběhu let 1991-1995 japonská vláda vydala 2,1 bilionu dolarů na veřejné projekty. To je (relativně k velikosti obou ekonomik) násobně více než plánuje americká federální vláda.

Celý článek

Dubaj je dalším místem, kde můžeme očekávat prudký pokles cen nemovitostí.

V Dubaji žije 864 tisíc obyvatel s domácím občanstvím a 3,62 milionu přistěhovalců, včetně mnoha ze západní Evropy a USA. Řada z nich si koupila nemovitosti jako investiční příležitost a teď je nemohou splácet.

Celý článek

Politickým rizikem netrpí jen důchodový systém. V posledních měsících je zřejmě nejvolatilnějším aktivem starý ojetý automobil.

S novým rokem vstoupil v účinnost nový zákon, který zatěžoval převod starých automobilů novou daní ve výši až 10 tisíc korun. Tím se snížila tržní cena starých aut na nulu a lidé se jich začali narychlo zbavovat.

Celý článek

Tyler Cowen zmiňuje ve svém článku v New York Times výzkum Christophera J. Ruhma:

Celý článek

Ohledně celebrit pracujících v oblasti politik pro Afriku Dambisa Moyo říká:

Celý článek

Společnosti nabízející kreditní karty mají k dispozici ohromné množství statistických dat o transakcích, jejichž analýzou se snaží odhalit potenciální neplatiče. A s lepší a lepší výpočetní technikou lze zkoumat složitější a složitější vzorky chování.

Celý článek

Jednou z hlavních příčin, které podle keynesiánců prohlubují recesi a které odůvodňují použití fiskálních expanzí, je takzvaný paradox úspor. Téma je v dnešní době tak často diskutované, že stojí za to k němu sepsat pár myšlenek (o něž požádal Matěj).

Jak mechanismus, nazývaný paradox úspor, v jednoduchosti funguje? Lidé, obávající se krize, začnou více spořit (vzroste jim mezní sklon k úsporám). To ale znamená menší spotřebu, takže firmám klesnou tržby, musí propouštět zaměstnance, takže klesnou příjmy lidí a s nimi jak spotřeba, tak i úspory. Ačkoliv tak na začátku chtěl každý více spořit, nakonec se celkové úspory sníží. Kromě toho dojde k recesi, vyvolané pouhou obavou z horší budoucnosti.

Celý článek

Před necelými třemi týdny oznámila nastupující Obamova administrativa bodové odhady keynesiánských multiplikátorů, které používá při úvahách pro sestavování stimulačního balíčku. Podle nich byl multiplikátor vládních výdajů 1.57 a daňový multiplikátor 0.99.

Kdyby byly keynesiánské multiplikátory skutečně takové, byla by to v podstatě skvělá zpráva. Mohli bychom totiž masivně zvyšovat vládní výdaje a financovat je pomocí zvyšování daní, a takto bychom pomocí každého přerozděleného dolaru získali 1.57-0.99 = 0.58 dolaru hospodářského produktu zcela zdarma. Free lunch na obzoru.

Celý článek

Blog Calculated Risk pravidelně uveřejňuje klíčové úrokové sazby a spready, které zachycují rozměr finanční krize na americkém trhu.

V posledních týdnech dochází, měřeno těmito indikátory, k dost podstatnému zlepšení situace. Úroková míra na krátkodobé vládní dluhopisy (Treasury bills) se odpoutala od nuly a i výnos z dlouhodobých vládních dluhopisů poněkud vzrostl a přiblížil se rozumným třem procentům. Standardní monetární politika tak konečně má zase šanci alespoň trochu normálně fungovat.

Celý článek

V USA objevili nedávné heslo Milana Urbana Ani jedna zbytečná koruna za české hranice. Senátní verze stimulačního balíčku totiž přichází s návrhem, že kromě některých výjimek musí všechny projekty financované ze stimulačního balíčku používat výhradně americké zboží a zařízení. Obama, který měl k volnému obchodu už dříve až nebezpečně vlažný postoj, tak zřejmě bude stát před první zkouškou, jak obhájit volný obchod před domácí lobby.

Celý článek

ČSSD je v poslední době mnohem aktivnější v představování nejrůznějších hospodářských opatření na boj s hospodářskou krizí. Není divu, zaprvé na to má více času, za druhé za své návrhy coby opoziční strana nenese v podstatě žádnou odpovědnost.

Když už ale ČSSD přinesla tolik návrhů, můžeme se na ně blíže podívat. Základním materiálem budiž prezentace návrhu boje proti krizi.

Celý článek

William Easterly, v současnosti pravděpodobně nejlepší ekonom v otázkách ekonomiky rozvojového světa a hospodářské pomoci, spustil svůj blog Aid Watch.

A hned v prvním příspěvku se obul do nedávných článků prezidenta Světové banky Roberta Zoellicka. Zoellickovi vyčítá zejména tři věci:

Celý článek

Toyota představila novou řadu svého hybridního vozu Prius, přičemž se mluvčí českého zastoupení Toyoty pochlubil:

Celý článek

Nevada je jediným státem USA, kde je (alespoň v některých částech) legalizovaná prostituce. Veřejné domy sice platí městské daně, nikoliv však státní daň, kromě stodolarového licenčního poplatku. Lobbista George Flint, předseda Nevadské organizace veřejných domů, to teď chce změnit, stát však daně od veřejných domů zřejmě nechce.

Celý článek

Gideon Gono, guvernér centrální banky Zimbabwe, poskytl vyjímečný rozhovor pro Newsweek (via Marginal Revolution). V Gonových slovech nelze přehlédnout náznaky pocitů velikášství – sám sebe pasuje do role spasitele zimbabwské ekonomiky. A zároveň nechápe nebo záměrně ignoruje základní principy ekonomie.

Nyní například můžeme pochopit, proč je v Zimbabwe taková hyperinflace. Gono totiž věří, že tisknutím peněz zachraňuje obyčejné lidi:

Celý článek

Francouzský stát jeví o blaho vydavatelů nebývalý zájem. Před rokem se dostal do sporu s francouzskou Unií knihkupců server Amazon, protože nabízel při prodeji knih poštovné zdarma, a soud dal Unii knihkupců za pravdu.

Nyní se zase Nicolas Sarkozy stará o vydavatele denního tisku. Oznámil, že vláda zvýší dotace dodávek novin z 9 milionů na 70 milionů euro a že rovněž o 20 milionů euro zvýší vládní výdaje na reklamu. Kromě toho se ve spolupráci s vydavateli domluvil na programu, kdy bude vláda spoludotovat každému osmnáctiletému Francouzi narozeninový dárek spočívající v ročním předplatném vybraných novin zdarma.

Celý článek

V USA se soustavně hovoří o největší recesi od 30.let 20.století. Alex Tabarrok upozorňuje na úvodní článek v magazínu Time, který si dovolím odcitovat v překladu. Čtěte pozorně:

Celý článek

V diskuzi na Leblogu jsem poznamenal, že existují objektivní důvody proti příliš vysokým mezním daňovým sazbám v horních daňových pásmech.

Na tuto poznámku překvapeně zareagoval jeden ze čtenářů:

Celý článek

Minulý pátek diskutovali John Huizinga, Robert Lucas a Kevin Murphy koncepční otázky ohledně Obamova stimulačního balíčku. Pokud chcete tři různé úhly pohledu (všechny svým vyzněním spíše opatrně skeptické, ovšem každý analyzující balíček z jiné stránky), záznam je zde.

Aktuálně.cz hned po ránu přináší šokující zjištění:

"Státní dotace na nákup nových aut? Výrobci nápad vítají"

Ale jděte... Ale ono to je v článku ještě lepší

No vida, zlevnit, to je nápad jak podpořit prodej! A bez dotace by to nešlo?

Barack Obama (který se právě stal oficiálně prezidentem) připravuje masivní výdajový balíček, kterým hodlá bojovat proti současné ekonomické recesi. Obamovým balíčkem se inspirují i někteří čeští ekonomové, kteří by rádi viděli jeho obdobu i v České republice.

Vážným problémem fiskální výdajové politiky je však implementační zpoždění – než se zvýšení výdajů schválí a projekty rozjedou, uplyne často dlouhá doba. Tento problém je podstatný zejména u investic do infrastruktury a nyní je ještě umocněn obrovským rozsahem plánovaných výdajových programů.

Celý článek

19.září 2008 zakázala newyorská burza krátké prodeje u mnoha desítek akcií, u nichž se obávala, že by short sales mohly způsobit rozsáhlé propady cen. Tento zákaz vypršel o tři týdny později.

Prvním dopadem zákazu krátkých prodejů byl rozmach krátkých prodejů u firem, jejichž akcie na seznamu nebyly, avšak které nějakým způsobem s firmami na seznamu souvisely – k takovým například patřili obchodní partneři. Druhým dopadem bylo upření pozornosti k derivátovým obchodům, které lépe či hůře syntetizovaly ony zakázané krátké prodeje.

Celý článek

Ekonometrická analýza na redukovaných modelech (reduce-form models) skýtá nejedno nebezpečí. Zdaleka tím největším je, že místo kauzálních efektů objevíte korelace veličin způsobené nějakým dalším, nepozorovatelným faktorem. Zcela nejzákladnější obranou u takové analýzy je, že se podíváte na výsledky a zeptáte se sami sebe, zda uvedená čísla dávají smysl.

Lawrence King, David Stuckler a Patrick Hamm (dále jen KSH), sociologové z Cambridge a Harvardu, to zřejmě neudělali. Ve své práci, která byla následně patřičně medializována, zkoumali souvislost mezi masovou privatizací a úmrtností ve východní Evropě. Jejich závěry jsou plné drastických zjištění:

Celý článek

Ostnatý drát byl vynalezen a patentován v USA v roce 1874. Do té doby farmáři museli používat dřevěné nebo živé ploty, které byly velmi nákladné, obzvláště v oblastech, kde dřevo bylo obtížně dostupné.

Celý článek

Nezřídka se objevuje názor, že podstatnou roli ve finanční krizi, která vznikla loni na podzim, hrála roli nedostatečná nebo dokonce neexistující regulace finančního sektoru. Naposledy si přisadil i Jiří Hlavenka:

Hypotéza, že tomu tak bylo, je relevantní, vyvolává však dvě otázky: Zaprvé, máme pro takové tvrzení empirické důkazy? A zadruhé, přesně jaká regulace nám tedy vlastně chybí?

Celý článek

Jednou ze špatných součástí Nového údělu, pomocí kterého se administrativa prezidenta Roosevelta snažila zastavit Velkou hospodářskou krizi, byl rozsáhlý soubor regulačních opatření (National Recovery Administration (NRA)), který měl stanovovat "pravidla spravedlivé hospodářské soutěže".

NRA měla regulovat prakticky každou oblast podnikání. A když se podíváme pod kód 348, zjistíme určitou souvislost se snahou Larryho Flinta o získání veřejných peněz na podporu svého lechtivého podnikání.

Celý článek

Jason Kottke attempts to value Facebook using Whopper burgers – he however commits a serious economic mistake by ignoring principles of marginal valuation.

Let's assume, as Jason does, that Facebook can be valued by the value of the connections (or friendships). This does not sound so unreasonable, and is actually a clever idea. Also, let's assume that there are zero cost of making (producing) a friendship link. What is the social value of Facebook? It is the area under the demand curve D for friendship connections, as depicted by the figure below.

Celý článek

O nově vytvořené Národní ekonomické radě státu se toho napsalo dost (k jejímu vzniku stačily ani ne dva měsíce od mé stížnosti :-))).

Ke konkrétnímu složení poradní rady může mít leckdo výhrady. Většina kritických názorů se však soustředila na jednotlivá jména – jenže výhrady k jednotlivcům u desetičlenného orgánu, který jedná společně, nejsou až tak závažné.

Celý článek

Obamův stimulační plán, který má zmírnit hospodářskou recesi, nabírá jasnějších rozměrů – a zatím k nelibosti levicového křídla amerických Demokratů.

Ti doufali, že plán bude sestávat zejména z masivních vládních výdajů. Paul Krugman v listopadu navrhoval minimálně 600 miliard dolarů a dnes to je ještě víc.

Celý článek

Poté, co americká administrativa schválila bailout finančního průmyslu a automobilek, na řadu přichází odvětví, starající se o chvilky potěšení.

Celý článek

Dlouhodobé predikce budoucího vývoje jsou vždy ošidné. Největším problémem přitom je vliv zásadních, avšak prakticky nepředpokládatelných změn v rozvoji lidské společnosti. Zatímco je ještě poměrně bezpečné předvídat, že z dlouhodobého hlediska bude společnost dále zvyšovat životní standardy, způsoby, jakými toho bude dosaženo, jsou velmi nejasné.

Do této pasti se například chytají věrozvěsti vyčerpání nerostných surovin (a zejména fosilních paliv), které má údajně vést k úpadku lidské civilizace. Tito lidé (kteří paradoxně často bývají razantními kritiky extrapolace pomocí růstových modelů) vycházejí z toho, že v budoucnu nebude existovat žádná alternativa ke stávajícím zdrojům.

Celý článek

Letos v prosinci uplyne 50 let od uveřejnění slavné povídky Já, Tužka, kterou napsal Leonard Read.

Povídka je oslavou volného obchodu a volného trhu. Milton Friedman ji použil ve svém seriálu Free to Choose.

Podstatou povídky, vyprávěné samotnou tužkou v první osobě, je argument, že i na výrobě tak jednoduchého výrobku, jakým je tužka, se podílí obrovské množství lidí, přičemž v celém řetězci neexistuje ani jeden člověk, který by dokázal onu tužku smysluplným způsobem sám vyrobit. Zároveň není cílem nikoho z těch, kdo se na výrobě podílejí, tužka samotná – cílem je přispět k výrobě něčeho, co bude chtít někdo úplně jiný.

Celý článek

Jan Švejnar poskytl rozhovor Lidovým novinám, který přetiskl na svém blogu. V jedné otázce se novinář otázek zdanění a Jan Švejnar říká:

Tahle odpověď nutně vyvolává dvě otázky: zda je to pravda, a zda to tak má být či nikoliv.

Celý článek

Podle serveru Hospodářských novin je Svět v napětí: Fed zřejmě srazí sazby nejníže za 50 let. Podobný křiklavý titulek je však naprosto zbytečný – svět z tohoto hlediska vůbec napjatý není, protože snížení základní vyhlašované úrokové sazby (Federal funds rate) je v tento okamžik jen administrativní změnou čísla bez reálných dopadů.

Celý článek

ČSSD je nyní velmi aktivní v představování nejrůznějších opatření, které mají České republice pomoci v boji s přicházejícím útlumem růstu. Častým tlumočníkem sociálnědemokratických idejí je nyní i Jiří Havel prostřednictvím svého blogu. Naposledy zveřejnil obsáhlý pracovní text nazvaný Opatření pro období krize.

Řada věcí v textu zní hezky – zejména diskuse o nepružnosti státní administrativy, kde bychom byli zřejmě všichni rádi kdyby tady jednou nezůstalo jen u slov. Od sociálních demokratů překvapí i následující pasáž:

Kéž by jen opakovali tyto věty (zejména poslední čtyři slova) opravdu velmi často, a to hlavně při jednání s odborovými předáky.

Velká část textu je věnována i úpravám daní. Tady je však situace mnohem tristnější.

Celý článek

Ondřej Schneider vede už několik týdnů debatu s Hradem, která se otírá o téma, zda by bylo vhodnější v současné situaci euro mít nebo nemít.

Proč píšu, že se debata o toto téma otírá? Protože je mnohem více o obecných zásadách zdravé hospodářské politiky. Ačkoliv mají obě strany poměrně čitelný názor na to, zda euro přijmout či ne (Ondřej Schneider je pro, zástupci Hradu v čele s Václavem Klausem proti), ani jedna ze stran nemá dostatek jednoznačných argumentů, kterými by debatu zvrátila ve svůj prospěch.

Celý článek

Když americká vláda na jaře začala rozesílat šeky s mimořádnými daňovými úlevami, doufala, že tím vyvolá silný poptávkový šok. Nestalo se tak. Nadměrně zadlužené americké domácnosti většinu obdržených peněz uspořily, resp. je použily pro splácení dluhů – přesně v souladu s hypotézou permanentního příjmu. (Abychom byli objektivní, je dobré podotknout, že třeba Christian Broda a Jonathan Parker přeci jen v datech nalezli silnější spotřební efekty.)

Nyní se německá SPD pokouší prosadit obdobný poptávku posilující krok i u našich západních sousedů. Navrhuje, aby každý občan obdržel poukázku na 500 euro, za kterou by si mohl nakoupit zboží. Má to být jeden z kroků, jak podpořit slábnoucí ekonomiku z poptávkové strany, a stimulus v podobě poukázky má zamezit právě tomu, aby se spotřebitelé chovali podle hypotézy permanentního příjmu. Plán SPD je takový, že banky nebudou moci přijímat poukázky jako vklady, a spotřebitelé je tedy budou muset utratit.

Celý článek

Americká administrativa se dohodla s automobilkami na balíku krátkodobých úvěrů o objemu zhruba 15 miliard dolarů. Detaily se ještě budou dolaďovat, nicméně dohoda bude znamenat rozsáhlé zasahování vlády do řízení firem.

Jak by ale takové zásahy měly vypadat, se politici neshodou. Všichni hovoří o reorganizaci, každý si ji ale představuje jinak. Nejčastěji skloňovaným pojmem jsou "green cars" a důraz na tvrdé ekologické limity. Jenže to může být až dlouhodobý cíl, který firmám ze současné špatné situace nepomůže. V krátkém období je firmy nejprve potřeba finančně stabilizovat, seškrtat výdaje a nově nastavit vztahy s odbory a věřiteli.

Celý článek

Slovo makroekonomie pochází z klasické řečtiny a znamená v doslovném překladu hospodařit ve velkém domě nebo spravovat velký dům. Andy Harless vysvětluje:

Celý článek

Američané v roce 2007 projezdili 142 miliard galonů (538 miliard litrů) benzínu. Vzhledem k tomu, že poptávková elasticita je u benzínu v krátkém období relativně malá, znamená růst cen benzínu o dolar negativní příjmový efekt vysoce převyšující sto miliard dolarů ročně.

Poté, co ceny benzínu v průběhu léta převýšily 4 dolary za galon, nyní spadly až pod dva dolary.

Celý článek

Tragédie společného vlastnictví (Tragedy of the commons) popisuje situaci, kdy ekonomičtí agenti využívají společně vlastněný (nebo volně dostupný) statek, navzájem si však konkurují ve spotřebě – spotřeba jednoho agenta negativně ovlivňuje dostupnost statku pro druhého agenta. V rovnováze tak dochází k nadměrné spotřebě v porovnání s optimálním uspořádáním.

Tragédie společného vlastnictví vzniká tam, kde jsou nedostatečně specifikovaná vlastnická práva – nikdo nemá pravomoc určit, jakým způsobem bude společný statek využíván. Obvyklým řešením je alokace vlastnických práv. Pokud se uživatelé budou moci dohodnout na tom, že někdo převezme daný statek do vlastnictví a bude moci rozhodovat o jeho využití, pak Coaseho teorém říká, že následné uspořádání bude Pareto optimální.

Celý článek

... tedy vlastně jak odpouštět poplatky. Ono je to ale totéž.

Martin Pecina, šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, je v otázce poplatků ve zdravotnictví mimořádně aktivní. Jako by chtěl vyvolat zdání, že v okamžiku, kdy bude vyhověno zákonu o veřejné podpoře podle výkladu ÚOHS, bude vlastně všechno v pořádku.

Celý článek

Minulý měsíc požádali šéfové General Motors, Fordu a Chrysleru americký Kongres o 25 miliard dolarů pomoci, která by je zachránila před bankrotem. Jak už to bývá, největší mediální pozornost vzbudila v podstatě vedlejší záležitost – totiž že šéfové letěli z Detroitu do Washingtonu firemními tryskáči. Zatímco kongresmani by přežili 25 miliard, cesta letadlem pro ně byla silné kafe. Důležitý je přitom ale zejména plán dalšího fungování automobilek.

Odpůrci dalšího bailoutu argumentovali tím, že pomoc nebude k ničemu – trojice automobilek prodělává peníze tak rychle, že 25 miliard by bylo jen dočasnou pomocí (jen GM potřebuje 4 miliardy měsíčně). Ekonomové (např. Gary Becker zde a mnozí další) se převážně stavěli za řízený bankrot – tedy přesněji za restrukturalizaci prostřednictvím kapitoly 11 amerického úpadkového zákona. Ten by umožnil firmám vypořádání s věřiteli, oddlužení a pokračování v činnosti.

Celý článek

V dnešní době je v módě kritika stávajících ekonomických vztahů. Jistě je co kritizovat, ale i s kritikou se to má tak, že existuje kritika dobrá a kritika špatná.

Nyní si přisadil i jeden z velikánů moderní ekonomie, Paul Samuelson. Jeho článek v Businessworldu je kritiky plný, bohužel však nepřináší nic nového a celkově není ani jasné, co vlastně chce Samuelson říci. Staví se do pozice umírněného centristy, nakonec z toho ale není ani ryba ani rak.

Celý článek

Slovenská vláda začala prodávat balíčky s euromincemi o hodnotě 16,60 eur (500 slovenských korun). V podstatě se jedná jen o možnost, jak bez poplatku směnit slovenské koruny a dopředu si zajistit drobné mince.

Ačkoliv předem nebyl prodej nijak omezen, vláda brzy stanovila limit deseti balíčků na osobu. Lidé totiž začali balíčky skupovat po stovkách. A vzápětí se objevily nabídky na eBay. Balíček si tam můžete koupit za 26 eur, plus 4,49 eur poštovného.

Samozřejmě, že pro sběratele z Německa je to stále jednodušší než jezdit na Slovensko. Všechno je tak, jak má být.

Barack Obama si do nastupující administrativy vybral řadu kvalitních ekonomů z akademické sféry – šéfkou Council of Economic Advisors bude Christina Romer z Berkeley, šéfem National Economic Council Lawrence Summers z Harvardu, blízkým poradcem zase Austan Goolsbee z University of Chicago. Další lidé přicházejí z Fedu – Timothy Geithner z pozice šéfa newyorského Fedu přejde na pozici ministra financí. Paul Volcker, dlouholetý předseda Fedu, povede výbor pro ekonomickou obnovu.

I v předchozí republikánské administrativě byli na vysokých postech uznávaní akademičtí ekonomové – Greg Mankiw, Ed Lazear, nebo Glenn Hubbard. Prezident Bush rovněž jmenoval Bena Bernankeho z Princetonu šéfem Fedu.

Celý článek

Není žádnou novinkou, že akciové trhy coby předbíhající indikátor (leading indicator) s příchodem recese klesají. Zároveň víme, že trhy obvykle klesají více, než by podle stávajících modelů odpovídalo poklesu ekonomické aktivity (jedná se jeden z projevů takzvané excess volatility puzzle).

Stávající pokles trhů je však svým rozsahem větší, než jsme byli v posledních desetiletích zvyklí.

Graf s vývojem akciových indexů v posledním roce jsem už rozebíral dříve. Nyní je ale vhodné se podívat na dlouhodobější vývoj. Stávající pokles trhů poslal akciové indexy zpět na úrovně, které nepamatují mnoho let.

Celý článek

Aktualizováno 26.11.2008, 18:10 Obamův ekonomický tým září hvězdnými jmény. Detailně se o tom rozepisovat nemusím, protože to už udělal Ondřej Schneider na svém blogu na iHned.

Já jen dodám některé detaily. O Larrym Summersovi se dlouze debatovalo jako o potenciálním ministru financí. Nakonec byl zdánlivě "uklizen" na méně významnou pozici šéfa National Economic Council, tedy úřadu, který má hlavně koordinovat vládní hospodářskou politiku se soukromým sektorem a je hlavně prakticky zaměřený.

Celý článek

Ministr financí Henry Paulson mění svá rozhodnutí téměř ze dne na den.

V září emotivně vysvětlil, že kapitálové trhy nutně potřebují finanční pomoc, která bude probíhat prostřednictvím výkupu problémových aktiv (TARP). Poté, co Kongres balíček v dramatickém projednávání schválil, se chvíli nic nedělo. Následoval postupný ústup od TARPu, načež se ministerstvo financí společně s Fedem přiklonilo k přímým finančním investicím. Paulson následně oznámil, že poskytování pomoci prostřednictvím přebírání problémových aktiv již není aktuální a že již nebude žádat Konres o uvolnění druhé poloviny finančních prostředků z programu TARP.

Celý článek

Většina akciových trhů poklesla o 40-60% v porovnání s maximy dosaženými v roce 2007. Pokles přitom zasáhl všechny trhy prakticky současně:

• akciové indexy dosáhly svých maxim (alespoň v tomto hospodářském cyklu) mezi červnem a říjnem 2007


• trhy vykazují vysokou korelaci výnosů, typickou pro období recese (where did the diversification effect go when we need it).
  

Federal Reserve Bank of San Francisco uveřejnila na svém webu malou aplikaci, která vám umožní si zahrát na tvůrce měnové politiky.

Stačí kliknout a pak po čtyři roky ovládat úrokovou míru tak, abyste udrželi nízko jak inflaci, tak i nezaměstnanost. Model má zabudovaná zpoždění odpovídající zhruba odhadům z VAR modelů s Taylorovým pravidlem, takže jak inflace, tak i nezaměstnanost začnou reagovat nejdříve se čtvrtročním, ale spíše půlročním zpožděním, a nezaměstnanost má zpočátku tendenci reagovat citlivěji, inflace ale zase má větší setrvačnost.

Celý článek

Finanční systém po celém světě se zmítá ve větších či menších problémech, Česká republika jako by však byla výjimkou – domácí banky fungují dál a potíže nehlásí.

Je to proto, že by české banky byly lepší než ostatní? Pravděpodobně ne. Vypadá to, že pokud můžeme něčemu vděčit za to, že je český bankovní sektor v dnešní době relativně stabilní, je to především oligopolní struktura bankovního sektoru.

Celý článek

New York Times přináší přehlednou tabulku, která uvádí, které instituce získaly peníze z vládního záchranného balíčku.

Na prvním místě je pojišťovna AIG, do které podle všeho půjde zhruba 40 miliard dolarů (navrch k zárukám, které již byly poskytnuty). Za ní následuje bankovní trojka Citi, JP Morgan a Wells Fargo, každá po 25 miliardách (ty už peníze získaly).

Seznam žadatelů je opravdu dlouhý a neustále roste. Ačkoliv se hovořilo o tom, že podmínky bailoutu by měly být opravdu přísné, řada institucí operujících na finančním trhu mění svoji podobu na bankovní holdingy, aby si mohly rovněž zažádat o svůj podíl.

Celý článek

Před měsícem dosáhla inflace v Zimbabwe 531 miliard procent. Dnes už jsme na roční míře inflace ve výši 516 trilionů procent – k takovému závěru dospěl Cato Institute na základě vývoje měnového kurzu a tržních cen.

Problémem měření jsou samozřejmě nevěrohodné oficiální statistiky a obtížná dostupnost zboží. Vláda se sice snaží regulovat ceny v obchodech, ale to jen vede k tomu, že v obchodech není nic k dostání a zboží se obchoduje na černém trhu.

Celý článek

Pietro Veronesi a Luigi Zingales se snaží kvantifikovat dopady Paulsonova plánu na bankovní odvětví a daňové poplatníky. Výsledky tak trochu shrnuje už název práce: Paulson's gift.

Odhadovat tyto náklady je nesnadné a nutně zahrnuje řadu předpokladů. Navíc tím, jak se mění metody užití peněz z Paulsonova balíčku, se mění i náklady a přínosy. Nicméně se jedná o první práci, která se o nějaké kvantitativní vyhodnocení vůbec snaží.

Celý článek

Téma tohoto příspěvku se mělo objevit původně v mém předchozím článku, který se však vyvinul ve zcela něco jiného.

Takže ještě jednou. České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce.

Celý článek

České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce. Vybraly si k tomu ale velmi špatnou formu.

Fakt, že se Čechům daří materiálně v průměru neporovnatelně lépe než v roce 1989 vůbec není tématem k diskusi, a to ani když data zkorigujeme o potenciální růst ekonomiky, kdyby Československo zůstalo socialistické. Pokud bychom seřadili obyvatele České republiky podle jejich inflačně očištěných příjmů dnes a v roce 1989, museli bychom jít v kvantilech rozdělení poměrně hluboko (hluboko pod medián), aby se rozdělení příjmů či bohatství protla. Je pravda, že rozdělení příjmů je dnes rozevřenější než na konci socialismu, celé se však na příjmové ose posunulo tak doprava. Pokud porovnáme jedince na stejném pořadí příjmového žebříčku (nutně to nejsou vždy identičtí lidé), pak se naprostá většina má lépe dnes než v roce 1989.

Celý článek

V průběhu posledních deseti let utratily tři velké automobilky téměř 250 milionů dolarů na lobbování politiků ve Washingtonu – General Motors 92,9 mil., Ford 78,6 mil. a Chrysler 56,9 mil., a k tomu ještě všechny tři automobilky celkem 20 milionů dolarů na podporu prezidentských kampaní.

Celý článek

Paul Krugman je silným advokátem mohutného podpůrného balíku, kterým by americká vláda měla podpořit slábnoucí ekonomiku. Nutnost balíku vysvětluje tady, a následně tady počítá, že takový balíček by měl být velmi orientačně v rozsahu zhruba 600 miliard dolarů.

Výpočet je zjednodušený, takže číslo je jen velmi hrubým odhadem. To není podstatné. Důležité ale je, jak Krugmanův postup ilustruje převrácený myšlenkový proces keynesianských ekonomů.

Celý článek

Program na podporu ohrožených aktiv (TARP = Troubled assets relief program), který byl schválen na přelomu září a října, byl s velkou pravděpodobností definitivně uložen k ledu.

Program, jehož cílem měl být výkup ohrožených aktiv od finančních institucí pomocí reverzních aukcí, sklidil silnou kritiku (viz zde na blogu dříve). Před týdnem jsem psal, že americká vláda s výkupem aktiv nijak nepospíchá, a že celý plán zřejmě vyšumí do ztracena.

Celý článek

Lawrence Summers už to má zase rozlité. Barack Obama o něm uvažuje jako o možném ministru financí. Přestože je Summers trochu svérázný, kvalifikaci k tomu má – ministra financí dělal už za Clintona. Napříč politickým spektrem proti němu nejsou velké odborné výhrady.

Přesto je jeho nominace nejistá. Kdo ji může zhatit? Feministky.

Celý článek

Barack Obama ještě nenastoupil do úřadu, ale o podobu jeho hospodářské politiky se bojuje už nyní. Zastánci expanzivního státu vytáhli do boje v čele s Paulem Krugmanem, který argumentuje, proč stát musí začít ve velkém utrácet.

Krugman porovnává dnešní situaci s Velkou depresí a tvrdí, že by se měl Barack Obama poučit zejména z údajně velké Rooseveltovy chyby, že jeho Nový úděl nebyl dostatečně fiskálně expanzivní.

Celý článek

Volatilita na akciových trzích je v posledních měsících v porovnání s předchozími roky obrovská. Akciové indexy skáčou nahoru a dolu a extrakce cenotvorných informací z tržních dat je mimořádně obtížná.

Přesto to některým lidem nebrání, aby v jednodenních pohybech viděli dopady dlouhodobých faktorů. Předáváme slovo článku na serveru Finmag, který se zabývá vlivem politických událostí, v tomto případě amerických prezidentských voleb, na akciové kurzy.

Celý článek

Kdo by si nevzpomněl. 19.září představil ministr financí Henry Paulson svůj sedmsetmiliardový plán na záchranu finančního sektoru. Plán byl od začátku velmi špatně postavený a v podstatě nekontrolovatelný, nicméně Paulson zdůrazňoval, že je třeba spěchat bez ohledu na potenciální plýtvání, protože jinak se americký finanční sektor rozloží.

Plán se nakonec podařilo schválit 3.října, spolu s přílepky zatěžujícími federální rozpočet další téměř stovkou miliard dolarů.

Celý článek

Grega Mankiw na svém blogu porovnává, jak ho motivují k práci daňové plány, které navrhují John McCain a Barack Obama. Obamův daňový plán přitom z porovnání vychází dost zle. Mankiw sice provádí jen zjednodušený výpočet, díky složenému úročení jsou ale rozdíly tak dramatické, že nějaká zaokrouhlení mohou rozdíly těžko smazat.

Naše diskuse na Facebooku upozorňuje na některá Mankiwova důležitá opomenutí.

Celý článek

V letošním roce došlo v USA k prudkému poklesu ujetých mílí.

Meziroční změny v ujetých mílích, USA, modře vyznačené jsou období recese.

Zdroj: Calculated Risk

Celý článek

V recesích stoupá nezaměstnanost primárně ne proto, že by byli zaměstnanci propouštěni, ale hlavně proto, že nejsou přijímáni noví. A co udělá absolvent, když nenajde místo? Jde studovat PhD!

Tenhle graf z PhD comicsu je pro přírodní a technické vědy, ale v ekonomii to platí zrovna tak.

Data vrhající trochu jiné světlo na současnou finanční krizi v USA, které jsem zmiňoval v předchozím příspěvku, diskutuje také Casey Mulligan na svém nedávno založeném blogu.

Casey Mulligan se na celou finanční krizi dívá jako ekonom strany nabídky (ostatně ne náhodou se jeho blog jmenuje Supply and demand (in that order)). A pokud chcete znát názory někoho, kdo nevnímá finanční sektor jako střed světa, najdete tam dost zajímavých postřehů.

Na celé finanční krizi není podstatné, jestli zkrachují některé banky (vzhledem k tomu, že finanční sektor v USA je nyní pravděpodobně větší než by bylo optimální, tak bude muset k pročištění trhu stejně dojít). Klíčové je, aby krize ve finančním sektoru neohrozila fungování reálné ekonomiky. Pokud "krize důvěry" (což je nový buzzword pojem pro situaci, kdy si banky nechtějí navzájem půjčovat peníze) přeroste v neochotu bank půjčovat firmám, začnou mít firmy problémy s financováním výroby a investic, což bude mít neblahé důsledky hospodářský růst.

Ti, kteří zdůrazňují vážnost krize, operují právě s tímhle faktorem. Jenže nikdo nebyl schopen přinést žádná data.

Celý článek

Časové řady národních účtů a dalších makroekonomických veličin jsou ekonomy detailně sledované. Každý ekonom-praktik zná kalendář zveřejňování nových makroekonomických dat. Ačkoliv nové informace jsou samozřejmě užitečné, vyvozovat závěry ohledně trendů na základě jedné změny je velkou chybou (přesto to tak řada lidí dělá). Většina informace obsažená ve změnách makroekonomických dat ve dvou po sobě jdoucích obdobích je totiž náhodný šum, způsobený zaokrouhlovacími chybami, nedělitelností transakcí, způsobem vykazování a sběru účetních údajů či jednorázovými neopakovatelnými událostmi.

Celý článek

Finanční krize má v Evropské unii už i politické dopady. Návrh dlouhodobého snižování emisí skleníkových plynů, oznámený před 18 měsíci, který měl být schválený v průběhu francouzského předsednictví, se odkládá na neurčito.

Proti plánu se postavilo 8 zemí – Itálie, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko.

Celý článek

O přípustnosti dopingu ve špičkovém sportu se vedou vášnivé diskuse. Jeho zastánci argumentují tím, že doping je v podstatě nevymýtitelný a diváci chtějí vidět lepší a lepší výkony, což dopingu jen nahrává. Odpůrci hovoří o férovosti, zdravotních následcích a špatných sportovních vzorech pro zbytek populace.

Obě skupiny se ale často vzácně shodují v tom, že rostoucí komercializace sportu dalšímu dopingu jen nahrává. Je tomu ale opravdu nezbytně tak? A vyřešila by se situace, kdyby byly odměny sportovců výrazně nižší?

Celý článek

Nobelovu cenu za ekonomii včera získal Paul Krugman. K tomu se vyjádřil Václav Klaus:

Celý článek

Paul Krugman získal Nobelovu cenu za "analýzu struktury mezinárodního obchodu a rozmístění ekonomické aktivity".

Krugman si cenu jistě zaslouží za svou dřívější práci, přesto je pro mě poněkud překvapivým laureátem – v posledních letech se z něj totiž stal spíše politický komentátor, v jehož sloupcích někdy vítězila politická orientace nad logickým ekonomickým uvažováním. Krugman jako by žil dva životy – na jedné straně brilantní Krugman ekonom a na straně druhé Krugman jako sžíravý, nicméně ne tak analyticky přesný sloupkař. Komise to nicméně nevzala jako negativum.

Spoustu relevantních odkazů na Krugmanovu práci shrnul Tyler Cowen. A Alex Tabarrok stručně shrnuje Krugmanův raný model mezinárodního obchodu (Krugman (1979)).

K celé řadě příčin, které přispěly k prudkému růstu cen realit a následující hypoteční krizi, patří i volná měnová politika Fedu snižující úrokové míry a nabídka subprime hypoték pro lidi, kteří by normálně na hypotéku nedosáhli.

Monica, Chandler a Joey o tom mluví úvodu dílu 9.07 (The One With Ross's Inappropriate Song), kdy Monica radí Joyemu, jak nejlépe zainvestovat peníze.

Celý článek

Před začátkem cyklu udělování Nobelových cen jsou už od roku 1991 předávány Ig Nobelovy ceny – za "výzkum, nad kterým se nejprve zasmějete, a potom nad ním začnete přemýšlet". Cenu předává časopis Annals of Improbable Research na ceremoniálu na Harvardově univerzitě.

Celý článek

V průběhu týdne přišel další z pádů významnějších bank, když se na pokraji bankrotu ocitla Wachovia. Pád se nakonec podařilo odvrátit, když s nabídkou převzetí přispěchala Citigroup. Nabídka nebyla pro akcionáře Wachovie nijak výhodná (zhruba dolar na akcii) a zahrnovala i státní pomoc, nicméně to vypadalo, že je to hotová věc.

V pátek se ale vše změnilo, když Wachovia oznámila, že vyjednává s finanční institucí Wells Fargo, která údajně nabídla celkem 15 miliard dolarů (7 dolarů na akcii) a nevyžaduje žádnou státní podporu.

Celý článek

Pokud nemáte dost špatných zpráv z rozvinutého světa, stačí se podívat do Zimbabwe.

Steve Hanke z John Hopkins University z tržních cen odvodil, že tamní inflace dosáhla 531 miliard procent.

A co s tím udělala centrální banka? Zakázala elektronické peněžní transakce mezi bankami, prý kvůli tomu že byly používány k ilegálním transakcím se zahraničními měnami a k účtování nepřiměřených cen za zboží a služby.

Celý článek

Jednou z implikací hypotézy permanentního příjmu je, že pokud racionálně uvažující lidé obdrží jednorázově určitou částku, nespotřebují ji okamžitě, ale uspoří ji a utrácejí ji postupně v průběhu života, aby jejich spotřební křivka neměla výrazné výkyvy.

Na jaře začala vláda USA rozesílat lidem šeky s daňovými vratkami v naději, že lidé tyto peníze utratí, čímž oživí klesající poptávku. Vláda zkrátka doufala, že hypotéza permanentního příjmu neplatí.

Celý článek

Příští týden se začnou udělovat Nobelovy ceny, ekonomie přijde na řadu v pondělí 13. října. Už nyní ale začíná hra na to, kdo uhodne vítěze.

Thomson Scientific používající statistické citační metody predikuje na prvním místě trojici Lars Peter Hansen, Tom Sargent a Chris Sims a protože v tomto případě nejsem nestranný, tak s touto nominací musím souhlasit ;-). Ocenění by měli získat za svůj přínos pro dynamické ekonometrické modelování.

Celý článek

Pondělní návrh bailoutu neprošel americkým Senátem, a na dnešek se proto připravuje nové hlasování. Aby si navrhovatelé pojistili co nejvíce hlasů hlavně za strany Republikánských odpůrců, začal se návrh doplňovat o řadu nesouvisejících přílepků.

Předně byl návrh doplněn o snižování daní. Ačkoliv nízké daně jsou v principu žádoucí, jejich snižování takovýmto způsobem je kardinálním příkladem špatné daňové politiky.

Celý článek

První příspěvek je akademický...

Celý článek

Pokles Dow Jones Industrial Average po zamítnutí Paulsonova plánu: zhruba 400 bodů, čili zhruba 4%
Výše balíčku: 700 mld USD
Tržní kapitalizace obchodovaných firem v USA: zhruba 17 bil USD
700 mld / 17 bil ~ 4%

Trh to tedy spočítal správně :-).

P.S. Samozřejmě jsem si vědom všech opomenutí – apriorní rozdělení, pravděpodobnost, že plán bude stejně schválen, rozsah čisté pomoci, rebounce trhu atd. Tato hrubá kalkulace nepředstavuje žádné investiční doporučení :-)).

Zdroj: Yahoo! Finance

Morální hazard je v poslední době jedním z nejčastěji zmiňovaných ekonomických pojmů. V řadě případů se však používá chybně. Co se tedy pod pojmem morální hazard po ekonomické stránce skutečně rozumí?

Morální hazard je situace, kdy si je jedinec vědom, že neponese v plné míře (negativní) následky svého jednání, a proto se chová jinak (obvykle riskatněji), než kdyby tyto následky skutečně nesl. Dotyčný jedinec si je přitom vědom toho, že tyto následky mohou nastat a že je v konečném důsledku ponese někdo jiný.

Co tedy morální hazard v ekonomické teorii zejména není:

Celý článek

Robert Shimer se obává, že bailout může mít negativní dopady na formování ekonomických struktur po celém světě. A má pravdu.

Lidová tvořivost na sebe nenechala dlouho čekat. Američané jsou posedlí zkratkami, a tak už vědí, jak bailout pojmenovat, aby zkratka hezky vyzněla (díky Petrovi Ch.).

Na scénu ale přichází i Joker a Dark Bailout:

Celý článek

Ve světle pádů a slučování bank by otázka měla spíše znít: O kolik se finanční sektor zmenší? Matěj Šuster v komentářích upozornil na článek Arnolda Klinga, který mimo jiné porovnává stav finančního sektoru v průběhu Velké deprese a nyní:

Celý článek

Warren Buffett prostřednictvím své investiční firmy Berkshire Hathaway koupil akcie Goldman Sachs za 5 miliard USD, plus opce na akcie za dalších 5 miliard.

Sází Buffett na kvalitu Goldman Sachs? Nikoliv, ve skutečnosti sází na to, že bailout amerického ministerstva financí projde. A ani se tím netají:

Dá se za takové situace Buffettovi věřit, když přijde s prohlášením, že bailout je naprosto nezbytný?

Po koupi podílu v Goldman Sachs ztratil takový Buffettův výrok jakoukoliv výpovědní hodnotu.

Od současné finanční krize trochu zpět do minulosti. Pavel Kohout píše:

Tohle tvrzení má přinejmenším dvě vady. Zaprvé, kouká se na historická data z pohledu dnešního investora, který ví, kam se ekonomika následně vydala. Zadruhé, kouká se na investiční příležitosti z pohledu dnešního investora, který má k dispozici dostatek finančních prostředků. A teď vysvětlení.

Celý článek

Po nějakou tu dobu to vypadalo, že americké ministerstvo financí společně s Fedem postupují vůči finančním institucím, které se ocitly v problémech, relativně tvrdě. Akcionáři Bear Stearns o svou firmu v podstatě přišli, stejně jako vlastníci Lehman Brothers. Merrill Lynch se snaží zachránit spojením s Bank of America. Pojišťovna AIG a hypoteční instituce Fannie Mae a Freddie Mac byly sice zachráněny masivní podporou, ale za mohutného krvácení stávajících akcionářů. Problémy nedopadly na věřitele, jejichž úvěry byly zachráněny, což možná není úplně správné (i když zde je to trochu složitější), ale dá se říct, že se vláda s morálním hazardem vypořádávala lépe než obvykle.

Nový plán ministra financí Henryho Paulsona, který hodlá vysekat finanční průmysl z problémů pomocí 700 miliard dolarů státní pomoci, však zcela likviduje veškeré snahy o časově konzistentní politiku.

Celý článek

Několik velmi stručných a neucelených poznámek.

1. Nejprve otázka, na kterou by dnes rád znal odpověď každý. Byl bankrot Lehman Brothers, (pravděpodobný) nucený prodej Merrill Lynch a podobně nucený odprodej pojišťovny AIG do rukou státu tou hlavní ranou, nebo nás to nejhorší ještě čeká? Opravdu těžko říct. Zatím se zdá, že trh nezanevřel na finanční sektor jako takový. I když Goldman Sachs včera oznámil velmi špatné hospodářské výsledky, trh banku neposlal ke dnu – po ranním propadu se akcie vzpamatovaly a na konci dne tak ztrácely jen necelá dvě procenta. To je nadějná zpráva – akcie firem, které ohlásily bankrot, se sice logicky zhroutily, investoři ale neodepisují zbytek finančního sektoru bez toho, aby měli důvod. Panika tedy (alespoň zatím) nenastala.

Celý článek

Může se projekt strany, která by prosazovala zájmy svých přívrženců napříč zeměmi, v Evropské unii prosadit?

Pokud k tomu dojde, byla by to velmi dobrá zpráva pro zastánce další politické integrace Evropy. To je poněkud paradoxní, protože Declan Ganley bojuje proti Lisabonské smlouvě, která je vnímána právě jako jeden ze symbolů evropské politické integrace (i když proti Lisabonské smlouvě lze bojovat i z různých jiných důvodů).

Od zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), který vyvolal masivní zájem médií a téměř panické obavy v otázkách vývoje klimatu, uplynul rok a půl, takže stojí za to se podívat, kam jsme se za tu dobu pohnuli.

Celý článek

S nominací Sarah Palin na viceprezidentku USA se Aljaška samozřejmě dostala do popředí zájmu sdělovacích prostředků, takže se o ní lze dozvědět celou řadu zajímavostí.

V USA je poměrně běžné, že v jednotlivých státech Unie není hlavní město zároveň největším městem daného státu. Jedním z důvodů je překotný vývoj v průběhu kolonizace Severní Ameriky, kdy se jednotlivé státy připojovaly k Unii. Státy byly velmi mladé, a tak se hlavní město často vybíralo z několika kandidátských městeček. Teprve v průběhu doby vykrystalizovala dominantní ekonomická centra. Státní byrokracie je však poněkud méně pružná (stačí si vzpomenout na pravidelné diskuse o přesunu Evropského parlamentu), a tak správa státní moci zůstala tam, kde byla původně umístěna.

Ve většině případů to zase až tak nevadí, protože jsou hlavní města dobře dostupná. Aljaška je však extrémní.

Celý článek

Na serveru boingboing se objevil článek o podivně asociálním jednání studentů ekonomie. Článek cituje práci Robert H. Frank, Thomas Gilovich, and Dennis T. Regan, "Does Studying Economics Inhibit Cooperation?" z loňského roku, která cituje ještě starší práci Gerald Marwell, and Ruth E. Ames, "Economists free ride, does anyone else? : Experiments on the provision of public goods, IV".

Ten úplně prvotní článek popisuje výsledky experimentu, kdy skupina jedinců dostala do rukou peníze, které měla rozdělit na dvě hromádky – soukromou a veřejnou. Peníze ze soukromé hromádky si daná osoba mohla nechat, peníze z veřejné hromádky se vynásobily určitým číslem větším než jedna (a zřejmě menším než počet účastníků), a poté se rozdělily rovnoměrně mezi všechny zúčastněné.

Celý článek

Z diskuze k jednomu z předchozích příspěvků:

Takový názor není zdaleka ojedinělý a je bohužel mylný. Proč není obchod s emisemi v rozporu se snahou snižovat emise skleníkových plynů?

Celý článek

"Eat local" se stalo společným heslem odpůrců globalizace a zastánců potřeby snižování emisí. Myšlenkou je, že lokálně pěstovaná produkce potravin má menší dopady na životní prostředí, protože se nemusí převážet tisíce kilometrů a spotřebovává se tam, kde byla vyprodukována.

Snižování produkce skleníkových plynů je jistě záslužná činnost, je však dobré porovnat přínosy s náklady a posoudit alternativy.

Celý článek

Stížnosti na konkurenci levné pracovní síly z Asie slýcháme často. Literární překladatelé si mohou na podobnou konkurenci stěžovat jen těžko, nepřítele však nakonec odhalili ve vlastních řadách.

Překladatel Petr Fantys a předsedkyně Obce překladatelů Hana Linhartová píší o tom, jak překladatelé mezi sebou soupeří a jsou ochotni pracovat za "dumpingové ceny" a že by se tomu mělo zabránit (Chudý jako český překladatel a Překladatel bere 150 korun za stránku, ale měl by brát třikrát tolik).

Celý článek

Blogger podnikající v USA poukazuje na službu Priceline.com, pomocí které lze získat v amerických městech velmi levné ubytování v hotelích (zde je původní článek):

Na Priceline.com skutečně navrhuje cenu zákazník, i když to není tak jednoduché, jak výše uvedený komentář naznačuje. Ekonomický mechanismus Priceline.com je sám o sobě velmi zajímavý.

Celý článek

Aneb jak funguje mechanismus emisních povolenek a jak mu naši poslanci vůbec nerozumí.

Martin Froněk na Leblogu ve svém zajímavém příspěvku upozorňuje na návrh zákona, kterým se chce Česká republika jednostranně zavázat k postupnému snižování emisí tak, aby v roce 2050 Česká republika dosáhla snížení emisí o 50% oproti dnešnímu stavu.

Pod návrhem zákona jsou podepsaní poslanci Böhnisch, Ambrozek, Zaorálek, Hašek, Wolf, Látka a "další".

Celý článek

Vypadá to skoro jako Fantasy Football v reálném životě. V Brazílii vznikají investiční firmy, které podepisují smlouvy s mladými hráči, hráče následně půjčují fotbalovým klubům a pokud z hráče vyroste mladá hvězda, prodají ho do Evropy a s klubem a hráčem se rozdělí o zisk.

Pro nepříliš finančně silné kluby je to způsob, jak diverzifikovat riziko. Prodej hráčů do Evropy je pro ně vítaným zdrojem příjmů – jen málokterý nadějný hráč ale vyroste v přestupovou bombu. Spoluprací s investičními firmami si tak zajišťují stabilnější zdroj příjmů. Pro investory ochotné nést riziko je to zase zajímavá finanční investice.

Je podobný mechanismus pro menší kluby perspektivní? Záleží asi hlavně na tom, jak ho přijmou fanoušci, kterým by systém pronajímání hráčů mohl připadat jako příliš neosobní. Identifikace fanoušků z kluby je pro fotbal klíčovou záležitostí. Už dnes ale ve fotbale existují složité vlastnické struktury a nevypadá to, že by se fanoušci odvraceli.

Hyperinflace podle oficiálních čísel dosáhla v Zimbabwe 2,2 milionu procent ročně a neustále se zrychluje.

Zimbabwská vláda je nepoučitelná a v součinnosti s centrální bankou tiskne nové a nové peníze. Nejnověji vydává stomiliardovou bankovku.

Celý článek

Musí to zřejmě tak být. ČSA oznámily další zvyšování palivového příplatku:

ČSA buď nějakým způsobem vymyslely do Toronta úspornější trasu, posunuly Toronto blíže ku Praze, a nebo používají pro let do Toronta levnější kerosin.

Celý článek

Ve skutečnosti to ale nebude tak žhavé.

iHNed.cz píše:

Celý článek

Evropská komise pokračuje ve svém boji za levnější SMS ze zahraničí.

Ani na mě takové ceny za SMS dojem neudělají. Obecně je mobilní komunikace v Evropě celkem drahá, ať už je to z jakéhokoliv důvodu (cenová strategie operátorů, vysoká poptávka, nedostatek konkurence, systém administrativně stanovovaných propojovacích poplatků, nebo snaha operátorů se zahojit třeba po fiasku s UMTS licencemi).

Celý článek

Milan Vodička na iDnes píše o nedostatku vody v Zaragoze:

Pokud je něco vzácné (jako voda v Zaragoze), mělo by to být drahé. Místo toho, aby voda odpovídajícím způsobem zdražila, uchylují se však úřady k těžko pochopitelným přídělovým opatřením.

Celý článek

Šéf FIFA Sepp Blatter si zřejmě popletl slovíčka. Podle něj je Cristiano Ronaldo, v současnosti zřejmě nejlepší fotbalista světa, který zcela dobrovolně a s velkou pompou podepsal královskou smlouvu v Manchester United, zajišťující mu plat 120 tisíc liber týdně, novodobým otrokem (v češtině například tady). Blatterovi vadí, že Manchester United po Ronaldovi chce, aby dodržel platnou smlouvu a nechce svého nejlepšího hráče prodat do Realu Madrid.

Celý článek

Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že existence finančních trhů, na kterých se obchodují komoditní futures, je jednou z příčin vysoké volatility zemědělských produktů a surovin. Zkrátka že spekulanti manipulují s cenami, což má negativní dopady na výrobce i spotřebitele.

Celý článek

Tak tomu prý je podle britského premiéra Gordona Browna a analýzy, jejíž zpracování trvalo 10 měsíců. A nebo je to spíš úplně naopak, jak tomu velí ekonomická logika: lidé potravinami plýtvají, protože jsou stále dost levné?

Vysoké ceny potravin opět nutí politiky k sebezviditelňování v soutěži, kdo přijde se šílenějším zajímavějším nápadem, jak ceny stlačit dolů. Nyní je to Gordon Brown a plýtvání.

Celý článek

Tohle téma diskutují Gary Becker a Richard Posner. A zejména Becker se domnívá, že nespecializovné papírové noviny to mají spočítané.

V USA klesá význam papírových novin od počátků televizního vysílání a Internet tento ústup ze slávy dále urychlil. Noviny ztratily svou obrovskou výhodu – informační monopol, který jim umožňoval spojovat do jednoho balíku velké množství produktů, které si čtenář musel nutně koupit, počínaje všeobecným zpravodajstvím, přes finanční zprávy, po sport, reklamy, názory a nejrůznější přílohy. Internet dnes tohle všechno nabízí v oddělené podobě. Větším problémem je naopak efektivní filtrování kvalitních informací, ale to dnes dělá řada bloggerů nebo informačních agregátorů.

Celý článek

Vypadá to, že se opět blíží projednávání podpor pro český filmový průmysl, a tak se na stránkách českého tisku začaly opět objevovat články o tom, jak jsou na tom česká filmová studia špatně, a jak je zapotřebí zavést "daňové pobídky" (rozuměj státní dotace soukromým subjektům).

Loni byla velmi aktivní Mirka Spáčilová na stránkach iDnes, nyní štafetu převzala Irena Hejdová na aktualne.cz.

Celý článek

Ekonomové bývají kritizováni za to, že často používají veličiny jako HDP nebo reálné příjmy obyvatel jako měřítko blahobytu. Poukazují na to, že blahobyt nelze měřit pouze penězi, zkrátka že některé věci si za peníze nekoupíš.

Ve skutečnosti HDP nebo reálné příjmy s blahobytem velmi úzce souvisejí. Betsey Stevenson a Justin Wolfers nedávno zpracovali studii, ve které ukazují, že bohatší lidé se opravdu cítí spokojenější. Kromě toho jsou tyto veličiny v datech silně korelované s měřítky kvality života. Ačkoliv veličiny jako HDP nebo příjmy obyvatelstva v žádném případě nemohou pojmout celé kvalitativní spektrum lidského blahobytu, patří k jeho nejlepším jednorozměrným agregacím. To souvisí se vzájemnou kauzalitou hmotného bohatství a blahobytu – bohatší společnost si může dovolit vynakládat více usilí na zlepšení celkových životních podmínek a zároveň lepší životní podmínky vedou k vyšší produktivitě.

Celý článek

A jak změnit věci k lepšímu?

Jedním z argumentů kritiků soukromého spoření na důchod je jeho potenciálně větší rizikovost. Pokud člověk spoří prostřednictvím důchodového fondu, existuje riziko, že finanční trhy poklesnou a člověk tak bude poté, co odpracuje desítky let, potenciálně odkázán na nižší důchod. Je to však v porovnání se státem poskytovaným průběžným systémem o tolik horší?

Celý článek

Snad jedině to, že už to jen těžko může být horší. A také to, že lidem už znečištění znepříjemňuje život natolik, že s tím chtějí něco dělat a obětovat zdroje na nápravu ekologických škod. Bohužel jim v tom často brání neflexibilní státní aparát.

Obsáhlý článek Jamese Fallowse na The Atlantic ekologickou situaci v Číně široce rozebírá. Nechybí samozřejmě ani poznámky k organizaci olympijských her a týkající se problémů s kvalitou vzduchu v Pekingu.

Celý článek

James Heckman vytvořil další obsáhlou práci zabývající se rolí vzdělání, výchovy v rodině a kognitivních a mimokognitivních schopností na ekonomické výsledky jednotlivců [pdf, 95 stran]. Zdůrazňuje, že pokud se dětem nedostane dostatečné výchovy a vzdělání, těžko se to v dospělosti dohání:

Celý článek

Donald Tusk a Robert Fico si přitakali na zasedání Visegrádské čtyřky.

Škoda, že pánové nenaznačili, jak by to bruselští byrokraté měli zařídit.

Warren Buffett se vsadil s investiční firmou Protégé Partners, spravující skupinu hedgových fondů, že vybrané portfolio fondů seskupujících hedgové fondy nedosáhne v průběhu příštích deseti let výnosu, kterého dosáhne pasivní fond sledující index S&P 500, který prodává investiční firma Vanguard.

Každá strana nakoupí vládní dluhopisy za 320 tisíc dolarů, takže celková cílová částka bude 1 milion dolarů. Výtěžek půjde na charitu. Sázce dodává na věrohodnosti, že je zprostředkována přes sázkový mechanismus Long Bets.

Celý článek

David Altig má v oblibě Second Life. Nyní pracuje ve Fedu v Atlantě a spolu se svými kolegy se zabývá vznikem a fungováním bankovních systémů v online světěch, zejména právě v Second Life.

Nedávno o jejich snažení vyšel populární článek na stránkách richmondského Fedu. Zpočátku vznikaly banky v Second Life jako houby po dešti. Brzy ale fungování bank narazilo na problém, jak zajistit vymahatelné vyplácení vkladů ve světě, který je v podstatě anonymní. Banky totiž pravidelně krachovaly a přestože někteří virtuální bankéři vyplatili vkladatele z vlastní kapsy, většina z nich tak nikdy neučinila.

Celý článek

Tento zdánlivý protimluv vyjadřuje politiku, kdy stát sice přímo nevydává nařízení nebo zákazy, ale doporučuje nebo usměrňuje volby lidí pomocí cíleného standardního nastavení systému.

Myšlenka je založená na tom, že lidi nejsou zcela racionální nebo mají náklady spojené s rozhodováním, které je vedou k tomu, že si často ponechávají volbu, kterou jim pravidla systému nastaví jako výchozí. Často uváděným příkladem je například zdravotní pojištění v USA – pokud zaměstnavatel zaměstnancům dal možnost zdravotního pojištění a lidé se do plánu museli sami přihlásit (opt in), většina lidí zůstala mimo. Na druhou stranu, pokud zaměstnavatel všechny zaměstnance do plánu přihlásil a dal jim možnost vystoupit (opt out), většina lidí zůstala pojištěná.

Celý článek

Ratingové firmy nemají na růžích ustláno a narušenou pověst se jim nepodařilo vylepšit ani v průběhu nedávné finanční krize. Kromě chyb v softwaru se však děly mnohem horší věci.

Jedním z důležitých faktorů ovlivňujících hloubku krize byla i skutečnost, že banky slučovaly subprime hypotéky do rozsáhlých balíků, které potom složitým způsobem naporcovaly na menší tranše podle rizikovosti a na tyto tranše pak získávaly rating. Klidně se tak mohlo stát, že nejméně riziková tranše z balíku subprime hypoték mohla získat nejvyšší AAA rating.

Celý článek

Milton Friedman zemřel v listopadu 2006. Nyní chce univerzita vybudovat institut pojmenovaný na jeho počest.

Milton Fridman Institute by měl začít fungovat od podzimu 2008 a v podstatě zastřešovat výzkum, který je na pomezí současného Department of Economics, GSB a Law School. Sídlit bude v budově teologického semináře na půli cesty mezi departmentem a GSB.

Celý článek

Jednou z nevyřešených problémů finanční teorie je otázka, proč akcie mají dlouhodobě tak vysoké výnosy. Empirický fakt, který v roce 1985 jako jedni z prvních popsali Mehra a Prescott (The Equity Premium: A Puzzle) je dnes běžně označován jako equity premium puzzle.

Co je podstatou equity premium puzzle? Zatímco skutečný rozdíl výnosů mezi akciovým indexem a dluhopisy (akciová prémie) se v USA pohybuje dlouhodobě kolem 7%, standardní modely teorie oceňování aktiv generují prémii mnohem nižší – většinou méně než tři procenta.

Celý článek

Přestože stát nemusí vlastnit žádné akcie soukromých firem, je v podstatě největším minoritním akcionářem každé z nich.

Proč? Hodnota firmy pro akcionáře je současnou hodnotou všech budoucích částek, které firma akcionářům vyplatí – pro zjednodušení nechť to jsou dividendy. Stát si však z každé dividendy odkrojí daň. V konečném důsledku je tak stát minoritním akcionářem (bez hlasovacích práv), kde je výše podílu rovná průměrné daňové sazbě, kterou budou zatíženy budoucí vyplacené dividendy.

Z tohoto důvodu by mělo být v zájmu státu poskytnout potřebnou ochranu minoritním akcionářům, aby majoritní vlastníci nebo management nemohli vyvádět aktiva z firem jinými způsoby, které minoritní akcionáře (a tím i stát) poškozují.

Proč v České republice trvalo vytvoření takových zákonů takovou dobu? Milton Friedman říkal, že když se někdo snaží cizími penězi uspokojit cizí potřeby, je to ta nejhorší možná kombinace. A to je přesně situace státu, kterému na tom zkrátka moc nezáleželo.

"Co by se stalo, kdybychom vymysleli stroj času?" "To by bylo časově nekonzistentních mnohem víc věcí než jen měnová politika centrálních bank..."

V ekonomice s perfektně pružnými cenami by se ceny měnily s každou drobnou změnou nákladů výrobců. Ve skutečnosti tomu tak není. Ceny jsou delší dobu němenné a následně přijde větši skok.

Proč tomu tak je? Se změnou cen jsou spojené fixní náklady – musí se připravit nové ceníky, podepsat nové smlouvy a změnit všechen reklamní materiál a obaly obsahující ceny. Kromě toho je řada marketingových kampaní zaměřená na určitou propagovanou cenu, takže změna může být ještě složitější. V ekonomii se pro tyto náklady vžil název menu costs, tedy náklady spojené s vytištěním nového jídelního lístku.

Obecně se má za to, že tyto náklady nemají z agregátního hlediska velké dopady. Vytisknout nový jídelní lístek moc nestojí. Jsou však výjimky.

V USA se cena benzínu přehoupla už přes 4 dolary. A starší benzínové stanice mají problém, protože mechanické čítače končí na 3,99 za galon. Podobně je i celková cena omezená na 99.99 dolarů, takže velké džípy nemohou natankovat plnou nádrž. S benzínem za 4 dolary zkrátka nikdo nepočítal.

Výměna stojanů není levná. Ale i kdyby o ni měl majitel zájem, je po výměnách obrovská poptávka, takže je čekací doba dost dlouhá.

Co zbývá? Řešení není tak složité. Majitelé budou muset vzít kalkulačky, nastavit cenu za půlgalon a celkovou částku násobit dvěma.

Zdržuje to, ale trocha matematiky nikdy neuškodí.

Spisovatel Upton Sinclair se proslavil svými knihami, ve kterých se věnoval sociální nerovnosti v USA první poloviny 20.století. Asi nejslavnější je jeho kniha The Jungle, ve které chtěl upozornit na velmi těžké a nehygienické podmínky pracovníků na jatkách v Chicagu na počátku 20.století.

The Jungle vyvolala mezi čtenáři patřičné rozhorčení, nikoliv však takové, jaké Sinclair zamýšlel. Sinclair chtěl upozornit na podmínky, ve kterých museli zaměstnanci pracovat – čtenáře však místo toho pobouřily nehygienické poměry, ve kterých se zpracovává maso, které následně kupují.

Kniha tak silně přispěla k uzákonění legislativy pro kontrolu potravin a ke vzniku Agentury na kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration).

Sinclair to později komentoval slovy: "Chtěl jsem zasáhnout srdce veřejnosti a místo toho jsem zasáhl žaludky."

V Británii v polovině 19.století nesměl podnikat každý a podnikání jako takové nebylo právem, ale výsadou. Podobně na tom byly i další země. To samozřejmě vytvářelo obrovské renty pro ty, kteří tuto výsadu měli.

Když se kolem poloviny 19.století začaly časy měnit a myšlenka svobodného podnikání získávala na síle, měli její odpůrci (kteří z velké části sestávali ze stávajících podnikatelů bránících se potenciální konkurenci) zásadní argument: Pokud by se podnikání umožnilo každému, vedlo by to k obrovským spekulacím, nestabilní ekonomice a soustavným krizím.

Dnes si ekonomiku bez svobodného podnikání již nedokážeme představit (respektive pamětníci socialistických časů si dobře vybavují, jak ekonomika bez svobodného podnikání vypadala). Zajímavé ale je, že stávající zastánci zpřísnění regulace bankovního sektoru argumentují přesně stejnými důvody.

Ano, mezi bankovním a běžným podnikáním existují rozdíly. Nicméně stejná argumentace odpůrců vybízí k zamyšlení.

Někdy se zdá, že přísloví o tom, že na každého jednou dojde, má skutečně něco do sebe.

V roce 1998 padnul hedgový fond LTCM. Když už to vypadalo, že se začne krize šířit bankovním systémem, zorganizoval americký Fed záchrannou akci. Pozval všechny hlavní věřitele a přesvědčil je, aby se mezi sebou dohodli na záchraně fondu. Těžko říci, jakých přesvědčovacích prostředků Fed použil, ale každopádně uspěl – věřitelé společně do LTCM nalili peníze a fond převzali.

Jediný, kdo se odmítnul zúčastnit, byla banka Bear Sterns. Zlomyslní jazykové prorokovali, že jim to Fed jednou vrátí i s úroky.

Uplynulo skoro přesně 10 let a prorokové si musí mnout ruce. Do potíží se dostala sama Bear Sterns. Fed mohl Bear Stearns pomoci tím, že poskytne bance záruky (bylo by to špatné řešení, ale takových už bylo). Místo toho domluvil prodej Bear Stearns do rukou JPMorgan Chase a záruky poskytnul až novému vlastníkovi.

Prodej byl pro akcionáře bolestivý. Ještě v lednu se akcie Bear Stearns obchodovaly za 172 dolarů. Ben Bernanke prý navrhoval prodej za dolar za akcii, Bear Stearns nakonec ukecal 2 dolary a přestože obchod ještě nebyl dokončen, bude konečná cena někde kolem 10 dolarů.

Ve Fedu si musí mnout ruce.

Ekonomická teorie říká, že užitek člověka se řídí jeho vlastní spotřebou statků, volného času a tak dále. Základní myšlenkou teorie relativních cen (což je základ moderní mikroekonomie) je předpoklad, že můj vlastní užitek nezávisí na tom, kolik spotřebovávají ostatní (nyní vynecháváme různé externality a nepřímé efekty).

Někteří ekonomové říkají, že tomu tak není a že osobní užitek závisí rovněž na tom, jak na tom jsou lidé kolem. V angličtině se pro tento jev vžilo označení Keeping up with the Joneses, tedy, volně přeloženo, Držet krok s průměrnou rodinou. Člověk z bohaté čtvrti, který používá omlácené auto, z něj má menší užitek než kdyby ten samý člověk používal auto tímž způsobem ve čtvrti chudé – prostě proto, že se cítí ve společnosti bohatších lidí subjektivně chudší.

Celý článek

Nedávno jsem psal o Mankiwově argumentaci, že vzrůstající příjmová nerovnost v USA souvisí se zpomalením růstu vzdělávání. Ten způsobuje, že dostatečně vzdělaných lidí je nedostatek, a tak roste prémie za vzdělání – mzdy na kvalifikovaných místech rostou rychleji než na těch nekvalifikovaných.

Mankiw argumentoval jen pomocí agregátních dat. Altonji, Bharadwaj a Lange na VoxEU nyní ukazují výsledky svého vlastního výzkumu na disagregovaných datech.

Celý článek

Přirozenou reakcí na stoupající ceny benzínu je hledání substitutů. V rozvinutém světě to mohou být úspornější auta nebo hromadná doprava. V těch méně rozvinutých zemích přicházejí v úvahu i neotřelejší způsoby.

V indickém státě Rajastán jsou to velbloudi. Tržní ceny velbloudů, které dlouhodobě pruce klesaly kvůli stále dostupnějším motorizovaným dopravním prostředků, se zase začaly zvyšovat. Tím se zvyšuje i motivace chovatelů velbloudy chovat.

Samozřejmě, že masový přechod od traktorů zpět k velbloudům by znamenal výrazný pokles produktivity v zemědělství, takže bude zřejmě lepší, když k němu nedojde. Ale se zdražujicí se ropou má velbloud určitě větší šanci najít si skulinu na trhu, ve které se dokáže uplatnit.

Slovensko je na nejlepší cestě k přijetí eura – výměně slovenské koruny za euro může zabránit už jen prudká změna politického názoru nebo nečekaný finanční kolaps.

Ačkoliv Slovensko bude profitovat z mnoha výhod s eurem spojených, na jedno si budou muset Slováci zvyknout – na mnohem rychlejší změny cen. Ne při samotném přechodu na euro, tam bude dopad s největší pravděpodobností jen malý, ale dlouhodobě v průběhu příštích let.

Doteď cenová konvergence vůči západoevropským zemím probíhala prostřednictvím kurzové apreciace. Tento kanál se uzavře a k dalšímu přibližování bude moci docházet pouze pomocí úprav nominálních cen. Slováci to budou muset vzít jako hotovou věc – je to cena, kterou se rozhodli zaplatit.

Ceny benzínu se v USA za poslední čtyři roky více než zdvojnásobily.

Ceny 92-93 oktanového benzínu v Texasu (individuální záznamy, nikoliv oficiální statistika)

Zdroj: RandomUseless

.Zatímco v krátkém období je poptávka po benzínu poměrně neelastická (při zvýšení cen benzínu lidé sice mají tendenci jezdit méně, ale efekt je dost slabý), v dlouhém období je situace výrazně odlišná.

Projevuje se totiž vliv křížové elasticity poptávky – dlouhodobá poptávka po benzínu je elastická proto, že lidé vyměňují auta za efektivnější. To samozřejmě neudělají hned, ale pokud ceny benzínu rostou jako rostly v posledních čtyřech letech, je spotřeba vozidla při rozhodování o koupě nového vozidla důležitým faktorem.

Poslední čtyři roky stačily k tomu, aby se v USA zásadně změnila poptávka po vozidlech. Lidé vyměňují svá SUV za menší a úspornější (k tomu navíc přispívá i ekonomika stojící na pokraji recese) – a firmy se tomu přizpůsobují. K hitům patří Honda Fit, Toyota Yaris, Ford Focus, ale i hybridní Toyota Prius

Spotřeba prodávaných aut se stále ještě nevyrovná evropským poměrům – 7 litrů mimo město udávaných výrobcem je mezi nehybrydy špičkový výsledek. Zároveň to stíží pozici amerických automobilek, které dlouhodobě na spotřebu nehleděly tak jako japonské nebo evropské značky. Za dalších 10 let ale bude americký vozový park pravděpodobně o dost odlišnější než dnes.

Investoři do větrných elektráren mají skvělý byznys. Ekologické dotace a zajištěné výkupní ceny na mnoho let dopředu udělaly ze stavby větrných elektráren výnosné podnikání.

Nyní se však karta poněkud obrací. Vhodných míst na stavbu větrných elektráren totiž v České republice není mnoho. To si začínají uvědomovat obce, do jejichž katastrů vhodná místa pro stavbu patří.

Z těchto obcí se totiž rázem stávají monopolisté s dominantní vyjednávací pozicí při vyjednávání s investory o stavbě dalších větrných elektráren. Ekonomická teorie ukazuje, že v takovém případě získá veškerou ekonomickou rentu (rozdíl mezi realizovaným a běžným ekonomickým ziskem) právě subjekt s monopolním postavením.

Jak to vypadá v praxi? Investoři musí obcím platit stále více za to, že smějí větrné elektrárny na jejich katastru postavit. Dnes to jsou už statisíce korun ročně za každou vrtuli.

Podle aktualne.cz se postup investorů nelíbí aktivistům, kteří slibování milonů korun označují za korupci. Ve skutečnosti se pouze jedná o transfer peněz ze státního rozpočtu do rozpočtů obcí stojících na větrných místech. Stát uměle vytvořil odvětví, ve kterém lze dosahovat abnormálních zisků. Tyto abnormální zisky nakonec musí nutně skončit v kapsách těch, kteří mají v rukou nejvzácnější zdroje – a těmi jsou v tomto případě povolení k provozu a vhodné místo.

Skoro to vypadá, že Hillary Clinton a John McCain opisují od českých politiků. Oba totiž shodně prohlásili, že chtějí zabránit vysokým cenám benzínu tím, že dočasně zruší federální daň z benzínu. Ta v USA činí poměrně zanedbatelných 18,4 centu za galon, zatímco cena benzínu se například v Illinois pohybuje kolem 3,50 dolaru za galon.

Celý článek

Přestože nerovnost příjmů a koncentrace bohatství v USA v posledních desetiletích rostla, ani zdaleka se nevyrovná situaci v Rusku:

Pokud hledáme nejvyšší příjmovou a majetkovou diferenciaci, USA a rozvinuté státy vůbec jsou špatný tip. Nejvyšší diferenciace je většinou v chudých zemích.

Citovaný odstavec je z výborného komentáře uveřejněného v českém překladu na kavarna.idnes.cz, kam idnes.cz umísťuje mimo jiné články publikované v zahraničním tisku.

Mimochodem, Aleh Tsyvinski učí na Harvardu a je mimo jiné výborným teoretickým ekonomem.

Jak píše Lupa.cz, počet telefonních linek provozovaných SPT Telecom / Český Telecomem / Telefonicou O2 poklesl pod 2 miliony (a to je ten počet ještě pravděpodobně nadsazený):

Zdroj: Lupa.cz

A co na to cech pokladačů telefonních linek? Nic – stejně jako v případě každého jiného upadajícího odvětví naleznou práci jinde.

V posledních desetiletích v USA výrazně narostla příjmová nerovnost. Část nárůstu lze jistě vysvětlit růstem globalizace – vzácný špičkový talent jednotlivců je nyní využitelný v mnohem masovějším měřítku, a protože špičkoví jedinci mají mimořádnou vyjednávací sílu (v podstatě monopol na svůj talent), jsou schopni sklidit většinu z ekonomických rent, které jejich talent vytváří (není teď důležité, jak taková špičkovost vypadá, každopádně musí nabízet něco, co nemůže nabídnout nikdo jiný).

Gregory Mankiw ve svém článku v New York Times přináší jiné vysvětlení, kterým se detailně zabývají Claudia Goldin a Lawrence F. Katz ve své knize The Race Between Education and Technology. Mankiw poukazuje na porovnání technologického rozvoje s rozvojem vzdělávacího systému.

Celý článek

Před rokem a půl vyhlásil mexický prezident Felipe Calderón politiku tvrdého postupu proti drogovým kartelům. Od té doby dochází k častým krvavým střetnutím mezi armádou a ozbrojenými složkami mexické mafie.

Úspěchy nové politiky jsou smíšené a drogové kartely zároveň inovují způsoby boje. Jednou ze strategií je demoralizování nepříliš dobře placených mexických vojáků. Zeta, ozbrojená složka jednoho z kartelů, vyvěšuje transparenty a rozdává letáky, ve kterých hledá "nové zaměstnance". Reklamy drogového kartelu nabízejí podobné věci jako reklamy běžných firem:

Jiné z reklam zase slibují životní pojištění (to se při práci pro mafii může hodit), bydlení pro rodinu a auto dle vlastního výběru. Prostě podobné věci jako nabídka pro střední manažerskou pozici.

Samozřejmě podobná nabídka zaměstnání z úst mafie není právě věrohodná a slouží spíše k demoralizaci armády. Ale není bez zajímavosti, že se mafie uchyluje k podobným strategiím jako firmy při hledání zaměstnanců. Asi si zjišťovali, co funguje :-)).

Prakticky nezpochybnitelná věta z blogu Bohuslava Sobotky:

Toto tvrzení zaslouží rozbor. Dalo by se totiž ještě více zobecnit. Ve skutečnosti by prakticky všichni chtěli, aby daně platili všichni ostatní, jen ne oni sami.

Celý článek

Kritikové koncepce dlouhodobého hospodářského rozvoje poukazují na to, že trvalý (podle kritiků rozuměj nekonečný) růst na konečné Zemi není možný:

Podobně uvažující autoři zřejmě smýšlejí o hospodářském růstu v intencích socialistického světa milionů tun oceli a koksu. Hospodářský produkt a tedy i hodnota spotřeby však (naštěstí) nejsou nejsou primárně o vyrobeném objemu, ale o užitečnosti výrobků. A v rozvinutém světě to dnes do velké míry znamená růst kvality.

Celý článek

O vývozu nezaměstnanosti se mluví zejména v souvislosti s historickými epizodami, kdy se jednotlivé země snažily zlepšit svou exportní pozici pomocí záměrných devaluací měny, tarifních či netarifních opatření, s cílem pomoci domácím odvětvím na úkor zahraničních (politika ožebračení souseda – beggar my neighbor policy).

Zatímco ve výše uvedeném případě se jednalo o vývoz nezaměstnanosti jen obrazně, Německo nyní dotáhlo tuto strategii do zcela reálné podoby. Jeden z historicky nejlepších exportérů nalezl nový vývozní produkt – své nezaměstnané.

Celý článek

Na webu Worse Than Failure přinášejí anekdotickou příhodu o tom, jak jedna nejmenovaná firma chtěla motivovat své programátory a testery k lepší práci.

Firma oznámila, že za každou chybu, kterou tester odhalí a programátor následně opraví, dostane každý z nich 10 dolarů.

První den začali testeři a programátoři tvrdě pracovat na hledání a opravování chyb. Když viděli, že jim byly prémie skutečně připsány, pracovali druhý den ještě tvrději. Třetí den ale přišli na to, že když vytvoří koalici mezi programátorem, který v rámci "vylepšování kódu" zanese do programu "omylem" chybu a testerem, který ji "odhalí", může programátor chybu následně lehce opravit a oba si přijdou na své. Čtvrtý den objem odměn dramaticky narostl. Pátý den na to management přišel a motivační program zrušil.

Pokud zavedete v ekonomickém systému změnu, musíte počítat s tím, že se dočká odezvy v chování jedinců. V makroekonomii to vyjadřuje Lucasova kritika.

Ministr financí Miroslav Kalousek představil návrh nového systému daně z příjmů fyzických osob. Podstatou je superhrubá mzda, ze které se bude odvádět jedna superdaň, zahrnující daně placené zaměstnavatelem, zaměstnancem, i sociální pojištění.

Tomáši Sedláčkovi se návrh líbí, protože činí daňové odvody mnohem přehlednějšími. Přehledné a jednoduše vypočitatelné daně jsou prospěšné všem, možná s výjimkou politiků, kteří se bojí toho, že si lidé najednou uvědomí, kolik ve skutečnosti státu odvádějí.

Celý článek

Standardní beckerovský model kriminality předpovídá, že pachatelé budou mít vyšší motivaci k páchání trestných činů pokud je nižší pravděpodobnost dopadení, nižší očekávaný trest, vyšší očekávaný užitek plynoucí z trestné činnosti a nižší náklady příležitosti.

Strmě rostoucí ceny surovin a drahých kovů na světových trzích poskytují jedinečný exogenní šok pro zkoumání elasticity krádeží drahých kovů vzhledem k očekávanému užitku.

Beckerův model opravdu funguje. V Clevelandu se rozmohly krádeže mědi. Ve Velké Británii zase zloději začali rozebírat olověné střechy na kostelech.

Slovo tunelování (tunneling) se v anglické odborné ekonomické literatuře objevilo někdy kolem roku 2000 a o jeho zpopularizování se pravděpodobně nejvíce zasloužili Andrei Shleifer, Rafael La Porta, Florencio Lopez-de-Silanes, Simon Johnson a Robert Vishny dvojicí článků Tunneling a Investor protection and corporate governance publikovaných v roce 2000 v American Economic Review a Journal of Financial Economics.

Ke cti autorům slouží, že nezatajili český původ slova:

Google Scholar dnes na slovo tunneling nalezne stovky ekonomických článků.

Vědecký výzkum lze provádět dvěma způsoby. Buď máme k dispozici teorii poskytující predikce, které chceme empiricky nebo experimentálně ověřit, nebo při empirickém výzkumu nalezneme zajímavou závislost, a potom se snažíme najít logické zdůvodnění podložené teoretickou argumentací – což může v případě neexistence odpovídající teorie vést až k formulaci teorie nové. Empirie a teorie jdou zkrátka ruku v ruce.

Před časem vzbudil i u nás pozornost článek P. Bakera a D. Hoela zkoumající výskyt leukémie v okolí jaderných elektráren [abstrakt, placená plná verze]. České shrnutí vyšlo na blogu Respektu. Článek samotný nezkoumá žádná data – jedná se o metaanalýzu, tedy shrnutí a souborné vyhodnocené předchozích studií. Přestože jsou autoři se závěry velmi opatrní, nebránilo to řadě lidí v tom, aby studii prezentovali jako důkaz kauzálního vlivu jaderných elektráren na výskyt leukémie.

Celý článek

Andrew Oswald a Hilda Ralsmark zkoumali životopisy mladých asistentů [článek v pdf] na desítce nejlepších ekonomických kateder v USA. Cílem bylo získat hrubou představu o tom, jakým směrem se ubírá potenciální elita ekonomického výzkumu.

Výsledek? Jednoznačně převažuje empirický výzkum. Mezi nejčastější obory se řadí makroekonomie, ekonometrie a labor economics (první dvě oblasti asi nejsou překvapivé, protože se jedná o nejširší oblasti zastoupené v žebříčku, třetí labor economics si už delší dobu buduje silnou pozici).

Má smysl podle výše uvedeného žebříčku orientovat svoje PhD studium? Pokud ano, jak? Je správnější interpretovat silné oblasti jako obory, o které je zájem a na které je tudíž správné se orientovat, nebo naopak hledat mezery na trhu?

Správná odpověď je, že je to celkem jedno. Pokud máme výše uvedenou informaci k dispozici všichni, tržní nabídka se po určitém čase přizpůsobí poptávce. Nejlepší je zůstat při tom, kde cítíte vlastní komparativní výhodu.

Na webu Modern Mechanics vyhrabali předpověď z roku 1968 o tom, jak má vypadat život v roce 2008.

Nejlepší přesné odpovědi? Ta první se týká způsobů placení.

Celý článek

Názory na způsob regulace prostituce se liší. Některé státy jako Nizozemí k prostituci přistupují spíše liberálně a legalizují ji, ve snaze zamezit organizované kriminalitě s prostitucí spojené. Část zemí prostituci určitým způsobem toleruje či ignoruje – vysloveně proti ní nebojují, ale zároveň jí nechtějí dodat punc legality (sem patří i Česká republika). Konečně poslední skupina zemí s prostitucí aktivně bojuje. Podívejme se právě na ně.

Celý článek

Alespoň to tvrdí švýcarská banka UBS.

Celý článek

David Landes napsal knížku, která by se dala nazvat ekonomickými dějinami světa. A jeho cíl není malý – hned v úvodu cituje Paula Samuelsona (1976):

Landes začíná svůj historický exkurz ve starověku. Vysvětluje, jakou roli hrály přírodní podmínky při formování prvních civilizací a proč se nakonec hlavním centrem světového hospodářského a technologického rozvoje stala Evropa – není to proto, že by všechny převratné vynálezy byly poprvé vynalezeny právě v Evropě, ale evropské země je jako první dokázaly masově rozšířit.

Celý článek

Globalizace a související liberalizace mezinárodního obchodu je celkově pozitivním jevem. Pravdou je, že ačkoliv je volný obchod z agregátního hlediska přínosný, mohou být skupiny lidí, které volný obchod poškozuje. Odpůrci volného obchodu argumentují, že volný obchod negativně dopadá zejména na málo kvalifikované lidi – převedením výroby do zemí s levnou pracovní silou může docházet ke ztrátám pracovních míst zejména u méně kvalifikovaných profesí, a méně kvalifikovaní lidé mají také větší problémy najít si nové zaměstnání.

Celý článek

Co dělá člověk, když je mu 77 let a má v kapse Nobelovu cenu? Gary Becker v interview pro univerzitní časopis odpovídá:

Opravdu, Gary Becker chodí pracovat do své kanceláře i o víkendech.

V jednom z posledních dílů (E Pluribus Wiggum) Lisa s Bartem pronikají do principů veřejných financí. Poté, co Homer vyhodí do povětří čtvrť se všemi fast-food restauracemi, sám navrhne, aby město zbudovalo novou fast-foodovou čtvrť.

Maggie, která jako nejmladší už nemá veřejný dluh na koho hodit, se tváří značně uraženě.

Česká cesta k přijetí eura je, jak všichni víme, nejasná. Vláda v současné době uložila téma k ledu, za což ji zastánci přijetí eura kritizují. Existují dobré důvody jak pro rychlé přijetí, tak i pro to, s přijetím moc nespěchat – avšak nemít žádnou koncepci je ta nejhorší varianta. Bohužel i ti, co koncepci mají, většinou rádi zmiňují jen jednu stránku mince (ať už je to rub nebo líc eura).

Jeden argument mi v současné diskusi o rychlosti přijetí eura chybí – a tou je parita, na které by měla být česká koruna vůči euru fixována. Přitom je to argument naprosto klíčový – nastavením směnné parity totiž dojde k největšímu jednorázovému přerozdělení bohatství v České republice od doby kupónové privatizace.

Nastavením parity totiž centrální banka určí, kolik eur získají čeští obyvatelé za své korunové úspory. V každém jiném případě by taková manipulace s peněžní zásobou neměla žádný dlouhodobý reálný účinek (vykompenzovala by se inflací), ale výměna koruny za euro nebude mít na evropskou inflaci prakticky žádný dopad (velikost České republiky je vůči eurozóně zanedbatelná), takže kurz, při kterém výměna měny proběhne, bude mít reálné dopady na bohatství obyvatel.

Celý článek

Protože je spotřební zboží tak levné.

Zatímco se v USA kriminalita v průměru spíše drží na stejné úrovni, počet vloupání do domů vytrvale klesá. Proč? Za tímto trendem je více příčin – experti uvádějí lepší zabezpečení domů (alarmy, detektory, sejfy na cennosti), méně lidí silně závislých na drogách, pozornost sousedů, nebo používání platebních karet místo hotovosti, která potom neleží doma.

Jedna příčina však s velkou pravděpodobností vyčnívá – a tou jsou nízké ceny spotřebního zboží, případně jejich obtížnější zcizitelnost a následná zpeněžitelnost. Běžné věci, kvůli kterým se vykrádají domy – zejména elektronika – jsou dnes tak levné a dostupné, že mizí prostor pro trh ukradeného zboží.

Celý článek

Součástí převzetí Bear Stearns ze strany JPMorgan byla i úvěrová linka ve výši 30 miliard dolarů poskytnutá americkým Fedem na záruky za za špatná aktiva.

Když v roce 1998 byla v krizi ruská ekonomika, získala od Mezinárodního měnového fondu úvěrovou pomoc ve výši 22,6 miliard dolarů.

Jak už jsem zmiňoval včera, převod Bear Stearns do rukou JPMorgan ještě není definitivní. Dohodnout se toho musí ještě hodně.

Jednou z důležitých věcí, která se ještě může změnit, je i konečná cena. Je možné, že pokud budou akcionáři hodně protestovat, bude muset JPMorgan připlatit. Další alternativou je (docela reálná) možnost, že přijdou i konkurenční nabídky, které bude muset JPMorgan odrážet.

Trh takovou možnost zcela určitě nezavrhuje. V průběhu včerejška se totiž akcie Bear Stearns obchodovaly kolem 6 dolarů za kus.

Se zajímavou hypotézou, proč cena akcií Bear Stearns nespadla na ony 2 dolary, které nabídla JPMorgan, přišel Felix Salmon na Portfolio.com. Cena akcií se drží výše, protože akcie skupují věřitelé Bear Stearns, kteří se bojí, že by převod nemusel dopadnout.

Pokud totiž obchod proběhne podle plánu, přejdou závazky Bear Stearns na JPMorgan, což by se věřitelům velmi líbilo. Skupují proto sami akcie od stávajících akcionářů, aby si převod sami odhlasovali. Akcie sice nakupují s vědomím, že na nich tratí, ale pokud si tím zajistí své vlastní pohledávky, v konečném důsledku na tom vydělají.

Celá tato myšlenka sice zní zajímavě, má ale jeden háček, a tím je problém černého pasažéra. Pokud je věřitelů hodně a s malými pohledávkami, bude každý spoléhat na to, že ztrátový nákup akcií provede jiný z věřitelů. Pokud by se dohodli a každý nakoupil část, byli by na tom celkově lépe, ale protože je takováto koordinace těžko proveditelná a vymahatelná, nakonec většinový podíl neskoupí. Potřebovali by buď dominantního věřitele nebo organizátora, který by nákup koordinoval, a na jeho sehnání není moc času.

Investiční firma Bear Stearns se minulý týden stala obětí bankovního runu, ze kterého ji likviditní injekcí vytáhl až americký Fed prostřednictvím úvěru poskytnutého JP Morgan. Bear Stearns byl těžce zasažený krizí na hypotečním trhu a klienti firmě prostě přestali důvěřovat – během dvou dnů z ní vybrali 17 miliard dolarů a odčerpali jí tak veškerou likviditu.

Tady však celý příběh nekončí, vlastně teprve začíná. Bear Stearns možná jen chyběla likvidita (přeci jen subprime hypotéky tvořily jen malou část jejich portfolia). To, zda byla i nesolventní, se ukáže až časem. Akce Fedu však zaváněla bailoutem – tedy snahou o záchranu nesolventní firmy s cílem stabilizace celého bankovního systému.

Celý článek

Občas se na internetu vyskytne článek tak nesmyslný, že každá jednotlivá věta je buď smyšlená nebo nelogická. Dnes se takový článek objevil z pera Jana Čulíka na jeho Britských listech. Sám článek by nestál za zmínku, ale zde poslouží alespoň k rozboru makroekonomické situace České republiky. Pojďme na to, větu po větě.

Celý článek

Letní čas byl původně vymyšlen kvůli úspoře energie. Posunutím hodinek o hodinu napřed způsobíme, že večer je déle světlo a ráno (když ještě spíme) se později rozednívá, takže celkově vynaložíme méně na umělé osvětlení.

Přechod na letní čas všek nemusí být spojen jen s úsporami energie. Wall Street Journal přináší studii Matthewa Kotchena a Laury Grant [původní článek], která analyzuje spotřebu energie v Indianě. V tomto státě na letní čas ještě před dvěma lety přecházelo pouze 15 z 92 okresů (counties), takže porovnání změn ve spotřebě energie mezi těmito okresy představuje téměř ideální přirozený experiment.

Celý článek

Lev bez hřívy poznamenává k mému předchozímu příspěvku o oscarovém hlasování:

Má pravdu, Arrow je mrcha. Pro nezasvěcené, Arrow's impossibility theorem zjednodušeně říká, že žádný demokratický volební systém, který splňuje několik základních podmínek, nemůže generovat jednoznačné rozhodovací pravidlo, podle kterého by společnost jako celek měla vybírat z alternativ a které by zohledňovalo preference jednotlivců "rozumným" způsobem.

Zajímalo by mě ale, jestli se lze změnou mechanismu v daných podmínkách přiblížit "ideálnímu" stavu. V konkrétním oscarovém případě probíhá hlasování metodou předvýběr -> 5 kandidátů -> výběr. Jednou z implikací teorie společenské volby (kam Arrow podstatným způsobem přispěl) je i skutečnost, že výsledná volba může záviset na zvoleném mechanismu.

Celý článek

Představme si, že se dvě významné firmy (A a B) na určitém trhu chtějí sloučit a třetí, ještě významnější firma (C) začne veřejně vyhlašovat, že by sloučení mohlo ohrozit tržní konkurenci a že by se mu mělo zabránit. Co z toho lze vysledovat? Je konkurence skutečně v ohrožení?

Předně je třeba si uvědomit, že ekonomické subjekty nemají zájem poskytovat pravdivé informace, pokud je to v jejich neprospěch. Za vytváření mechanismů, pomocí kterých lze ekonomické subjekty motivovat k pravdivosti (tzv. revelation principle) byla ostatně v loňském rice udělena Nobelova cena za ekonomii.

Zároveň platí, že čím je na trhu menší konkurence, tím více mohou zbývající subjekty uplatňovat monopolní sílu a dosahovat vyšších zisků.

Současnou situaci na výše zmíněném trhu bychom mohli označit jako monopol s konkurenčním okrajem – jeden dominantní hráč C spolu s několika většími firmami (kam patří i A a B) a tisíci drobnými firmami. C je však na trhu určujícím subjektem.

Pokud by se však firmy A a B spojily, vznikl by druhý velmi silný hráč a z trhu by se tak potenciálně stal duopol s konkurenčním okrajem. Celkový monopolní zisk odvětví přitom bývá v takovém případě obvykle nižší. Firma C by tak přišla o část svých zisků.

Nejlepší obranou je útok, a tak se firma C rozhodne proti spojení bojovat. Těžko však může veřejně vyhlásit: "Zabraňte spojení A a B, protože by se tím zvýšila konkurence!" Firma C dobře ví, že největší šanci bude mít, když veřejnost a příslušné antimonopolní úřadu naopak dojdou k závěru, že by se sloučením mohla konkurence snížit.

Jak to vypadá v praxi? Dobře víme, že se Microsoft již několik týdnů snaží ovládnout Yahoo!. Potenciálně může dojít ke spojení dvou významných firem na trhu a obava ze snížení konkurence tak může být namístě. Do takového obrázku však nezapadá urputná snaha Googlu přesvědčit všechny zainterestované strany o tom, že by spojení skutečně negativní dopady na konkurenci mělo. Pokud by to byla pravda, měl by být Google naopak rád.

Reakce Googlu je tak nejlepší zárukou toho, že antimonopolní úřady mohou případné sloučení Microsoftu a Yahoo! (pokud by k němu mělo skutečně dojít) klidně odkývat. Tržní konkurenci to nepoškodí (zda to nepoškodí samotné fúzující firmy je samozřejmě zcela jiná kapitola).

Volba prezidenta je za námi, a tak se snad lidé dokážou zase vrátit k normálním činnostem. V posledních týdnech měla neuvěřitelná řada lidí potřebu emotivně vyjádřit svůj názor, vzduchem létaly pomluvy a nesmyslné argumenty a o fakta se nikdo nestaral.

Jistý Martin Martínek na stránkách Britských listů měl v téměř konspirativním článku na Britských listech potřebu sdělit, že v našich prezidentských volbách "nejde o prezidenta, ale jde o něco mnohem zásadnějšího a vážnějšího. ... Jde o charakter euroamerické politiky." Martinu Martínkovi bychom měli vysvětlit, že euroamerické politice je volba českého prezidenta celkem lhostejná.

Tento příspěvek ale vznikl z jiného důvodu. Martínek totiž nechápe, proč Švejnara volili také komunisté. O tom, že pro komunisty byl Jan Švejnar jen figurka na šachovnici a volili ho jen v momentech, kdy bylo jasné, že nebude zvolen, víme všichni – jiný důvod neexistoval. Martínek však má zapotřebí dát vše do souvislosti s CERGE-EI, které Švejnar spoluzakládal a kde má stále významné slovo:

Martínek je úplně mimo. CERGE-EI a Centrum pro ekonomiku a politiku jsou dvě nesouvisející instituce. CEP je think-tank s politickou agendou (má to ostatně v názvu), CERGE-EI je vzdělávací instituce, která se zaobírá výzkumem v oblasti ekonomie. CERGE-EI neprovádí "odpovědnou politiku v oblasti ekonomie" vůči nikomu (bylo by ostatně zajímavé zjistit, co si Martínek pod takovou odpovědnou politikou představuje). Většina profesorského sboru je ze zahraničí, většina studentů je ze zahraničí a cílem výzkumu je publikace v zahraničních časopisech. Úvaha o tom, že by CERGE-EI mělo někomu pomáhat přihřívat českou politickou polívčičku, je absurdní.

Chcete napsat empirický článek, ale máte málo dat? Nevadí, i s malým počtem pozorování se dá prorazit. Jen to chce přijít s něčím zajímavým. Blanchard, Lopez-de-Silanes a Shleifer mají článek z roku 1994 (What do firms do with cash windfalls? [abstrakt a zaheslované pdf]), ve kterém používají pouhých 11 pozorování, ze kterých byli schopni vytvořit 12 tabulek.

Takže to opravdu jde, dokonce v Journal of Financial Economics. Pro začátek vědecké kariéry se ale doporučuje spíše tradičnější postup. S jedenácti pozorováními ve dvanácti tabulkách přeci jen lépe uspějete, když se jmenujete Blanchard nebo Shleifer...

Nakladatelství Albatros vydalo poslední díl série o Harry Potterovi. Aby předešlo cenové přestřelce vedené hlavně supermarkety, distribuovalo knihu jen do zavedených knihkupectví. Ta si totiž stěžovala, že na předchozích dílech nevydělala tak, jak by si představovala, protože nemohla cenově konkurovat hypermarketům, nabízejícím knihy v rámci akčních nabídek za výrazně nižší ceny.

Tesco však knihu odněkud sehnalo a začalo ji nabízet samo o padesátikorunu levněji. Albatros neváhal a podal trestní oznámení. Ačkoliv není jasné, zda Tesco nezískalo knihu přes třetí stranu, která při tom porušila nějakou smlouvu s Albatrosem, Albatros si při své akci podnikal velmi neopatrně a stal se sám předmětem vyšetřování.

Celý článek

Někteří poslanci, nejhlasitěji David Rath, dávají najevo, že tajná volba prezidenta zavání korupcí a hlasy se budou kupovat. Je taková úvaha racionální?

Celý článek

Kritérií, jak posuzovat úspěšnost odborných článku, je mnoho. Jedním z nich je i počet citací a jednou z databází, z nichž lze údaje čerpat, je i RePEc (Research Papers in Economics), volně přístupná databáze citací více než půl milionu článků.

RePEc pravidelně zveřejňuje seznamy nejcitovanějších článků. Jak vypadá seznam těch historicky nejúspěšnějších?

Zákon nechtěných důsledků zachycuje situace, kdy původně dobře myšlený čin má tak silné vedlejší účinky, že výsledný efekt je zcela opačný než ten zamýšlený. V životě se se zákonem nechtěných důsledků setkáváme poměrně často – někteří lidé vybírají zkratky neznámými místy, aby jim nakonec cesta trvala mnohem déle, jiní zase jedou přes celé město, aby ušetřili několik korun, zatímco utratí mnohem víc za benzín.

Zdaleka největší oblastí uplatnění zákona nechtěných důsledků jsou však vládní politiky. Zatímco většina lidí se ze svého neefektivního chování poučí, v případě státu je to jiné. Protože stát používá cizí peníze na financování cizích potřeb a je snadným terčem nejrůznějších zájmových skupin, zpravidla jej nic netlačí k efektivitě.

Celý článek

Na začátku 20.let minulého století začali podnikatelé v USA uvažovat nad novou službou – rozhlasovým vysíláním. Narazili však na zdánlivě neřešitelný problém – jak přimět zákazníky, aby za rozhlasové vysílání platili?

Rozhlasové vysílání je klasickým příkladem problému černého pasažéra – firma nabídne svým zákazníkům ekonomický statek, který však mohou využívat i všichni ostatní, bez ohledu na to, zda zaplatili či ne (uvažme, že v tehdejší době nebyly šifrované kanály technologicky možné a masový rozvoj kabelového rozhlasu taktéž ne).

Firmy si tak lámaly hlavu, jak udělat z rozhlasového vysílání rentabilní podnikání. Problém zašel tak daleko, že tehdejší ministr obchodu prohlásil, že nevidí žádnou praktickou možnost, jak přimět posluchače za příjem vysílání platit. Někteří se domnívali, že nakonec bude muset rozhlasové vysílání poskytovat stát.

Problém se nakonec vyřešil na tehdejší dobu nečekaně, i když dnes takové rešení nikoho nepřekvapí. V roce 1922 začalo AT&T s rozhlasovým vysíláním s vkládanou reklamou. Rozhlasové vysílání tak velmi rychle dosáhlo obrovského rozmachu a stačilo přitom málo – jen najít vhodný obchodní model. I dnes je nešifrované televizní a rozhlasové vysílání poskytované soukromými subjekty zcela dominantní.

Proč o tom píšu? Protože ve stejné situaci se dnes nachází filmový a hudební průmysl. Masovému kopírování audiovizuálních děl nelze v současném světě zabránit ani marnými pokusy o technickou ochranu záznamu, ani exemplárními tresty uvalovanými na několik jedinců. Stejně tak jsou zbytečné i hlasy volající po tom, aby vláda více kontrolovala datové toky na internetu.

Ve skutečnosti stačí najít nový obchodní model. Filmový a hudební průmysl k tomu pomalu spěje, a to přes veškeré stížnosti a se strnulostí sobě vlastní. I my budeme mít nakonec přístup ke většině audiovizuálního obsahu buď bez placení nebo za paušál. Schválně neříkám, že zdarma, protože náklady nakonec někdo zaplatit musí. Platby budou ale probíhat jinými kanály a filmový a hudební průmysl si nakonec přijde na své. Možná, že už to nebude tolik, co dříve, ale stále dost na to, aby i nadále fungoval.

Americké univerzity umějí spravovat svůj finanční majetek velmi dobře a všem z nejbohatší padesátky se podařilo svůj majetek mezi roky 2006 a 2007 výrazně rozmnožit (samozřejmě nejen díky dobrým investicím, ale i díky nezanedbatelným darům). Na špičce se dlouhodobě drží Harvard University, která svých 29 miliard dolarů investičního portfolia za rok zhodnotila na 35 miliard. S odstupem následují Yale, Stanford a Princeton.

University of Chicago se vyhoupla na 13.místo s 6,1 miliardami dolarů. Pro zajímavost, Princeton University v současnosti vlastní finanční majetek ve výši 1,9 milionu dolarů na jednoho studenta.

Univerzity často mají svoje vlastní dceřiné investiční společnosti, které portfolio spravují. Obzvláště Harvard Management Company je dobře známá – jen samotná investiční společnost má 200 zaměstnanců. Zajímavá je poměrně riskantní strategie HMC – 45% portfolia je uloženo v akciích.

Obrovská finanční portfolia, která dnes nejlepší univerzity vlastní, tak trochu zpochybňují smysl velmi populárních darů ve prospěch své alma mater. Mezní užitek darovaných peněz pro univerzitu je totiž v situaci, kdy už univerzita má na účtech desítky miliard, velmi malý. Kromě toho investiční strategie orientovaná na akcie napovídá, že se jedná o dlouhodobé investice a že univerzita nemá zájem velkou část peněz v blízké době utratit.

Bez ohledu na mezní užitek finančních darů se však daří univerzitám získávat prostředky tímto způsobem čím dál lépe.

Někdy nemají vědci co dělat, a tak si hledají výzkumná témata pro zpestření. Většinou z toho vyjdou ptákoviny, občas něco zajímavého.

Wojciech Kopczuk z University of British Columbia a Joel Slemrod z University of Michigan se nechali inspirovat pozorováním, že v prvním týdnu roku 2000 zemřelo v newyorských nemocnicích o 50,8% lidí více, než v posledním týdnu roku 1999. Podle New York Times se lidé tak těšili na Nový rok 2000, že se dokázali udržet při životě o něco déle, aby ho zažili ... a pak klidně mohli umřít. A výzkumný úkol byl na světě. Výsledkem byl článek "Dying to Save Taxes: Evidence from Estate Tax Returns on the Death Elasticity" [pdf]

Kopczuk a Slemrod prošli stávající literaturu a zjistili, že bylo dříve doloženo, že lidé ochotně posouvají datum svatby, pokud je očekávána změna v daňových podmínkách. Podobně je to například s rozením dětí. A když to jde z rozením dětí, jde to i s umíráním?

Existují články, které dokumentují, že Židé umírají méně v týdnu před pesachem (obdobou židovských Velikonoc) než po něm. Podobně Číňané umírají výrazně méně před významnými svátky než po nich. Úvaha je ta, že se lidé na svátky natolik těší, že se jim ještě nechce umřít, a tím také dokážou smrt oddálit.

Kopczuk a Slemrod si řekli, že když takhle mohou fungovat svátky, mohou podobně fungovat i finanční motivátory. Jejich hypotéza tedy zní, že pokud se bude blížit změna daňového systému snižující dědické daně, budou se umírající snažit dožít výhodnějšího daňového systému. Podstatou je altruismus v rodině a snaha odkázat potomům co největší jmění.

Co autoři zjistili? V době kolem daňové reformy každá potenciální daňová úspora ve výši 10.000 USD zvyšuje pravděpodobnost dožití se nového systému o 1,6%. Zdálo by se, že když lidé mají tu správnou motivaci, dokáží alespoň částečně ovlivnit dobu dožití. Důchodová elasticita smrti je tak nenulová. Autoři však přiznávají, že ve skutečnosti možná nejde o skutečnou elasticitu, ale jen falšování úmrtních listů pozůstalými ve snaze ušetřit na daních. A konečně také nevíme, jak moc museli autoři kopat v datech (tedy provozovat data-mining), aby požadované výsledky získali.

Ať už je skutečnost jakákoliv, museli si autoři alespoň užít dost legrace při prezentování výsledků na seminářích.

Vláda schválila způsob odškodnění církví za zabavené majetky. Kromě vrácení půdy má jít o finanční náhradu o současné hodnotě 83 miliard korun, která se rozloží do 60 ročních splátek ve výši 4,3 miliardy. To odpovídá úrokové sazbě z dluhu ve výši 4,85% a celkové výplatě zhruba 270 miliard korun.

O tom, jestli je vyplacená částka nízká nebo vysoká, je obtížné spekulovat. Stejně tak je obtížné říci, jestli je úroková sazba nízká nebo vysoká – Česká republika nemá s takto dlouhodobými závazky zkušenosti. Vůbec první emise padesátiletých dluhopisů proběhla v listopadu 2007 a dosáhlo se u ní průměrné úrokové míry právě 4,85%, ale z jedné emise těžko hodnotit. Střednědobé dluhopisy se české vládě každopádně daří emitovat s nižší úrokovou sazbou.

Co je však zvláštní, je právě volba takového dlouhodobého splácení. Vládní politika (a to kteréhokoliv státu) je časově nekonzistentní a mění se ještě rychleji, než se střídají politické strany.

Vláda zvolila vyrovnaní se s církvemi proto, aby dokončila odluku od státu. Výplata 4,3 miliard po dobu 60 let by měla být posledním závazkem vlády vůči církvím (spolu s dobíhajícími platbami za jednotlivé kněží). Představme si ale situaci v roce 2067, který by měl být posledním rokem splácení dluhu. Spokojí se církve s tím, že v roce 2067 získají několik miliard a v roce 2068 již náhle nic?

Situace bude podle mého velmi připomínat situaci s autorskými právy. Kdykoliv se blíží doba vypršení zajímavých práv, zajistí si filmový a hudební průmysl prodloužení ochranné lhůty o další desítky let. Nevidím důvod, proč by se církve měly chovat jinak, a to i kdyby jejich představitelé tvrdili opak – za 60 let už budou stejně rozhodovat jiní.

I z toho důvodu by mělo být odškodnění církvi provedeno mnohem rychleji.

V souvislosti s událostmi posledních dvou týdnů, kdy řada světových akciových trhů prudce oslabila, se objevily hlasy, že globalizace a rozvoj informačních technologií dnes dělají světové finanční trhy zranitelnějšími než dříve. Šok na v jedné zemi se během minut přelije po celém světě, a tím se celá finanční krize prohloubí. Není to pravda.

Celý článek

To je hlavní zpráva dne. Ke snížení úroků na 3,5% došlo mimo běžná zasedání Federal Open Market Committee, tedy pravděpodobně v reakci na včerejší poklesy cen na světových akciových trzích (v USA byl Martin Luther King Day, takže se neobchodovalo).

Nutno podotknout, že trh výrazný pokles sazeb očekával, jak je patrné z grafu. Překvapivé je tedy spíše to, že k poklesu došlo už nyní a teď jsou všichni zvědaví na to, co se bude dít na pravidelném meetingu.

Pravděpodobnostní rozdělení očekávané úrokové sazby stanovené na zasedání FOMC na konci ledna

Zdroj: Federal Reserve Bank of Cleveland

Fed tak zřejmě reaguje na prudce rostoucí obavy z recese, která však už zřejmě tak jako tak nastala. Recesi tak nezabrání, ale alespoň ji chce zmírnit, podobně jako v roce 2001.

Problémem by pro Fed mohla být inflace, která se za poslední rok vyhoupla ze 2% na 4%. James Hamilton na Econbrowseru se inflace nebojí. Inflace byla v posledním roce tažená hlavně potravinami a surovinami, a to jsou zaprvé externí šoky, se kterými nejde pomocí monetární politiky moc dělat, a zadruhé vykazují nižší autokorelaci a tedy i menší pravděpodobnost, že budou nadále pokračovat. Úrokové míry na desetileté dluhopisy se pohybují pod 4 procenty, takže vysokou inflaci neočekává ani trh. Všichni věří, že dnešní Fed umí pracovat lépe než Fed ve stagflačních 70.letech, a tedy doufejme, že tomu tak skutečně je.

Snížení úroků jistě pomůže akciovému trhu a také trhu s nemovitostmi. Domnívám se však, že obavy, že další pokles trhu s nemovitostmi výrazně ovlivní spotřebitelskou poptávku, jsou nadhodnocovány – přestože nemovitost představuje velkou část kapitálu domácnosti, snížení její ceny nemá tak velký dopad jako snížení hodnoty jiných aktiv, protože zároveň klesají i ceny ostatních nemovitostí. A pokud byly ceny nemovitostí nadhodnocené, tak je pokles cen vlastně pozitivní záležitostí.

Na další pokračování vývoje si musíme počkat do konce ledna, kdy je pravidelné zasedání FOMC. Uvidíme také, jak na snížení amerických sazeb zareaguje Evropská centrální banka.

V roce 1971 byla IBM americkou firmou s největší tržní kapitalizací. Dnes je žebříček o dost odlišný.

Celý článek

Tak si to představují v Egyptě. Poslanci egyptského parlamentu chtějí přijmout zákon, podle kterého by Egypt vyžadoval poplatky za kopie uměleckých předmětů. Zákon by platil celosvětově a vztahoval by se například i na Chufuovu pyramidu, postavenou v 26.století před naším letopočtem.

Egyptská vláda tak k dokonalosti dohání debaty o tom, zda mají autorská práva trvat ještě 50, 70, či 90 let po smrti autora. A pro jistotu si výtěžek ponechá do své kapsy. Není však jasné, jak by chtěl Egypt poplatky v zahraničí vymáhat.

Egyptští poslanci argumentují tím, že z egyptských památek (údajně neoprávněně) těží jiní – například do Las Vegas přijíždí ročně 35 milionů návštěvníků, aby se mimo jiné podívali na kopie luxorských památek, zatímco do Luxoru zavítá "jen" 6 milionů lidí ročně. Peníze mají prý jít na opravu památek, tahle představa je však iluzorní – případné příjmy jen uvolňují prostředky původně určené na správu památek, které by nově pokryly jiné náklady egyptského státu.

Kdyby se egyptská vláda raději snažila zpříjemnit návštěvu Egypta, aby turisté například nemuseli jezdit na prohlídku historických míst s ozbrojenými eskortami, vydělala by jistě mnohem více. Je smutné, že země s jedním z největších kulturních dědictví lidstva se musí uchylovat k tak absurdním návrhům místo toho, aby se postarala o efektivní správu a využití svého kulturního fondu.

Milton Friedman přišel v roce 1957 s teorií, že lidé neodvozují svou spotřebu od výše svých aktuálních příjmů, ale od výše očekávaných příjmů v průběhu svého života. V dobách, kdy je příjem vyšší, by měli lidé spořit, a úspory utrácet v obdobích, kdy jsou příjmy nižší. Tahle teorie, rozpracovaná v řadě modelů, získala název hypotéza permanentního příjmu (permanent income hypothesis).

Myšlenka je to velmi jednoduchá, ale naráží na spoustu empirických pozorování, které ji zdánlivě jasně vyvracejí. Jedním z těchto pozorování je i skutečnost, že domácnosti, ve kterých jsou manželé kolem 55-60 roku věku, začínají prudce snižovat výdaje za jídlo. To je podle hypotézy permanentního příjmu úplně špatně – lidé by si měli v průběhu života naspořit dostatek peněz na to, aby se alespoň v jídle nemuseli příliš uskrovňovat.

Celý článek

Americké primárky se blíží, již 3.ledna se začíná v Iowě. Systém výběru kandidátů na prezidenta u obou hlavních stran je zvláštní. Kandidáti procházejí posloupností primárních voleb v jednotlivých státech USA, které určí, který z kandidátů bude daným státem podpořen na celonárodní konferenci v létě 2008. První primárky se konají již zmíněného 3.ledna v Iowě, a poslední až v červnu. Všeobecně se má za to, že výsledky počátečních voleb ve velké míře ovlivňují rozhodování voličů ve státech, kde se primárky konají později. Ve státech jako jsou Iowa nebo New Hampshire, ačkoliv jsou jinak poměrně bezvýznamné, tak má volební kampaň nesmírnou intenzitu.

Celý článek

Když není inflaci jak měřit.

Další pokračování z nekonečného seriálu o devastaci Zimbabwe přináší BBC news. Poté, co Robert Mugabe nechal zmrazit ceny, aniž by sanoval monetární politiku, došlo k jedinému možnému scénáři – obchody zejí prázdnotou, protože se do nich výrobcům nevyplácí dodávat. Zimbabwský statistický úřad tak čelí problému, jak vypočítat míru inflace, když v obchodech není zboží, podle které by šla inflace určit.

Chybějí i základní potraviny, které se však vesele prodávají na černém trhu za mnohonásobky oficiálně zmrazených cen, a to bez ohledu na vysoké tresty, které zúčastněným hrozí. Statistický úřad by tak mohl převzít ceny z černých trhů, ale jak Mugabemu zdůvodnit vytvoření cenového indexu z dat, které oficiálně neexistují?

Zmrazení cen je prakticky vždy kontraproduktivní. Žádná vláda nedokáže černému trhu zabránit a sankce jen dále zvyšují ceny, protože si prodávající do cen zahrnou rizikovou přirážku spojenou s nebezpečím potrestání. Kupujícím se navíc dále zvyšuje skutečná (stínová) cena o vlastní rizika a obtíže spojené s pololegálním obchodováním. To skutečnou míru inflace jen dále zvyšuje. Oficiálně udávaná míra inflace změřená ze silně nedostatkového zboží tak skutečnou inflaci značně podhodnocuje.

V roce 1919 byl John Maynard Keynes z volného obchodu nadšený:

V roce 1933 ale bylo vše jinak:

Velká hospodářská krize Keynese silně ovlivnila. Naštěstí dnes žijeme ve světě, kde většina zemí Keynesovu změnu názoru nevyslyšela.

Anketa u článku na aktuálně.cz, týkajícího se úvah o regulaci maloobchodních řetězců, se ptá, zda je třeba regulovat řetězce. Téměř 80 procent lidí zaškrtlo možnost "Ano, jinak by zničily dodavatele a pak si mohly dělat se zákazníky cokoliv".

Bylo by zajímavé zjistit, co by řetězce se zákazníky dělaly, kdyby skutečně dodavatele zničily. Pravděpodobně by pořádaly dny otevřených dveří v prázdných supermarketech, do kterých by nebylo co dodávat.

Maloobchodní řetězce ve skutečnosti nemají jediný důvod likvidovat dodavatele – tím by jen snížili konkurenci na dodavatelském trhu a umožnili ostatním dodavatelům, aby se vůči nim chovali monopolně. Ano, řetězce budou s dodavateli vyjednávat opravdu tvrdě (a také to tak dělají). Ale o skutečnou likvidaci rozhodně nemají zájem.

Je obdivuhodné, že redakce aktuálně.cz vyplodila anketní odpověď, která obsahuje tak fatální logický protiklad.

Zároveň ale tenhle příklad ukazuje, jak malou vypovídací schopnost mají takové ankety. Výsledky jakoby naznačují, že téměř 80% respondentů cítí určitou sociální zodpovědnost vůči dodavatelům a jsou ochotni platit vyšší ceny za potraviny výměnou za to, že řetězce umožní dodavatelům dosáhnout vyšších zisků. Realita je ale taková, že velká většina lidí dává při nakupování primární důraz na cenu bez ohledu na to, jak daný řetězec jedná se svými dodavateli.

A pokud si mám udělat představu o skutečných pohnutkách lidí na základě výsledků ankety nebo na základě reálného nákupního chování, jednoznačně volím druhou možnost.

Protože záleží na geografii.

Alex Tabarrok na Marginal Revolution upozorňuje na zajímavý jev z oblasti ekonomické geografie. Gregor Smith totiž přišel na to [pdf], že japonská Phillipsova křivka vypadá jako Japonsko.

Náhoda? John Palmer z EclectEcon vzápětí přišel na to, že kanadská Phillipsova křivka vypadá jako Kanada. Alex sice poznamenává, že se oba výzkumníci pravděpodobně zbláznili, protože každý ví, že podle Marshallovské makroekonomie musí Phillipsova křivka vypadat jako Marshallovy ostrovy, ale není nic snažšího než vyvrátit Alexovo tvrzení dalším průkazným faktem.

Měsíční data pro Českou republiku skutečně geografickou závislost tvaru Phillipsovy křivky dokládají. Trochu to kazí jen malý výlet do Bratislavy a také nejnovější data úplně vpravo. Možná ale má Phillipsova křivka i prognostickou schopnost a naznačuje, že Češi brzy zaútočí na Tatry.

Tematicky srovnané nejznámější ekonomické blogy přináší Portfolio.com (via blog Café Hayek, který patří do blogovací mafie na hayekovské George Mason University).

Slovenský blog Radostná veda přináší rozhovor s Ľubošem Pástorem.

Ľuboš Pástor bezesporu patří mezi Čechy a Slováky, kteří to v ekonomii dotáhli nejdále. Je profesorem na Graduate School of Business na University of Chicago a jeho příklad ukazuje, že i našinec má šanci prorazit.

Maraton sice zaběhnu líp než Ľuboš, ale zase bych chtěl mít jeho publikace ;-).

United Auto Workers (UAW), odborová organizace sdružující zaměstnance v americkém automobilovém průmsylu, se (snad konečně) dohodla s General Motors na podmínkách, za kterých dojde k vyrovnání naakumulovaných budoucích závazků vyplývajících z lékařské péče, kterou je General Motors povinna hradit podle současných dohod. Závazky, jejichž diskontovaná současná hodnota je odhadována zhruba na 50 miliard dolarů, táhly General Motors nezadržitelně ke dnu. Že k dohodě nakonec dojde, bylo jasné dlouho předem (nikdo neměl zájem poslat General Motors do konkurzního řízení), otázkou jen bylo, jaké budou podmínky vyrovnání.

Podle současného návrhu by mohla UAW získat zhruba 17% podíl v General Motors. Stala by se tak největším akcionářem koncernu.

Ačkoliv vlastnický podíl dává UAW možnost výrazně promlouvat do řízení firmy nejen z pozice zástupců zaměstnanců, ale i spoluvlastníků, možná by šéfové odborů měli začít přemýšlet nad tím, jak diverzifikovat investiční portfolio – už v zájmu svých zaměstnanců. Riziko různých důchodových fondů řízených zaměstnavatelem a podobných budoucích závazků zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům spočívá v tom, že krach zaměstnavatele dopadne na zaměstnance hned dvakrát – přijde o práci a zároveň se s velkou pravděpodobností rozplynou i budoucí pohledávky za zaměstnavatelem.

Dohodou mezi UAW a General Motors si zaměstnanci v tomto směru moc nepomohli – budoucí závazky převzala místo zaměstnavatele organizace, jejíž prosperita teď na prosperitě zaměstnavatele přímo závisí. Takhle se vyvážené investiční portfolio nebuduje.

James Heckman (2000), Roger Myerson (2007), Gary Becker (1992), Robert Lucas (1995). Chybí už jen Robert Fogel (1993). Fotografie z pondělní tiskové konference

Autor: Fernando Perez

Letošní laureáti Ceny Švédské centrální banky za ekonomii jsou trochu překvapující, i když si cenu rozhodně zaslouží.

Proč překvapující? Zaprvé – rozhodně nepatřili mezi často zmiňované horké kandidáty. Zadruhé – ačkoliv pracovali ve stejné oblasti, nikdy úzce nespolupracovali. Zatřetí – mechanism design je oblastí, která v současné době není předmětem primárního zájmu. Začtvrté – za související oblast teorie her získali Aumann a Schelling Nobelovu cenu před dvěma lety.

Celý článek

Leonid Hurwicz z University of Minnesota, Eric Maskin z Princeton University a Roger Myerson z University of Chicago. Komise ocenila jejich teoretickou práci v oblasti mechanism design.

Robert Mugabe nejprve rozvrátil fungující ekonomické vztahy rozsáhlým znárodňováním. Díky administrativním úpravám měnového kurzu vytvořil kastu privilegovaných, kteří mají přístup k levným dolarům. Nadměrným tisknutím peněz roztočil inflační spirálu, která znehodnotila veškeré úspory v domácí měně. Nyní se snaží inflaci zastavit zmrazením mezd a cen v obchodech.

Důsledek? Obchody zejí prázdnotou, protože výrobcům se do nich nevyplatí dodávat. To ještě více šroubuje ceny na černém trhu – skutečná míra inflace se tak nesníží. Důsledek číslo dvě – vládě vyschly daňové příjmy z DPH, protože se v obchodech žádné zboží neprodává. A vláda dál tiskne peníze, aby pokryla své výdaje.

Přitom zastavení emise nových peněz je jediným způsobem, jak hyperinflaci zarazit – hyperinflační spirály jako ta v Zimbabwe jsou vždy jedině peněžním jevem. Takový krok bude bezpochyby bolet – ale jeho odkládání celou věc jen zhoršuje. Ovšem i když bude proveden, není vůbec jasné, jak chce Mugabe zbídačenou zemi dále vést. Vzhledem k tomu, že se současná elita nebude chtít svých výsad jen tak lehce vzdát, má Afrika zaděláno na další občanskou válku.

Tuhle zprávu zaregistrovali všichni, kdo alespoň přičichli k technologiím. Apple se po dvou měsících prodeje svého (dosti drahého) iPhonu rozhodl k ojedinělému kroku a iPhone razantně zlevnil (z 599 na 399 dolarů). Finanční trh tomu porozuměl tak, že se iPhonu zase tak nedaří a poslal akcie Apple směrem dolů (už druhý den ale zase byly všechny ztráty srovnány, tohle mohla být skvělá příležitost pro insider trading). Obrovskou bouři nevole ale zlevnění iPhonů vyvolalo u spotřebitelů. Z opěvovaného Applu se stal symbol korporátní zvůle a zlevnění bylo pochopeno jako podvod na zákaznících.

Steve Jobs zareagoval bryskně a všem, kteří si koupili iPhone před zlevněním, slíbil stodolarový kredit na nákup Apple produktů. Tím masy zákazníků (alespoň částečně) uklidnil.

A co si o tom myslí blogující ekonomové? Steve Levitt je toho názoru, že Apple mohl jít ještě dál a vrátit zákazníkům celých 200 dolarů rozdílu. A zdůrazňuje, že lidé rozlišují, proč firma mění ceny:

Tyler Cowen naproti tomu vyzývá early adopters, aby přestali plakat a zamysleli se nad tím, proč si vlastně tak drahé hračky (gadgets) kupují. Kupují si je totiž proto, že si je kupovat chtějí, i při vědomí, že gadget následně zlevní a někdy je cenová křivka dosti strmá.

Pravda je taková, že ačkoliv ex ante je nákup drahého iPhonu pro technologické nadšence racionální, může být zrovna tak ex post racionální masový pláč nad prudkým zlevněním výrobku, obzvláště v případě produktů založených na módních trendech a sociální sounáležitosti, jakými moderní hračky Applu bezpochyby jsou. Masová akce totiž může vyvolat sebevyplňující efekt – odliv poptávky ostatních ovlivní i mou individuální poptávkovou křivku, zcela v souladu s Beckerovským modelem módního zboží.

Celý příběh tak ilustruje hned několik ekonomických principů naráz – diskriminace v čase, extrakce monopolní renty, sociální multiplikátor (např. Becker, Murphy 2000), racionální chování, kolektivní akce, sebevyplňující se očekávání a vícenásobná ekvilibria, to vše tady máte. Učebnice ekonomie v praxi.

O tom, proč se po výrazném snížení nehodovosti na českých silnicích všechno zase vrací do starých kolejí, píše Libor Dušek na Leblogu (rozhodně stojí za přečtení). Libora vývoj nepřekvapuje a uvádí příklady empirických studií, které došly k podobným závěrům. Zmiňuje přitom dvě obvyklé hypotézy, proč po zavedení nového represivního opatření dojde nejprve k výraznému poklesu porušování pravidel, ovšem s časem tento efekt slábne – jednou z nich je systematické přeceňování pravděpodobnosti trestu (které ovšem není kompatibilní s racionálně jednajícími jedinci), druhou potom ambiguity aversion – averze k nejistotě.

Celý článek

Do jaké míry má osobní život ředitelů (CEOs) firem vliv na výkonnost jimi řízených společností? Tímto problémem se zabývá článek ve středečním Wall Street Journalu. Osobní život ředitelů je předmětem zájmu jak akademiků, tak i finančních analytiků. Ukazuje se totiž, že některé osobní faktory mohou hrát významnou roli.

Celý článek

Hurikán Katrina před dvěma lety zdevastoval New Orleans. Prvotní pomoc postiženým byla poměrně chaotická, ale co je mnohem horší, velmi nepřehledná je i následná obnova města.

Larry Kudlow cituje poslední čísla týkající se nákladů na obnovu. Americká vláda v průběhu dvou let od katastrofy nalila do postižené oblasti neuvěřitelných 127 miliard dolarů. Pro porovnání, roční HDP celého státu Louisiana je 141 miliard dolarů.

Například na obnovu domů a infrastruktury bylo vydáno 24 miliard dolarů. Přesto je bydlení stále nedostatek. Ve městě prudce stoupla kriminalita, statisíce lidí se do New Orleans dosud nevrátily a mnozí z nich se již ani nikdy nevrátí. Vládní investice do obnovy jsou předmětem neuvěřitelného plýtvání, porovnatelného v poslední době snad jen s válkou v Iráku. Přes obrovské investice zůstává situace v New Orleans špatná a vyhlídky nejsou právě nadějné.

Mnozí lidé jsou toho názoru, že New Orleans, které z velké části leží na nestabilním podloží pod hladinou řeky Mississippi a sousedního jezera Pontchartrain, nemá smysl dále obývat a vládní pomoc se měla spíše využít na přesídlení stávajících obyvatel. Kdyby se například vyčerpané vládní prostředky rozdělily přímo mezi obyvatele New Orleans, vyšlo by na každého 425 tisíc dolarů.

Larry Kudlow má jiný nápad – udělat z New Orleans zvláštní ekonomickou zónu. Zavést nulové daně z příjmů realizovaných na daném území, ponechat jen daň z prodeje (americká obdoba DPH). Pokud by soukromý kapitál uznal, že má smysl udržovat New Orleans při životě, příliv investic by byl obrovský. Ze státu, který byl i před Katrinou jedním z nejméně rozvinutých v rámci USA, by se mohl stát prosperující region.

Kudlowův nápad neřeší investice do hrází a obnovu páteřní infrastruktury – do těchto oblastí by nejspíše i tak musela investovat federální vláda. Ale soukromý kapitál by mohl New Orleans přetvořit v malý ekonomický zázrak.

Kudlowova myšlenka by však také měla dvě velké skupiny odpůrců. První z nich tvoří ti, kteří mají strach o zachování tradičního rázu města. Pro Američany je New Orleans součástí jejich historie a mnozí z nich si nedokážou představit, jak skloubit rozsáhlou modernizaci s tradicí.

Druhou skupinu odpůrců by byly okolní státy. Takové vedlejší Mississippi na tom není hospodářsky mnohem lépe a asi by těžce neslo rozsáhlé daňové výjimky pro svého souseda – ze strachu o to, že odliv zájmu investorů by byl mnohem vyšší než potenciální pozitivní spillover efekty z rozmachu Louisiany. Opozice by se asi našla i u mnohých dalších států Unie.

Pokud by se však tyhle dvě otázky podařilo vyřešit, byly by takové pobídky pro příchod soukromého kapitálu do města obrovským přínosem. Naděje na normální život v New Orleans existuje. Ačkoliv velká část původních obyvatel nemá (alespoň zatím) o návrat do města zájem, přilákala postupná, i když pomalá obnova města tisíce hispánských imigrantů, kteří se nechají zaměstnávat na stavbách jako řemeslníci a dělníci a chtějí jediné – práci, aby si mohli vybudovat živobytí.

V dřívějším příspěvku jsem psal o tom, že vysoké ceny benzínu snad konečně přimějí Američany k přechodu k efektivnějším automobilům. Otázkou však zůstává, jaký bude mít taková změna dopad na globální emise – a je třeba říct, že mizivý. Celosvětově nebude v příštích dekádách hrát roli to, co udělají rozvinuté země na obou stranách Atlantiku, ale co se stane ve zbytku světa – a tím "zbytkem" se tady rozumí pět šestin světového obyvatelstva.

Mají tedy smysl snahy omezovat emise v rozvinutém světě, shrnuté například v Kjótském protokolu? Mají, i když přímý dopad Kjótského protokolu nebude z globálního hlediska klíčový – právě proto, že se nevztahuje na rozvojové země v čele s Čínou a Indií. Nepodepsaly ho sice ani USA, ale to z hlediska přímého dopadu na růst objemu emisí nemá tak velký význam. USA sice mají velmi vysokou úroveň emisí na obyvatele, ale obrovské nové přírůstky lze v blízké budoucnosti čekat právě spíše v rozvojovém světě (a Kjóto je právě spíše o tom, jak zarazit další nárůst).

Přesto významné kladné efekty snižování emisí v rozvinutém světě existují. První z nich je psychologický – rozvojové země musí nejprve vidět, že to rozvinutý svět myslí opravdu vážně. Druhý efekt je technologicko-ekonomický. Přechod k moderní ekonomice byl u dnešních rozvinutých zemí spojen s velkým nárůstem energetické náročnosti a prudkým zvýšením emisí. Stačí si vzpomenout na londýnský smog z 50. let minulého století. V minulých dvou stech letech touto cestou prošla miliarda lidí. Teď se na to chystá miliard pět.

Rozvinuté země budou těm rozvojovým těžko vysvětlovat, že ony touto cestou jít nemohou. Význam nemá ani rozsáhlá rozvojová pomoc s cílem zlepšení ekologických standardů – účelnost takových programů je většinou pochybná.

Pokud však bude rozvinutý svět vyvíjet a masivně nasazovat energeticky vysoce efektivní technologie, dojde k jejich zlevnění a rázem budou finančně dostupné i pro rozvojový svět. Rozvojové země tak budou schopné a ochotné přeskočit onu fázi ekonomického rozvoje spojenou s nasazováním levných, ale neekologických technologií. I když pro některé rozvíjející se země (třeba pro Čínu) už je v tomto směru už pozdě.

Ceny benzínu v USA se od roku 2000 zvedly trojnásobně. Dnes se za nejlevnější regular benzín v Chicagu platí kolem 3,25 dolaru. Dopad na poptávku po benzínu zatím není znatelný, protože Američané budou těžko omezovat ujeté míle a na to, aby se projevil přechod k efektivnějším autům, zatím neuplynula dost dlouhá doba. Přesto však k posunu začíná docházet.

Papírový Wall Street Journal píše, že podle ekologické organizace Environmental Defense došlo v roce 2005 k meziročnímu snížení objemu emisí z nových vozidel v USA o 3%. Zdá se to málo, ale za posledních téměř dvacet let nebyl žádný meziroční pokles zaznamenán. K tomu, abychom mohli udělat nějaké průkaznější závěry, budou ještě zapotřebí novější data, ale podle nálady ve společnosti to vypadá nadějně – o efektivnosti vozidel a dopravy vůbec se mluví daleko více než dříve. Samozřejmě však potrvá ještě dlouhou dobu, než se obmění celý vozový park. A nakonec zbývá otázka, jaký bude mít tento trend vliv na globální emise – a ten zřejmě nebude příliš vysoký.

Benoit Mandelbrot je jedním z otců fraktálové geometrie a po celý život (nyní mu je 82 let) se snažil aplikovat fraktály v nejrůznějších oblastech aplikované vědy. V knížce The (mis)Behavior of Markets Mandelbrot popisuje trnitou cestu k aplikaci fraktálové geometrie při modelování vývoje cen finančních instrumentů.

Kniha je psaná pro laiky (možná až zbytečně laicky) a její hlavním cílem je argumentovat proti stávající finanční teorii založené na stochastických procesech s normálními rozděleními (Brownian motions). Fakt, že vývoj cen aktiv nemá právě normální rozdělení, je dlouho znám a existují modely, které mají tuto diskrepanci korigovat (např. GARCH procesy a jejich varianty). Ty jsou rozšířením původního Brownova pohybu s nezávislými změnami.

Mandelbrot naproti tomu nabízí od základů nový model, založený na zcela jiném principu – fraktálové geometrii. Mandelbrotovy modely skutečně generují data, která vypadají jako velmi realistické časové řady z finančních trhů. Problémem však je, že těmto modelům chybí ekonomický podklad. Fraktálové modely tak sice můžou být schopné chování cen akcií popsat, nikoliv mu však porozumět.
Knížka není ztrátou času, ale do špičky také nepatří. Mandelbrot se místy trochu zbytečně staví do pozice zneuznaného vědce (ač je přitom vědcem velmi uznávaným), který stále upozorňuje na vážné trhliny ve finanční teorii, ale nikdo ho neposlouchá. Současná finanční teorie sice zdaleka není dokonalá, ale nevypadá to, že by ji fraktály mohly nahradit.

Nejzajímavějšími částmi knihy jsou tak výlety do historie finanční teorie a životní příběhy zakladatelů moderních financí – od Bacheliera, přes Markowitze, Sharpa, až po Blacka se Scholesem.

Donald Bodreaux na stránkách Pittsburgh Tribune-Review píše o tom, proč byla v roce 1920 uzákoněna prohibice – a proč byla v roce 1934 zase zrušena.

Obvyklé vysvětlení říká, že prohibice byla zavedena proto, aby se zabránilo rostoucímu alkoholismu. Když se následně ukázalo, že jediným důsledkem byl rozmach organizovaného zločinu vydělávajícího na nelegálním alkoholu, byla prohibice opět zrušena.

Celý článek

V USA je spousta skupin – politických, profesních, či náboženských – které rády proti něčemu demonstrují. Malé demonstrace zejména ve Washingtonu jsou na denním pořádku. Ve velkých městech se často objevují odborářské skupiny zaměstnanců ve stavebnictví, které protestují u staveb, jejichž investoři zaměstnávají dělníky, kteří nejsou členy odborů. Jejich cíl je jediný – přimět investory, aby zaměstnali členy odborů, kteří však požadují vyšší mzdu.

Takový protest má však háček – je časově náročný. Řemeslník sdružený v odborech si může vybrat – půjde protestovat, nebo raději bude vydělávat. Některá odborářská sdružení, například sdružení tesařů United Brotherhood of Carpenters, však prokázala dostatek ekonomického myšlení – a začala demonstrace outsourcovat [Washington Post]. Co na tom, že je to v přímem rozporu s jejich obvyklou rétorikou – je to levnější a plní to účel.

Odborářské skupiny najímají bezdomovce, důchodce a studenty, kteří každé ráno přijdou, dostanou transparenty, instrukce a po skupinách se rozejdou po městě. S každou skupinou jdou dva nebo tři členové odborů, kteří organizují provolávání hesel a dohlížejí, že najatí demonstranti demonstrují tak, jak mají. Někteří šikovní demonstranti, kteří hrají na hudební nástroje, si tak vydělají i 12 dolarů za hodinu, a z profesionálního demonstrování si udělali slušné zaměstnání.

Vedení dotyčných odborářských skupin se k těmto praktikám pochopitelně nechce moc vyjadřovat. Jiné odbory se k těmto praktikám uchylovat nechtějí, protože to podle nich podrývá principy, na kterých jsou odborářské skupiny založeny. Tesaři jsou jiného názoru a očividně se řídí heslem o účelu světícím prostředky.

Existuje poměrně rozšířená, avšak mylná představa, že firmy podporují volný trh, protože jim to umožňuje dosáhnout co nejvyšších zisků. Ve skutečnosti je to však přesně naopak. Firmy dosahují nejvyšších zisků tam, kde volný trh nefunguje.

Na fungujícím volném trhu operuje velké množství firem, které si vzájemně konkurují. Firmy, které fungují neefektivně, z trhu odejdou. Jakmile jedno odvětví začně dosahovat vyššího zisku než ostatní odvětví, přiláká to nové firmy, jejichž přítomnost na trhu sníží ceny a tím i zisky jednotlivých firem.

Samozřejmě, že jednotlivé firmy mohou dosahovat vyššího než obvyklého zisku i na volném trhu. Je to však díky tomu, že mají lepší technologie, nebo dokážou efektivněji využívat zdroje, a tím přinášet zákazníkům lepší a levnější služby. Vyšší zisk je odměnou za inovace a efektivitu. Je motivátorem k tomu, aby firmy poskytovaly svým zákazníkům co nejlepší služby. Jakmile technologii získají i ostatní firmy, nezbývá firmě, pokud si chce udržet vyšší zisk, než přijít s dalším zlepšením.

Celý článek